Dopis sám sobě (Po ucházení 900 kilometrů)

Udělat první krok s plným přesvědčením téměř zaručuje, že cíle bude dosaženo, za předpokladu, že vytrváte v prostřední části s plnou upřímností.

Po nejdelším dni celé cesty – 38 kilometrech – se mé nohy konečně dotýkají toho, co Římané považovali za konec světa. Byla to dlouhá a zajímavá cesta ze St. Jean Pied de Port ve Francii až k mysu Finisterre, nejzápadnějšímu cípu Španělska.

Člověk si nedokáže představit, jaký dopad takové poutě mají na naše životy. Sedět na skále u majáku a sledovat nejkrásnější západ slunce mého života se zdá být dokonalým zakončením cesty dlouhé 900 kilometrů.

Za těch třicet sedm dní jsem se toho tolik naučil. Naučil jsem se, že když uděláte první krok a budete pokračovat, bez ohledu na to, jak pomalu jdete, ať kulháte nebo se plazíte, prší nebo svítí slunce, jste nemocní nebo zdraví, šťastní nebo smutní – dostanete se tam. Vzdálenost se zpočátku může zdát dlouhá a široká, ale krok za krokem, den za dnem, pomalu překlenujete propast mezi začátkem a koncem.

Naučil jsem se, že potřebujete mít jasno v tom, kam jdete. Neměli byste mít žádné pochybnosti, takže když se na cestě setkáte s rozptýleními, nebudou trvat dlouho, protože přesně víte, kam musíte jít. Jste na své cestě pevně ukotveni.

Jakmile máte jasnou vizi: užijte si cestu. Cíl nikdy nemůže být tak sladký jako cesta sama. Vždy se musíte soustředit na každý den, na každý okamžik. Zítřek se nezlepší, vše je v přítomném okamžiku. Život se rodí právě teď.

A pokud sejdete z cesty, neignorujte značení. Nepokoušejte se jít snadnou cestou, nehledejte zkratky. V určitém okamžiku se budete muset cestě postavit čelem. Není žádný rozdíl mezi stoupáním a z kopce. Obojí je pro cestu klíčové, dvě identická křídla téhož ptáka.

Pamatujte, že někdy bude cesta plná krásy, přírody a řek, které plynou bez námahy. A někdy se ocitnete na dálnici proti provozu; budete se snažit, aby vás nepřejeli, a jen doufáte, že to přežijete. Je to stále stejné, ani jedna silnice není věčná – terén se bude stále měnit. Nejdůležitější je pokračovat stejným směrem.

Každý den má svá překvapení; nezapomeňte přijmout to dobré i špatné. Udělejte si chvilku, abyste si užili krásu kolem sebe. A vždy se zastavte a podejte pomocnou ruku. Je důležitější dorazit v dobré náladě než včas.

Buďte hodní ke svému tělu i mysli. Dostanete z nich to, co do nich vložíte. Nepřehánějte to s jídlem, ale ujistěte se, že o tělo dostatečně pečujete. Nikdy nepodceňujte sílu dobrého nočního spánku. A co se týče mysli – nezdržujte se dlouho mezi pochybovači a pomlouvačmi. Nenechte si na to mysl zvyknout. Je mnohem lepší být ticho a sám.

Nesnažte se chodit rychlostí ostatních; pokud budete chodit rychleji, než vaše nohy dokážou, rychle se vyčerpate. Pokud budete chodit pomaleji, i to vás unaví. Najděte si své vlastní tempo života. A choďte do rytmu, který vám umožní slyšet tlukot vlastního srdce, a nalaďte se na tiché písně vycházející z vaší duše.

Soustřeďte se, ale buďte flexibilní. Strnulost vás může učinit křehkými. Flexibilita mysli činí život odolnějším. Nechte negativní věci rychle projít a buďte vděční za všechno dobré v životě – to je totiž kouzelný vzorec, jak je znásobit. Zkuste si pamatovat, že když máte puchýře na nohou, bolesti v kolenou a v zádech – vaše rty si stále uchovávají schopnost proměnit se v úsměv.

Především je odpověď vždycky – láska. Vždycky.