Foukání Otevřete zaprášená Okna vnímání

Zubr nebo mlžný les? [Foto] Melinda Nagyová

Stejně jako mnoho dalších, kteří znají svět jako milovaný, jsem často opojen divokými místy, hnán stejně šílený jako Rumi, ale se Zemí (ne Shams) jako mou láskou. Některá místa – například místa, kde pramenitá voda padá přes skalní římsu, tvaruje zemi kaňonů nebo kde pára bublá z temných kotlů v Yellowstonu, zatímco se poblíž potulují bizoni – mají moc radikálně změnit můj stav vědomí tak, že si najednou moje tělesná mysl znovu vybaví ty nejrozsáhlejší myšlenky, extatické pocity, nejhlubší záhady nebo největší vesmírné otázky mého života. Je to skoro, jako bych ze země dostal něco jako „kontaktní vysoko“.[1] Vztah mezi konkrétními místy a dimenzemi vědomí je pro mě nepopiratelný. Je to skoro, jako by ve mně země nacházela nějakou rezonanci nebo výraz, jako bych někdy mohl být prostupnější nebo „dostupnější / jakémukoli tvaru, který může být / přivolává se / skrze mě / z já, které není moje, ale naše.“[2] Když jsem poprvé četl tato slova od básníka AR Ammonse, třásl jsem se uznáním.

Kromě toho, že cítím, jako by neviditelný akord v mé bytosti vibroval v rezonanci s konkrétními divokými místy, jsem si všiml, že kontaktní vysoké nebo plné vzrušení je někdy stimulováno poezií nebo jinými texty – zejména popisy mystických nebo vizionářských zážitků nebo jiných setkání s tajemstvím – jako by vůně a textura zážitku nějak zavanula ze stránky do mého vnímání zvaného imaginace. Pokud jsem měl to štěstí, že jsem již zažil podobné setkání jako text, který čtu, můj běžný způsob vědomí by mohl abdikovat a najednou mě mohl zahalit hmatatelný pocit hlubokého významu a tajemství, hmatatelný pocit tenčícího se závoje mezi obyčejným „já“ a zahalujícím a velmi živým psychickým polem osídleným divočejšími nebo tajemnými Jinými. Je zvláštní a úžasné odhalení proniknout do mystického pohledu při čtení vizionářských evokací jiných lidí.

V jiné verzi nečekaného oživení, které neumím vysvětlit, ale jen ctím, jsem si všiml, že filmy, obrázky nebo psané texty, které ilustrují inteligenci a krásu hub nebo mycelia, mi téměř bez úhony otevřou zaprášená okna vnímání.

***

V naší době změn a nejistoty mohou spolehlivé brány k rozšíření – nebo k uvolnění pout – běžného vědomí sloužit nejen cestě duše, ale i širšímu společenství Země. Kolektivní představivost obohacujeme, když máme poblíž portál do vizionářského stavu nebo do divokého tajemství – dostatečně blízko, abychom často proklouzli. Pokud tak učiníme, může nám to pomoci upřednostnit, kam nabídnout svou psychickou energii, představivost a pozornost. Jak řekl Rick Doblin, zakladatel Multidisciplinární asociace pro psychedelická studia (MAPS), „Mystika je protilátkou na fundamentalismus.“ Většina z nás pravděpodobně cítí a cítí umrtvující účinek, který měly fundamentalistické názory na náš svět, nemluvě o umrtvujícím účinku na naše vlastní psychické návyky.

Čím častěji se jednotlivé lidské bytosti dotknou pocitu možného světa, o kterém Arundhati Roy ví, že je tak blízko, nebo který Charles Eisenstein nazval Krásnějším světem, o kterém naše srdce vědí, že je možný, tím více zaséváme a účastníme se kolektivního psychického pole nebo toho, čemu se říká noosféra[3] nebo „sféra mysli“ Země.

I když bychom mohli příliš snadno zapomenout, každý, kdo zažil setkání s tajemstvím – ať už to bylo cestou hlubokých obrazů, rychlým viděním, kontemplativní modlitbou, entheogeny, snem, toulkami divočinou nebo jinými portály – už cítil, co William James napsal tak jasně: „Naše normální bdělé vědomí… je jen jedním zvláštním typem vědomí, i když je to všechno z filmového potenciálu, z části vědomí. jiný... Žádný popis vesmíru v jeho celku nemůže být konečný, což nechává tyto ostatní formy vědomí zcela ignorovat.“[4]

Tyto „potenciální formy vědomí“ zahrnují mystické a vizionářské dimenze, které mohou obsahovat zásadní (a neracionální) vedení pro navigaci v našem čase kolektivního rozkouskování a pro vytvoření možného světa vitality prostoupené duší, pulzující rozmanitosti, skutečné komunity a hluboce zakořeněné koherence se systémy podpory života Země a zbytkem naší více než lidské planetární rodiny.

To jsou alespoň některé prvky možného světa, který si představuji, když jsem prolezl svými zaprášenými okny vnímání a učinil se „dostupnějšími / jakýmkoliv tvarům, které se mohou / přivolávají / skrze mě / přivolávají ze sebe, ne mého, ale našeho."

Možná vaše okna (nebo dveře) vnímání nejsou nikdy zaprášená nebo zavřená, ale pokud ano, jak je otevřete? Co vidíte nebo cítíte, co si pamatujete nebo si představujete? Jaký tvar nebo divoký výraz – tajemství nebo možného světa – je přivolán, dokonce i nyní, skrze vás?

***

Reference

[1] Pro ty, kteří ještě nevědí, „kontaktní vysoká“ je, když jedna osoba, která nepožila žádné konopí nebo jinou pozměňující látku, narazí na jinou osobu, která je v nějakém „změněném stavu“ – a ten, kdo nepohlcuje, je setkáním s druhou osobou vytržen z běžného vědomí.

[2] AR Ammons, „Poetika“ ve vybraných básních , str. 61.

[3] http://lawoftime.org/noosphere/theoryandhistory.html a https://www.facebook.com/watch/JOTUproject/

[4] https://www.brainpickings.org/2018/06/04/william-james-varieties-consciousness/