Zamilovat Se Do Země

Přírodní svět je jedním z nejzářivějších a nejstálejších zdrojů štědrosti v našich životech – ať už ji prožíváme přímo v každém okamžiku, nebo ne. Když si dovolíme naladit se a věnovat jí pozornost, naše Země nás neustále vyživuje a stará se o nás, udržuje život a nabízí své hojné dary s dechberoucím a konzistentním rozmachem. Jsme doslova i obrazně syceni nabídkami Země každý den. Všechny možné věci, které se ze Země zrodily, nás mohou probudit k nadhledu. Všechny možné okamžiky v přírodě nám mohou nabídnout vděčnost za vzácnost života a připomenout nám naše křehká a silná pouta spojení. Uprostřed oceánů, polí, deště, stromů, květin, rostlin, zvířat, oblohy, ptáků, slunce – a mnoha dalších věcí – můžeme okamžitě zažít své vlastní relativní postavení uprostřed a navzdory vznešenosti krajiny. Pocit neoddělitelného spojení a zároveň malého ve vztahu k přírodnímu světu nás může rychle dovést k pocitu posvátnosti. Odevzdáni úžasu a úžasu prožíváme dary života snadněji a hlouběji.

Přesto žijeme v době, kdy jsou zdroje našich největších darů přírodního světa stále více vzdálené od nás, pro mnohé prakticky nepřístupné a ohrožené a ohrožené dědictvím lidských voleb a volbami, které děláme i dnes. Dary Země jsou vetkány do našeho oblečení, našich těl, toho, co jíme... ale jsou popírány v syntetických přísadách, obalech, budovách a způsobech dopravy, které je nesou. Náš pohled je častěji upřen do počítačového monitoru, televizní obrazovky nebo mobilního telefonu než k zemi nebo k nebi. Jak se stále více poddáváme technologickému pokroku, naše individuální životy se mohou odříznout od nitě spojení, která nám pomáhá poznat naše skutečné a nezbytné místo v nesmírně odolné, křehké a vzájemné síti života. V mnoha ohledech může vyžadovat více úsilí než kdy jindy spojit se s dary, které pro nás příroda chystá, a v mnoha ohledech to nikdy nebylo důležitější.

Vděčnost podporuje kultivaci vědomého vzpomínání a úcty k našemu vztahu s „Matkou přírodou“. S vděčností se otevíráme tomu, abychom plněji prožívali výsadu jejích darů a naslouchali malým i hlasitým voláním po našem společenství a péči. Prohloubení pocitu sounáležitosti s přírodním světem může přinést úroveň přítomnosti, která probouzí nejen posvátnější a uctivější vztah k Zemi, ale může také formovat a posilovat způsoby, jakými se vztahujeme k sobě samým jako k základním tvorům přírody.

Když si dovolíme zamilovat se do Země v celé její kráse, posilujeme svá pouta spojení. Dovolíme si prožít velkou plnost našich emocí z toho, jak neoddělitelní jsme od neustálého proudu darů Země, uvědomit si, jak moc a jak často je bereme jako samozřejmost, a truchlit nad ztrátami, které naše Země a všechna její stvoření denně trpí v rukou naší civilizace. Vděčnost nás vybízí k uzdravení našeho odloučení, k většímu oslavování a k posílení našeho místa v oprávněném vztahu reciprocity s přírodním světem.

Vděčný život nás vybízí k aktivnímu zapojení se do způsobů, které hlouběji respektují a také chrání to, čeho si nejvíce ceníme. Abychom pro náš přírodní svět vytvořili pocit možností, budeme muset celým srdcem „pocítit“ naše spojení a vzájemnou závislost. Jsme inspirováni k udržování toho, co nás živí, tím, že si hlouběji pamatujeme, jak jsme neoddělitelně spjati se světem kolem nás. Jakmile se sjednotíme s štědrostí přírody, učíme se být pokornější a laskavější. Jak říká básník Háfiz: „Po všech těch letech záření slunce neříká Zemi: ‚Dlužíš mi‘… Představte si, jak taková láska může rozzářit celý svět.“