Šťastní muži

Dovolte mi, abych vám to představil: Přijdu k pěti mužům, kteří jezdí na skateboardu u sochy v Prospect Parku, potloukají se spolu, a já k nim přistoupím a říkám: „Hele, napsal jsem o tobě báseň, můžu ti ji přečíst?“

Všech pět se na mě podívá, jako by říkali: „Co se to tu sakra děje?“ A pak jeden po druhém říkají: „Jo, jasně, udělej to.“ Můj telefon má ještě 1 % baterie. Mohl by se vybít dřív, než začnu. Jsem bílá queer žena po čtyřicítce, oblečená ve vrstvách, jako by si šla zaběhat, a vidět jsou mi jen oči. Je to pět mladých barevných mužů, kolem dvaceti, všichni v maskách. Z téhle situace by si člověk musel dělat legraci. Rozhodně to udělej.

Málem jsem kolem nich prošel hned po napsání, ale pak jsem si pomyslel, proč neřeknout své múze, že jsou tvou múzou? Co by to mohlo uškodit?

S poezií jsem nováček, ale líbí se mi, že je mnohem snazší se o ni podělit než o celou hru. Můžete někomu prostě dát báseň.

Také bych se o to rád s vámi všemi podělil. Myslím si, že umění léčí, otevírá nás, překlenuje mezery a pomáhá nám cítit se méně osamělí. Pro mě to platí v každém případě. A miloval jsem sledování jejich bruslení, jejich radost mě naplňovala štěstím.

Bruslaři v červeném a černém

Prkna se točí

pod bílými teniskami

Mladí nadaní a

Vzájemné podněcování

Jemné jééééé

Jásavé úsměvy

Plácnutí řeči

Jeee, tam to je

Lezení po dvou převrácených kuželech

Oranžová u silnice a modrá 911

To jsou nejšťastnější muži

Kolébá se mezi platany

Srážka palub

Zdánlivě nevědomý

Do dvaceti pěti stupňů

Pod brooklynským sluncem

Pro ty, kteří se diví, co si o tom mysleli – byli ohromeni. Milovali to, že jsou námětem básně. Všichni si navzájem šťouchali pěstmi ... Byla to výměna lásky. Milovala jsem je a pak jsem jim to mohla dát najevo. A oni mi to oplatili. A pomyslet, že jsem se málem neotočila a neřekla jim to, co to sakra je, a nepřečetla jim to. Myslím, že to bylo divné... hele, napsala jsem vám básničku, můžu se s vámi o ni podělit?... ale to byla zábava.