Jednoduchost může být odzbrojující.

to Objevila Carolyn North .

Začalo to Impulsem zachránit zbylého Krocana Na Den díkůvzdání, kterého její Soused Odhodil Jako odpad. O třicet Let Po

ulice. Víš, bereš to jako samozřejmost. Vyhodíte kůrku, zapomenete na ni. Ale ve skutečnosti veškeré naše jídlo pochází ze země. A proto jsme zcela svázáni se zemí a její tvorbou a jejím životem. Naše životy jsou zcela propojené.

Prakash: Cítím tu úctu a vděčnost za tento dar, který dostáváme s každým sousto.

Carolyn: Víš, napadá mě, když mi bylo něco přes dvacet, žili jsme rok v severní Indii a pracovali jsme tam. O realitě hladu a jídla jsem se za ten rok naučil víc než za všechny roky předtím. Vyrostl jsem jako relativně privilegované dítě v New Yorku, kde jsem nikdy neviděl pěstovat jídlo. Jídlo přišlo z obchodu s potravinami. V Indii je vše přímo na zemi. A začal jsem chápat, že nemůžete nic brát jako omluvu. Nemůžeš vzít život za omluvu. Že vše závisí na všem a na všech. Že jsme v tom všichni spolu, ať si to myslíme nebo ne. A proto je vlastní zájem skutečně totéž jako zájem o celek. Protože trpí-li celek, trpíme i my. A pokud je celý smutný – ve všech různých způsobech smutku – pak jsme smutní i my. A jinak ne.

Amit: Řekl jsi, že všechno, co děláš, je myšleno jako duchovní praxe. Často to zahrnuje otázku "Kdo jsem?" nebo "Jaký je můj smysl života?" Jak jste v tomto směru našli nebo hledali odpovědi?

Carolyn: Narodila jsem se jako Židovka a snažila jsem se jít touto cestou. To nebylo dost velké. Pak jsem šel studovat středověké dějiny umění ve 12. století do Evropy a šel jsem tak nějak katolickou cestou. Někde tam jsem se stal studentem zenu. Šel jsem buddhistickou cestou. Pak jsem zpíval v černošském kostele v gospelovém sboru a hledal tuto cestu. A pak jsem si uvědomil, že všechny ty cesty se snaží říct to samé. Ale pro mě mají i tu nevýhodu, že jsou v těchto neohrabaných organizacích. A organizace mě neuspokojily. Tak jsem přišel na to, že mám způsob, jak se dostat do stejného extatického stavu – a bylo to prostřednictvím zpěvu a tance. Takže to bylo to, co jsem se chystal udělat. Takže moje duchovní praxe je tančit každý den. Každý den zpívat. K meditaci každý den. A aby se ke mně ostatní připojili jakkoli a kdykoli a jakýmikoli způsoby o to mají zájem.