10 nejlepších příběhů O Laskavosti Roku 2018

„Dělejte pro lidi věci ne kvůli tomu, kým jsou nebo co dělají na oplátku, ale kvůli tomu, kým jste vy.“ --Harold Kushner

10 nejlepších příběhů o laskavosti roku 2018

Od KindSpring.org

Každý rok KindSpring sdílí 10 nejinspirativnějších příběhů o laskavosti, které se objevily na našich webových stránkách nebo v týdenním zpravodaji v průběhu roku. Tyto příběhy sahají od náhodných setkání s anonymními skutky laskavosti až po promyšlené a uvážené způsoby, jakými se obyčejní lidé rozhodují, aby svět byl lepším místem pro své okolí. Zde je několik našich oblíbených z roku 2018!

Když jí ukradli kolo a lidstvo ho našlo

„Před týdnem v sobotu mi někdo ukradl kolo. Byla to z poloviny moje chyba, z poloviny chyba mého manžela a ze 100 procent chyba osoby, která ho ukradla. Zůstala jsem se zámkem, předním kolem a těžkým srdcem a udělala jsem jedinou věc, která mě napadla: rozhodla jsem se nechat zloději malý vzkaz. Dobře, byl to velký vzkaz. Vyzbrojena žlutou barvou jsem vyrobila kartonovou ceduli o rozměrech 2,4 x 0,9 metru a pověsila ji přes celou průčelí domu mého pronajímatele v Brooklynu (s jeho svolením).“ (Přečtěte si příběh z blogu Real Tiny Trumpet)

Muž požádal o dobrovolníky, aby pomohli jeho starším sousedům ve sněhové bouři, a toto se stalo.

„Chicago o víkendu zasáhla sněhová bouře a schránka Jahmala Colea se zaplnila žádostmi od starších sousedů: Potřebovali pomoc s odklízením sněhu před svými domy. Někteří museli dopravit příbuzné do nemocnice. Jiní měli kyslíkové lahve a báli se, že uvíznou. Cole proto v pátek večer rozeslal tweet, v němž žádal 10 dobrovolníků, kteří by přijeli do jeho čtvrti Chatham na jižní straně Chicaga a odklízeli sníh z 30 centimetrů.“ (Přečtěte si článek z Washington Post)

Chléb a korálově zbarvené růže v obchodě s potravinami

„Když jsem byla v obchodě s potravinami na pokladně, byla jsem s ženou za mnou. Jel v jednom z těch nákupních vozíků s košíkem vpředu. V košíku bylo jen pár věcí: pár jablek, kukuřice, bochník chleba, nějaké konzervy a kytice nádherných korálově zbarvených růží. Během naší návštěvy jsem ji několikrát přistihla, jak se dívá na ty krásné růže a usmívá se. Poznamenala jsem jí, že jsou to opravdu moc krásné růže. Řekla: „Opravdu je miluju, je to moje nejoblíbenější barva.“ No, zrovna když jsem odcházela, slyšela jsem ji, jak říká pokladní: „Můžete ty růže vrátit, opravdu bych si je neměla dovolit.“ (Přečtěte si příběh z KindSpring)

Co začalo štědrovečerní tradicí, se změnilo v nepravděpodobné přátelství

„Moje matka byla samoživitelka a já jsem byla její jediné dítě. V 60. letech jsme žili ve městě v malinkém bytě. Moje teta Rose a bratranci a sestřenice bydleli hned vedle. Každý prosinec moje máma na Štědrý den oznamovala každému, kdo byl sám, že bude mít den otevřených dveří. Máma věřila, že by nikdo neměl být během svátků sám. Kdyby mohla, pravděpodobně by dala do novin inzerát, který by pozval celý svět. Takhle byl náš malinký byt přeplněný, každý pokoj kromě mé ložnice byl na Štědrý den plný dospělých, kteří se bavili.“ (Přečtěte si příběh z blogu Niki Flow)

Unikátní přání bratra z bratrstva k 21. narozeninám

„Před dvěma lety jsme s kamarádem bydleli v našem studentském domě na univerzitě. S blížícími se narozeninami za mnou přišel s neobvyklou žádostí – místo dostávání dárků a opíjení se (jako většina ostatních 21letých členů studentského spolku) chtěl dělat „náhodné skutky laskavosti“. (Přečtěte si příběh z KindSpring)

Čtyřletý superhrdina v plášti

„Superhrdinský plášť Austina Perina klouže a vlaje, když podává kuřecí sendviče bezdomovcům před útulkem v Birminghamu v Alabamě. Venku je parno 35 stupňů Celsia, ale ve čtyřech letech se Austin nenechá odradit. Červený saténový plášť, který nosí, ho, jak říká, nutí běhat rychleji. „Fouká ve větru,“ vysvětluje s úsměvem. V útulku se rychle setkal s veselým poplácáváním po rameni a poplácáváním. Od března se stal známou tváří pro bezdomovce a bezdomovkyně shromážděné na chodníku před červenou cihlová budova Firehouse Ministries.“ (Přečtěte si článek z CNN)

Květiny paní Goodenové

„Jako pojišťovací agentka musím navštěvovat klienty u nich doma, abych si vyzvedla pojistné. Měla jsem starší klientku jménem paní Goodenová. Je to milá dáma a vždy se snaží, abych u ní zůstala co nejdéle. Jednoho dne, když jsem odcházela, mi vyprávěla o květinách, které by si přála mít na zahradě. Řekla, že když vyrůstala, jediné květiny, které si pamatuje, byly ty vyobrazené na velkých pytlích od mouky.“ (Přečtěte si příběh z KindSpring)

Příběh Karen

„Po nelidské osmihodinové směně v bezejmenné, špinavé továrně jsem nastoupil do autobusu špinavý, unavený a prohřátý. Byl krásně slunečný den, ale většinu času jsem strávil v zadní části slabě osvětleného skladu, kde jsem vykládal nákladní vagóny, které byly až po okraj naplněné díly na levný kancelářský nábytek. Všechny díly byly kovové, takže je natřeli tenkou vrstvou oleje, která chránila kov a bránila korozi. Netřeba dodávat, že jsem z toho místa každý den odcházel a vypadal, jako bych pracoval v uhelném dole. I přes svou tehdejší závislost jsem na sebe ale cítil trochu hrdý. Tuto dočasnou práci jsem vykonával 3 měsíce, což bylo extrémně vzácné, a když jsem se posadil do autobusu jedoucího domů, rozhodl jsem se, že depresivní myšlenky na můj skutečný život mi dnes nezkazí náladu.“ (Přečtěte si příběh z KindSpring)

Vyprodané koblihy

„Od té doby, co se v polovině října návštěvníci a členové komunity dozvěděli, že Stella Chhanová je nemocná, přijíždějí do Donut City v Seal Beach jižně od Los Angeles, aby si koblihy koupili po tuctech. Záměrem je umožnit Johnu Chhanovi každý den zavřít svůj obchod v jižní Kalifornii dříve, aby mohl trávit čas se svou ženou Stellou.“ (Přečtěte si článek z NBC News)

„Dárcovská skříň“ školníka

„Učitelka střední školy Carolyn Collinsová se chystala vynést odpadky za časného ranního šera, když uslyšela hlasité klepání na dveře jídelny. Postavila popelnici a otevřela dveře. Dva studenti – chlapec a dívka – se na ni nervózně podívali. „Můžeme prosím jít dál?“ zeptal se chlapec, i když škola začala až za dvě hodiny. „Já a moje sestra už nás nebaví čekat venku.“ Řekli, že bydleli v autě se svou matkou, která je odvezla brzy, aby se mohli připravit do školy na jedné z toalet. Collinsová cítila, jak se jí oči plní horkými slzami. Teenageři měli hlad, a tak spěšně přinesla ovoce, mléko a cereálie.“ (Přečtěte si článek z Washington Post)