Tami Simon (v pořadu Insights at the Edge) Dnes mluvím S

Ernest Holmes založil náboženství zvané „Věda mysli“. Napsal knihu s názvem Věda mysli, kterou považuji za téměř nesrozumitelnou, ale napsal i mnoho jednodušších knih, mezi nimi knihu s názvem Kreativní myšlenky ([která] je tak trochu základem mého systému víry) a další knihu s názvem Tato věc ti říkala. V noci, když jsem v posteli, si přečtu dvě nebo tři modlitby z modlitební knížky, kterou jsem napsal, pak si přečtu dvě nebo tři modlitby od Ernesta Holmese a cítím se povzbuzený a optimistický.

TS: Když říkáte, že Ernest Holmes a jeho výklad myšlenek tvoří jádro vaší víry nebo systému přesvědčení, můžete mi říct, co to je, jaké jsou tyto principy?

JC: Princip je, že existuje jedna mysl, jedna tvůrčí síla, že jsme v ní a v ní všichni. Když se chceme kreativně rozšířit, je to ve skutečnosti síla Božské mysli, která se chce rozšířit, takže je to odpověď. Víte, mnohokrát lidé říkají: „Chci napsat román, ale obávám se, že je to jen moje ego.“ Ernest Holmes by řekl: „Pokud chcete napsat román, je to Božská mysl, která touží po vyjádření.“ To odstraňuje celou tu otázku: „Je to jen moje ego.“

TS: Krásné. A teď jsem četl ještě jeden váš citát a rád bych ho okomentoval. Tady je: „Abychom mohli jako umělci růst, musíme být ochotni riskovat. Nemůžeme donekonečna opakovat úspěchy naší minulosti. Skvělé kariéry se vyznačují velkými riziky.“ Zajímalo by mě, jaká rizika, pokud nějaká, v současné době ve svém životě podstupujete, která označujete jako: „Ach, to je riziko, které podstupuji.“

JC: Aha. Právě teď čtu. Jak jsem říkal, čtu Mozartova Ducha, čtu knihu Johna Bowera Konec příběhu a čtu knihu Tima Farringtona Mnich nahoře. Chci se teď zabavit, abych jen nezíral na zdi a neříkal si: „Proč mě nenapadne něco napsat?“ Místo toho hledám věci, které jsou lahodné. Přemýšlím, co chci dělat dál. Mám tři muzikály, které potřebují trochu doladit, a doufám, že se mi podaří nalákat Emmu, aby na nich se mnou trochu pracovala. Právě jsem si naladil klavír, což znamená, že se znovu věnuji hudbě.

TS: Dává mi smysl být v období lahodného čtení. Zajímalo by mě ale, když se zamyslíte nad touto myšlenkou riskovat, i když se ohlédnete za posledních několika let, co byste označili za něco, o čem byste řekli: „No, to bylo riskantní!“

JC: Napsal jsem paměti.

TS: To zní riskantně!

JC : Bylo to riskantní. V pamětech jsem mluvil o těžkostech, které jsem měl. Měl jsem tři nervová zhroucení a byl jsem hospitalizován. Paměti o tom mluví. Když jsem paměti vydal, zjistil jsem, že svět je rozdělen na ty lidi, kteří si mysleli, že je skvělé, že mluvím o všem, a na ty lidi, kteří to prostě nechtěli vědět. Kniha byla recenzována velmi nerovnoměrně. Polovina lidí se urazila, že jsem sestoupil z piedestalu, a polovina lidí byla z toho nadšená.

TS: No, chci ti, Julio, poděkovat a já jsem jednoznačně jednou z těch, kteří tleskají tvé ochotě být transparentní a otevřená ohledně svého života. Myslím, že je pro lidi velmi užitečné, když nemají své projekce, ale znají skutečnou pravdu o lidech, které obdivují. Myslím, že je to užitečné. Polidští nás to všechny. Chci ti zatleskat!

JC: Doufám, že to bude užitečné.

TS: V memoárech – nečetl jsem je a je pravděpodobné, že je mnoho našich posluchačů nečetlo – k čemu jste dospěl, když jste popisoval tato nervová zhroucení, z hlediska toho, jak vám to přineslo pochopení nebo vhled do života? Jaký byl kontext vašich zkušeností, když se na ně ohlédnete?

JC: Myslím, že z těch pamětí vyniká to, že jsem dál pracoval. Neměl jsem nervové zhroucení a neřekl jsem si: „No, to je ono!“ Měl jsem nervové zhroucení a psal jsem o nervovém zhroucení. Jeden můj kamarád [který si právě přečetl mé paměti] mi řekl, že si myslí, že jsem jako Energizer Bunny, že prostě pokračuji dál. Myslím, že na tom něco pravdy je, a myslím, že je to pro lidi možná inspirativní, když si přečtou, že jsem nepřestal tvořit.

TS : Je to inspirativní! Myslím, že pro lidi je velmi, velmi smysluplné to slyšet.

Julie, když se blížíme ke konci našeho rozhovoru, je to trochu neobvyklá žádost, ale zajímalo by mě, jestli bys byla ochotna zanechat našim posluchačům nějaké požehnání související s jejich tvůrčím životem.

JC: Zpívám jednu písničku, která zní: „Čas je jako řeka. Myjeme si kosti jako kameny. Čas je jako řeka. Myjeme si kosti jako kameny. Čas není odpověď. Čas není hledání. Čas je místo, kam putujeme, zatímco se učíme zbytek. Myjeme se v řece svého já.“

Když učím, nechávám svou třídu zpívat tuhle píseň a zdá se, že to lidi uklidňuje a ochotuje je jít dál a riskovat.

TS : Skvělé! Moc děkuji, Julio. Děkuji za tvou upřímnost, tvé srdce, tvou odvahu a tvou transparentnost. Opravdu si toho vážím.

JC : Není zač! Je skvělé, že si s vámi zase můžu promluvit.