Dvě Kachny a Jejich 7letý Hrdina

Napsal Robert Knight z Kentucky

Když mi bylo asi 7 let, uviděl jsem na svém dvorku pár kachen . Věděl jsem, že kachny mají rády chleba, a tak jsem se rozhodl je nakrmit dřív, než budou mít šanci odletět. Tehdy jsem to nevěděl, ale tyto dvě kachny skončily jako jeden z nejvlivnějších faktorů na to, kým jsem se dnes stal.

Asi týden po své první návštěvě si kachny znovu našly cestu do mého dvora. Přišlo mi to divné, protože jezero v naší čtvrti nebylo moc blízko mého domu. Znovu jsem je však nakrmil, protože to bylo vše, co jsem věděl, že mohu s kachnami dělat.

Vraceli se pak každý den na měsíc nebo dva a dokonce se naučili přijít ke dveřím a kvákat, když chtěli jídlo. Pak to kleslo jen na jednoho z nich asi jednou nebo dvakrát týdně. Nejsem si úplně jistý, jak dlouho to trvalo, ale jednoho dne po velké bouři oba skončili na mém předním dvoře.

Tentokrát bylo něco strašně špatně

Byl jsem nadšený, že je oba zase vidím spolu, a tak jsem pro ně přinesl jídlo navíc. I když vypadali jinak, rozrušení. Nepřestali kvákat, když jsem vyšel tak, jak normálně dělali. Ve skutečnosti kvákaly víc. Když jsem jim hodil první kousek chleba, samec ho skutečně zvedl, hodil ho zpátky po mně a pokračoval ve zběsilém kvákání. Udělal jsem pár kroků směrem k nim, abych zjistil, jestli ustoupí, jak to obvykle dělali, ale tentokrát se pohnula jen samice. To mě mátlo, ale způsob, jakým se chovali, mi připomněl filmy, které jsem viděl, když nějaké zvíře chtělo, aby je někdo následoval. Vrátil jsem se dovnitř a vysvětlil to své matce a dostal povolení zkusit je následovat.

Když jsem se vrátil ven, přesunuli se do rohu mého dvora, zřejmě za předpokladu, že jsem se jich vzdal. Slyšeli, jak se zavírají dveře a samec se ke mně rozběhl a celou cestu kvákal. Následoval jsem je na roh dvora, po silnici, za roh, přes ulici, a pak bylo jezero na dohled. Samice tehdy letěla dolů poblíž jezera, ale samec mě vedl dolů pěšky. Když jsme se dostali k jezeru, oba šli do bouřkové stoky na jeho okraji a začali do ní kvákat. Přišel jsem a podíval se dolů a to, co jsem viděl, mě šokovalo. Viděl jsem sedm kachňat asi osm stop přímo dole na dně tohoto odtoku, jak se na nás dívala.

Běžel jsem pro pomoc

Věděl jsem, že musím něco udělat, abych pomohl, takže poté, co jsem kachnám vysvětlil, že se hned vrátím, jsem běžel zpátky domů. Trvalo mi asi 10 minut, než jsem přesvědčil tátu, aby mi přišel pomoci, ale vzal svou rybářskou síť připevněnou k dlouhé tyči a šel se mnou. Netrvalo mu dlouho dostat sedm ven, ale řekl, že tam dole je další. Neustále plaval do a z potrubí na dně, aby se vyhnul síti.

Běžel jsem zpátky přes ulici a dolů z kopce, abych zjistil, kde trubka vytéká. Když jsem to našel, káčátko bylo na jeho konci, ale vystrašil jsem ho zpátky potrubím, kde byla tatínkova síť. Toto káčátko nám trvalo asi 20 minut, než jsme se dostali, ale nakonec jsme to udělali. Jakmile bylo venku, rodiče doprovodili kachňata od výpusti a začali je kontrolovat. V tuto chvíli byl čas na večeři, takže jsme se vrátili domů.

Další kvákání u dveří

Následující den jsem slyšel další kvákání na dveře. Vyšel jsem se podívat na dvě kachny a všech osm kachňat na mém dvorku. Už jsem věděl, že je lepší, než se jich pokoušet dotýkat, a tak jsem se na ně jen podíval a viděl, že i když toho hodně prožili, jsou všichni v pořádku. Po několika minutách se všichni vrátili po mém dvoře a začali kráčet po silnici, naproti jezeru.

Už jsem je nikdy neviděl, takže mohu jen předpokládat, že znovu mi ukázat jejich děti byl způsob, jak poděkovat a rozloučit se.

Přináší vám ho The Great Animal Rescue Chase .