Back to Stories

Nehynoucí Odkaz lásky devětadvacetileté dívky

Je to jen pár hodin, co jsem se dozvěděl tu zprávu. Jeden z mých nejdražších přátel a inspirací, kterého někteří lidé nazývali „Bojovníkem lásky“, zemřel včera večer při dopravní nehodě na okraji Ahmadábádu. Raghu Makwana, neboli Raghu Palathi, jak ho ve své komunitě s láskou nazývali, jel na své tříkolové motorce k příbuzným domů, než ve věku 29 let předčasně zemřel. Většina z vás, kteří mě znáte nebo jste byli spojeni s tímto blogem, pravděpodobně zná Raghuův příběh. Když mu byl pouhý rok, onemocněl obrnou v obou nohou a byl omezen na chůzi s pomocí obou rukou po zemi. Je těžké si představit duševní stav, v jakém by se člověk v takové situaci nacházel. Čekali byste zášť, negativitu a stav rezignace. Nebo možná právě to jsme si zvykli očekávat. Ne Raghu. Raghu byl anomálie. Vlajka, která se vznášela ve všech těch větrech Maslowových teorií a konverzací, které říkaly, že k „štědrosti“ potřebujete „alespoň tolik“. Raghu byl anomálií v tom, že se opíral o něco, co žádná z těchto teorií, zdá se, nezohledňovala – neuhasitelnou, nedefinovatelnou a občas iracionální hodnotu zvanou Víra. Ve věku 20 let Raghu opustil domov ve své vesnici, aby žil životem plným přínosu. Vyzbrojen pouhými 300 rupií v kapse, ale spoustou víry. Prostřednictvím různých náhodných setkání se ocitl v ekosystému Gándhího ášramu a nakonec... Sloužil ženám a domovům ve slumech. Příběhy o jeho cestě a štědrých činech jsou nekonečné. Ale některé z mých nejproměnlivějších okamžiků s ním přišly z těch nejmenších rozhovorů. V posledních několika letech jsem se často cítil nedostatečně. Po rozhovorech s přáteli a rodinou jsem přemýšlel, jak se o sebe postarám. V těchto chvílích jsem nevyhnutelně narazil na Raghu bhai a posadil se s ním k rozhovoru. Je těžké vysvětlit, co se při takových interakcích děje. Tady jsem se svým bankovním účtem, intelektuálním kapitálem, dovednostmi, rodinnou strukturou, která mě podporuje, a hned vedle mě stál muž s omezenými fyzickými schopnostmi, bankovním účtem, který mi vydržel na pár dní, a téměř bez jakékoli rodinné podpory. Přesto jeho zářivé oči a lesklé zuby vysílaly ty nejkrásnější úmysly, jaké si dokážete představit - 'Siddharth bhai [bratře], jak můžeme více sloužit našim přátelům?'

Během posledních tří let, co ho znám, jsme společně zažili několik dobrodružství ve víře. Někteří z mých nejbližších přátel s ním strávili hodiny jízdou slumy, aby zahlédli palivo, které ho pohání. Vedoucí organizací, intelektuálové, zranění psi ležící v okapech slumu nebo děti, které překypovaly nadšením na jeho zadním sedadle – všichni už zažili jednu z jeho neuvěřitelných jízd. Všechno to s radostí přijímal, když se proháněl úzkými blátivými silnicemi „ Tekry“ [slumu]. Úsměvy a mávání ho povzbuzovaly, když jeho motorka rachotila jídlem pro starší ženy, kterým sloužil. Někdy jsme se vydali na to, co jsem nazýval mini-poutěmi – procházky bez peněz a telefonů. Raghu byl na své tříkolce s hudebním nástrojem v ruce a já na nohou. Při takových procházkách bylo možné vidět jeho tajnou přísadu do života. Dřepěl na podlaze a vždycky měl výhodu. Bylo to téměř, jako by byl nucen přistupovat ke každé situaci a osobě s pokorou, a to mu umožňovalo vidět božství v každém. Od svých sponzorů až po děti, kterým v neděli sloužil, každý byl projevem Božství neboli „Toho nahoře“ – používal termín „ Upar Wala “.

Jednou, když jsme se vraceli z jedné z jeho četných přednášek, jsme oba měli hlad. Bylo po obědě a my jsme ještě nevěděli, kde se ten den najíme. Našel jsem auto zaparkované před McDonaldem na Ashram Road. Okamžitě jsem se otřásl – tento Zlatý oblouk představoval každou hodnotu, kterou jsem neschvaloval. Ale ne s Raghuem, podíval se na něj a nevinně řekl: „O tomhle McDonaldu jsem slyšel hodně – pojďme se sem najíst.“ Vstoupil jsem dovnitř a Raghu za mnou kráčel po rukou. Je zřejmé, že na tohle personál a hosté McDonaldu nejsou zvyklí – byli jsme s Raghuem jedinečná kombinace. Bylo všední odpoledne a my jsme prošli frontou a rychle si dali jídlo. Když jsme seděli u stolu, mé oči těkaly po místnosti a sledovaly, jak se na nás všichni obracejí. Raghu na to ale byl zvyklý – pohledy lidí, často s lítostí, kteří se divili, jak žije svůj život. Ale držel je s grácií, skoro jako by řekl: „Chápu, proč trpíš, když se na mě díváš, ale upřímně, jsem docela šťastný :)“ Postupně jeden z hostů sebral odvahu a přišel. Jakmile jsem ho viděl přicházet, snažil jsem se mu to trochu zpříjemnit. Okamžitě jsem ho představil Raghuovi a pověděl mu něco o jeho práci. Jak nás lidé viděli bavit se, přidávali se další hosté. Pomalu se do našeho kruhu přidával i školník a obsluha z McDonald's. Vyprávěli jsme si příběhy. o Raghuovi ve slumech, o ženách, kterým sloužil, a o domovech, kterým nabízel rostliny Tulsi. Jak žil v duchu Služby a jak se o něj jeho „upar wala“ vždy starala. Udělal jsem krok zpět a byl jsem ohromen – tady jsme byli, v McDonaldu! Raghuova přítomnost ho proměnila v jakýsi chrám. Všude kolem bylo vidět lidi inspirované způsobem, jakým žil. To byla skutečná práce Raghubhaie. Neomezovala se jen na jídla, která nabízel starším ženám v komunitě, nebo na stovky rostlin Tulsi, které nabízel domácnostem ve slumu – rozšířila se na tisíce lidí, kterých se dotkl jeho duch. Jak se e-maily a příspěvky na Facebooku hrnou po celém světě, začínáte si uvědomovat, jaký byl jeho skutečný dopad.

Zatímco tohle píšu, stále se snažím vyrovnat s jeho odchodem. Všímám si, že moje mysl se nemůže ubránit tomu, aby nezabloudila k té nejzřejmější otázce – „Proč se špatné věci dějí dobrým lidem?“ nebo „Proč by duše, která zasvětila tolik svého života zmírňování utrpení druhých, takto dopadla?“ nebo „Proč musel zrovna ten den jet na kole po dálnici?“ Vidím, jak mě ovládá vír zmatku, když si začínám představovat nepřátelský svět, který si nás jde zahnat. Okamžitě slyším Raghuův hlas zevnitř – jeho oči jasně září, když s úsměvem říká: „Nemůžeš mít všechny odpovědi, Siddharth bhai. Musíme jen věřit, že „Upar Wala“ pro nás má připraveno něco krásného. Musíme jen dál hrát svou roli na tomto krásném jevišti zvaném Život.“

Džaj Džagat [Sláva Zemi].

Share this story:

COMMUNITY REFLECTIONS

17 PAST RESPONSES

User avatar
AmericanDissident May 31, 2014

I am honored..that my quotation is part of this beautiful man's life... it gladdens me to know that such wonderful people exist.. and his love has transformed me...

User avatar
varsha Mar 20, 2014
Some remembrances…Belaben & Mia shared a poem by Ellen Brenneman:“His journey's just begunDon't think of him as gone awayhis journey's just begun,life holds so many facetsthis earth is only one.Just think of him as restingfrom the sorrows and the tearsin a place of warmth and comfortwhere there are no days and years.Think how he must be wishingthat we could know todayhow nothing but our sadnesscan really pass away.And think of him as livingin the hearts of those he touched...for nothing loved is ever lostand he was loved so much.”And, I thought I’d share:To Raghubhai, my Ahmedabadi brother, a brother likeno other,I'll miss your smiles, Good Morning!s, Namaste!s,Kemcho?s, Mazama?s, Aap kese ho?s, Aap kaha par ho?s...I know these are allfrom the outer senses, and, to some extent, selfish, as you're likely in ahigher, free-er, lighter place now...your spirit, hugs, love, care, compassion,empathy, friendship and brotherhood lives on.You allowed me to play the role of Didi, even... [View Full Comment]
User avatar
Heidi B Mar 15, 2014

I was blessed to spend Christmas Day in December 2013 riding around with Raghubhai as he delivered meals to the slum community in Ahmedebad. Everyone loved him, and it was obvious why--he had perhaps the purest heart of anyone I have ever met. I could tell he was working so hard, delivering two meals a day to the community, so I asked him if he ever took a day off on the weekends or any vacation time. He looked at my as though my question were strange and said, "The people I feed can't take a vacation from eating, so I can't take a vacation from serving them." He was so sincere and selfless in his response. Raghubai was a living example of Gandhi's message.I will always remember him and I am deeply saddened by his passing. --Heidi

User avatar
Udipta Boruah Mar 2, 2014

My dear Brother, such good people are not actually taken away from us but it is that God (Uparwalla) realizes that his mission to awaken people like you and me have been fulfilled and that now it's our turn to continue what had been left undone. Don't grief his loss! His presence will be there forever in your beautiful heart.!

User avatar
C Golliher Feb 11, 2014

I did not know of this young man; yet I am weeping and grieving for his friends, those he served, and the whole world at his loss. May God fill the void left by his passing and move all who read of his life to emulate his love in their own corners of the world.

User avatar
TA Feb 11, 2014

I am sorry for the loss of your friend (and teacher.) You are right, his legacy will not die. Wishing you peace as you grieve.

User avatar
Patricia Neild Feb 11, 2014

I cant believe this, Im crying as I type having only posted this on facebook yesterday and finding out how I could help financially to the organisations that helped Raghu. One can only hope that his food distribtuion work will be continued somehow . I even bought a Tulsi basil online last night o add to my garden.:( Bless you Raghu and may you now have the run of the heavens.

User avatar
Rolf Feb 11, 2014

I tired controlling the trickle but just couldn't ... I let it pass down my cheek ... No words to say ... Thanks for sharing this ... May his soul Rest in Peace ... May his Light dwell among us who read his efforts to make this world a beautiful place for the poor and the needy ...

User avatar
Pavi Feb 10, 2014
It didn't seem possible at first. I read the news of Raghubhai's passing late last night. I'd just gotten up from meditation, and the words I was reading on the screen made no sense. How could he be gone, just like that? Raghu whose flashing smile I can still see so clearly when I close my eyes. Raghu who made a playful game of sneaking up next to us to touch our feet, before darting away, so quick and graceful on his hands, his incapacitated legs folded neatly beneath him. Raghu who could sing to God with a voice strong-winged as a bird, Raghu who found wholeness in broken places and learned to serve with a love that defied physical limitations. In the brief time I spent with him, he made me want to be a better human being. And now, though I didn't know him nearly as well as many others did, like all his brothers and sisters in service I feel a gaping Raghu-shaped hole in the universe.After reading the news I sat down in tears, on the cushion I'd just risen from. And as I began to med... [View Full Comment]
User avatar
Ari Feb 10, 2014

I feel a heaviness and moist tenderness around my eyes reading about Raghu's approach to life. May my life and his cross paths in future incarnations so that I can learn more from him.

User avatar
Kristin Pedemonti Feb 10, 2014

Thank you for sharing another beautiful story of giving and kindness. Raghu's memory & his legacy will live for a very long time. Hugs to you all. If anyone wants to join this Friday/Saturday it's our 4th Annual Worldwide Free Hugs (celebrate Valentine's Day and <3) Here's the link on FB:

https://www.facebook.com/ev...

User avatar
Jan Loubser Feb 10, 2014

Thank you Raghu! I intend that I serve in unconditional love for the Highest Good of All. So be it and so it is!

User avatar
traceyt Feb 10, 2014

he gave all he had to give and now he is being taken care of...so touched to hear his story and sad for the loss as well...

User avatar
Margaret Bortko FNP, DNP Feb 10, 2014

I, too, worry about my future... especially as an old woman. Will I have enough money, will I be weak, ill and dependent, will I have chronic pain, will I be alone and lonely?..I struggle with my faith in the One Above. Superhero Raghu instructs me and reassures me that all will be as it should. Simply serve and practice gratitude.

User avatar
Sally Feb 10, 2014

I'll do my best to remember him. Thank you for introducing him to me.

User avatar
Sethi Feb 10, 2014

Thank you . Truly inspirational to see how Raghu lived his life and left a legacy behind for others to follow . Love & service in it's purest form .

User avatar
Marie Lloyd Feb 10, 2014

As I read this I see that Raghu loved life. Life loved him right back. He was young at his death but did more for his world than many people who live what we call "lucky long lives". What was missing for him, or in him? Can we ask, not "How long can I live?", but just "How can I live?"