Nit mého života: Následovat Moudrost Srdce

Nechat jít a naučit se následovat svou vnitřní moudrost místo agendy.

To je společná nit mého života.

Až do 33 let to byla hrbolatá cesta, plná bolestivých a hlubokých výmolů.

Nechápal jsem smysl všeho, co se se mnou dělo, a cítil jsem se ztracený.

Bojoval jsem zuby nehty za své právo na existenci mnoha způsoby.

A skončil ve vyhoření.

Tam jsem ležel na dně.

Zpětně největší dar ze všech v třesoucím se balení.

Šance na nový začátek.

Nezbylo mi nic jiného, ​​než se pohybovat temnotou.

A položil jsem si poprvé v životě otázky:

kdo jsem já?

proč jsem tady?

Za všemi křičícími myšlenkami mé podmíněné hlavy jsem poprvé slyšel další hlas.

Mé srdce bylo slyšet:

"Neohlížej se."

Skok.

Máte zcela svobodu začít znovu. Vždy'.

A tak, neochotně, všechno v mé životní zahradě vzlétlo.

Sbohem mé dobře placené marketingové práci v korporátním světě.

To se nestalo přes noc. Bylo pro mě neuvěřitelně těžké vzdát se finanční jistoty.

I když mě to falešné zabezpečení vůbec netěšilo.

Rozhodně jsem vystoupil ze vztahu, který už nebyl správný.

A také jsem nechal odejít svou skupinu přátel, která pro mě nebyla vhodná.

Nová cesta se ukázala ve zdravém stravování, józe, ChiRunningu a spiritualitě.

Po několika letech se do obrazu dostal můj současný partner Jeroen, se kterým to všechno mohu sdílet. A začali jsme spolu hodně trénovat.

Neznamenalo to, že od té doby se ze silnice stala plně zpevněná dálnice.

Společně jsme byli ještě několikrát vyzváni, abychom se pustili a následovali hlas svého srdce.

Za prvé, myšlenka založit ústraní centrum, které se po 4 letech tvrdé práce ukázalo jako naše cesta.

Mezitím jsem byl trenérem vitality, učitelem jógy a vedl kurzy jógy a běhu.

A přesto mé srdce chtělo, abych se toho všeho částečně vzdal, už žádné týdenní lekce.

S hlubokým povzdechem, odporem a křičící hlavou jsem právě to udělal.

Už nenásledovat hlas mého srdce, to už prostě nepřipadalo v úvahu.

Spousta lidí tomu stále říká statečnost.

Pro mě je to něco jiného.

Následování hlasu mého srdce ve mně probudilo plamen...

Společně jsme s Jeroenem cestovali po Evropě ve velkém karavanu, dělali jsme to každý rok asi šest měsíců, sedm let.

Opět jsme se distancovali od vyšlapaných, upravených cest.

Na této cestě mě začala doprovázet kamera a 'Alenka' ve mně dostala 'tvář'.

Alice je moje oblíbená, archetypální hrdinka.

V napětí mezi touhami svého vnitřního srdce a vnějšími normami uloženými převládající společností volí svou vlastní cestu, často s nesouhlasem okolí.

Líbí se mi žít jako Alice!

Objektiv fotoaparátu je moje králičí nora. Dává mi prostor, abych se vrátil do své dětské fantazie. Holčička, která dokázala sedět hodiny na okraji potoka poblíž dědovy zeleninové zahrádky a žasnout nad vznešeností každého malého detailu. Pak se rozvine svět plný svobody, kde je povoleno vybarvování mimo hranice „normálního“.

V tuto chvíli se tedy posouvám za naučené poznatky o krásném nebo ošklivém, dobrém nebo špatném. A vytvářím snové, barevné obrazy, které dýchají novým světem jednoduchosti, klidu, ticha a transcendence.

Hodiny se mi chce toulat přírodou.

Nejlépe přes hory.

Tady se cítím tak doma....

Nedokážu vysvětlit proč.

Je to prvotní pocit.

Během těch let mi do cesty také přišel Kurz zázraků.

Neochotně jsem začal.

V jednu chvíli mě to sevřelo.

Jindy jsem to pod rouškou „nesmyslu“ hodil daleko do skříně.

Před třemi lety nastal zlom.

Moje srdce mě opět přimělo nepustit a cvičit každý den.

Kurz zázraků mi umožnil velmi jasně zažít, že v každém TEĎ mám jen jednu volbu.

Volba, kterou nepozorovaně děláme neustále ve svých myšlenkách:

Vyberu si strach a polaritu, nebo si zvolím lásku a jednotu.

Bez ohledu na okolnosti, které nastanou.

Myslíme si, že máme tolik možností, že se často cítíme ohromeni.

Jak to vidím teď.

Na začátek máme jen jeden: Strach z lásky.

A všechny ostatní volby jsou důsledkem této volby.

V každém detailu vašeho života.

"Dobře!" moje mysl přemýšlela o následování Kurzu zázraků.

Úžasná tato cesta. Je krásné, že to děláš pro sebe.

O tom však mluvit nebudete a už vůbec nic jiného s tím neuděláte.

Dokonce i tyto ploty hlavy, které mě chtěly udržet v bezpečí, se mi pomalu rozpadaly v srdci.

Nemohl jsem si pomoct, abych o tom nemluvil.

Nemohl jsem pomoci ostatním, aby také viděli skrz jejich myšlenky.

Stalo se to úplně samo.

Všechno, co v tomto životě zažíváte, má svou funkci.

Pomáhá vám vrátit se k tomu, kým skutečně jste.

Za svou individuální osobností k bezpodmínečné lásce.

Osobně jsem zažil, že v každé ráně je velká moudrost.

Před rokem se nám porouchal karavan přesně v poslední den šesti měsíců cesty.

Okamžitě jsem věděl, že je to znamení.

Blížila se další kapitola....

A tato kapitola se představila o dva měsíce později.

Během těch sedmi let cestování jsme hledali bydlení v horách.

Hledali jsme na mnoha evropských místech, dokud jsme nebyli hledáním unavení.

A najednou se objevilo skvělé místo k pronájmu v Itálii.

Kam jsme se nikdy nepodívali...

Aniž bych viděl dům a jeho okolí, cítil jsem velmi jasně, že to je místo, kam musíme jít.

A tak jsme odešli....nevědomí a přesto velmi jistí.

A místo a dům předčily naše nejdivočejší očekávání.

Nyní jsme zde a hledáme svůj vlastní domov.

Nyní jsem mnoha různými způsoby velmi vděčný a pak je mi dovoleno pomáhat druhým na jejich cestě přesouvat se z hlavy do jejich srdce.

Abychom se neřídili jinými, ale svou vášní a smyslem.

Pokud to uděláme, vesmír nás podporuje v každém jednotlivém kroku.

Pokud to uděláme, dáme ze sebe to nejlepší do nového světa, který chce vzniknout.

Náš velký obytný karavan byl prodán před několika týdny.

Na oplátku přijela malá dodávka.

Protože i když se zdá, že teď žijeme stabilně.

Cestující krev chce proudit dál.

Pro mě vnější cesta živí vnitřní cestu a naopak.

***

Pro více inspirace se připojte ke speciálnímu kroužku a workshopu psaní se Sandrou Lensink, další podrobnosti a informace o potvrzení účasti zde.