naposled, Campbell to řekl nejlépe. Je to můj duchovní otec. Pokud je Mary Oliver moje duchovní matka, je to rozhodně můj duchovní otec. Řekl: "Život je zároveň monstrózní a zázračný a my potřebujeme přijmout oba aspekty, ale v jeho středu je sladkost." A myslím, že sladkost je láska.
Když se dokážeme napojit na tuto sladkost, pak dokážeme snést temnotu a světlo, příšernosti světa a zázraky světa, aniž bychom museli jedno vystřihovat, abychom se ztělesňovali a užívali si druhého. Nemůžeme, i kdybychom chtěli, nemůžeme se rozhodnout, že život bude jen světlo. Abychom pochopili, že všechny protiklady se vzájemně doplňují a že potřebujeme především tmu, abychom mohli vidět světlo. Alespoň na tom ve svém životě pracuji. Pokaždé, když jdu příliš na jednu stranu, snažím se vrátit zpět a myslím, že to je součást naší dnešní cesty, kterou bychom měli prozkoumávat.
COMMUNITY REFLECTIONS
SHARE YOUR REFLECTION
2 PAST RESPONSES
As a scientist and spiritual seeker who has suffered through many bouts of clinical depression and dark nights of the soul, I resonate deeply here. It is the reason I refer to myself as “anonemoose monk”. }:- a.m.
Thank you Fabiana for light in the darkness, for reminding us to pause and see and feel awe while we acknowledge the sweetness in the middle of the monstrous and miraculous ♡