30 příkladů úspěšného nenásilného jednání

494 př.nl -- Římští plebejci se stáhli z města a odmítali několik dní pracovat, aby napravili stížnosti, které měli proti římským konzulům.

1765-1775 n. l. - Američtí kolonisté zahájili tři hlavní nenásilné odbojové kampaně proti britské nadvládě (proti Stamp Acts z roku 1765, Townsend Acts z roku 1767 a Coercive Acts z roku 1774), které vyústily v de facto nezávislost devíti kolonií do roku 1775.

1850-1867 -- Maďarskí nacionalisté v čele s Francisem Deakem se zapojili do nenásilného odporu proti rakouské nadvládě a nakonec znovu získali samosprávu pro Maďarsko jako součást rakousko-uherské federace.

1905-1906 - V Rusku se rolníci, dělníci, studenti a inteligence zapojili do velkých stávek a dalších forem nenásilných akcí, které donutily cara přijmout vytvoření voleného zákonodárného sboru.

1913-1919 -- Nenásilné demonstrace za volební právo žen ve Spojených státech vedly k přijetí a ratifikaci dodatku ústavy zaručujícím ženám volební právo.

1920 -- Pokus o státní převrat vedený Wolfgangem Kappem proti Německé Výmarské republice selhal, když obyvatelstvo vstoupilo do generální stávky a odmítlo dát souhlas a spolupráci nové vládě.

1923 -- Navzdory tvrdým represím se Němci bránili francouzské a belgické okupaci Porúří, takže okupace byla politicky a ekonomicky tak nákladná, že se francouzské a belgické síly nakonec stáhly.

20. léta-1947 – Indické hnutí za nezávislost vedené Mohandasem Gándhím je jedním z nejznámějších příkladů nenásilného boje.

1933-45 - Během druhé světové války existovala řada malých a obvykle izolovaných skupin, které úspěšně používaly nenásilné techniky proti nacistům. Mezi tyto skupiny patří Bílá růže a Rosenstrasse Resistance.

1940-43 -- Během 2. světové války, po invazi Wehrmachtu, přijala dánská vláda politiku oficiální spolupráce (a neoficiálních obstrukcí), kterou nazývala „protestní vyjednávání“. Neoficiální odpor, který přijalo mnoho Dánů, zahrnoval pomalou produkci, důrazné oslavy dánské kultury a historie a byrokratické bažiny.

1940-45 -- Během druhé světové války zahrnovala norská občanská neposlušnost zabránění nacizaci norského vzdělávacího systému, distribuci ilegálních novin a udržování společenského odstupu ("ledové fronty") od německých vojáků.

1940-45 -- Nenásilná akce na záchranu Židů před holocaustem v Berlíně, Bulharsku, Dánsku, Le Chambon, Francii a jinde.

1944 – Dva středoameričtí diktátoři, Maximiliano Hernandez Martinez (Salvador) a Jorge Ubico (Guatemala), byli svrženi v důsledku nenásilných civilních povstání.

1953 -- Vlna stávek v sovětských zajateckých pracovních táborech vedla ke zlepšení životních podmínek politických vězňů.

1955-1968 - Pomocí různých nenásilných metod, včetně bojkotů autobusů, ekonomických bojkotů, masivních demonstrací, pochodů, sit-inů a jízd za svobodu, získalo americké hnutí za občanská práva schválení zákona o občanských právech z roku 1964 a zákona o volebních právech z roku 1965.

1968-69 -- Nenásilný odpor proti sovětské invazi do Československa umožnil Dubčekovu režimu udržet se u moci osm měsíců, mnohem déle, než by bylo možné s vojenským odporem.

70. a 80. léta -- Hnutí proti jaderné elektrárně v USA vedla kampaně proti spouštění různých jaderných elektráren po celých USA, včetně Diablo Canyon ve střední Kalifornii.

1986-94 -- Američtí aktivisté vzdorují nucenému přesídlení více než 10 000 tradičních Navahů žijících v severovýchodní Arizoně pomocí Genocide Demands, kde vyzvali ke stíhání všech, kteří jsou zodpovědní za přesídlení, za zločin genocidy.

1986 – Filipínské hnutí „moc lidu“ svrhlo represivní Marcosovu diktaturu.

1989 - Nenásilné boje za ukončení komunistických diktatur v Československu v roce 1989 a ve východním Německu, Estonsku, Lotyšsku a Litvě v roce 1991.

1989 -- Boj Solidarity v Polsku, který začal v roce 1980 stávkami na podporu požadavku legálního svobodného odboru a skončil v roce 1989 koncem polského komunistického režimu.

1989 -- Nenásilné boje vedly ke konci komunistických diktatur v Československu v roce 1989 a ve východním Německu, Estonsku, Lotyšsku a Litvě v roce 1991.

1990 – Nenásilné protesty a masový odpor proti politice apartheidu v Jihoafrické republice, včetně masivního mezinárodního hnutí za odprodej, zejména mezi lety 1950 a 1990, srazily apartheid v roce 1990. Nelson Mandela, vůdce Afrického národního kongresu, je v roce 1994 zvolen prezidentem Jižní Afriky poté, co strávil 27 let ve vězení za pobuřování.

1991 -- Nespolupráce a vzdor porazily sovětský převrat „tvrdé linie“ v Moskvě.

1996 -- Hnutí za svržení srbského diktátora Slobodana Miloševiče, které začalo v listopadu 1996, kdy Srbové pořádali každodenní přehlídky a protesty v Bělehradě a dalších městech. V té době však srbští demokraté postrádali strategii, jak tlačit na boj, a nedokázali zahájit kampaň za svržení Milošovic diktatury. Začátkem října 2000 hnutí Otpor (odpor) a další demokraté znovu povstali proti Miloševičovi v pečlivě naplánovaném nenásilném boji.

1999 až současnost -- Populární protesty korporační moci a globalizace začínají protestem WTO v Seattlu v Seattlu v roce 1999. To je to, co určilo trend pro hnutí Occupy, které je stále živé.

2001 – Kampaň „People Power Two“ svrhla začátkem roku 2001 filipínského prezidenta Estradu.

2004-05 -- Ukrajinský lid získává zpět svou demokracii s oranžovou revolucí.

2010 až současnost -- Nenásilná povstání Arabského jara vyústí ve svržení diktatur v Tunisku a Egyptě a pokračující boje v Sýrii a dalších zemích Blízkého východu.