3 Kroky K budování míru a vytváření změn

Co se stane, když do místnosti vejde syrský uprchlík, izraelský humanitární pracovník a americký Žid?

(Smích)

Ne, tohle není začátek opravdu špatného vtipu, slibuji. Tohle se mi opravdu stalo. Od roku 2015 jsem pořádal sérii tajných schůzek v různých evropských hlavních městech s malou skupinou syrských a izraelských civilistů. Byli jsme tam, abychom se pokusili zjistit, jak dostat pomoc syrskému lidu, který prožíval nejhorší humanitární krizi od druhé světové války. Ale jak jsme se ocitli u tohoto stolu společně? Koneckonců, Syřané a Izraelci jsou zapřisáhlí nepřátelé a technicky vzato jsou ve válečném stavu od roku 1948. Přesto jsme se tu, doslova i obrazně, snažili najít cestu dovnitř. A tady je pointa toho špatného vtipu, který jsem slíbil, že neřeknu. Našli jsme ji. Přišli jsme na způsob, jak dostat pomoc do Sýrie přes Izrael.

Jak jsme to dokázali? Použil jsem tříkrokový proces, který jsem používal v řadě dalších situací, a doufám, že tyto tři kroky budou užitečné pro každého z vás, kdo chce udělat něco dobrého tváří v tvář nesčetným ohromujícím konfliktům, kterým dnes čelíme, včetně Ukrajiny. Jaké jsou tedy mé tři kroky? Najít vstupní bod, identifikovat mezeru a pak najít něco proveditelného, ​​čím tuto mezeru zaplnit. Zní to docela jednoduše, že? Dovolte mi, abych vás tím provedl.

Když jsem četl zprávu o syrské válce, velmi mě to zasáhlo a cítil jsem se velmi osobní. Ohromil mě rozsah utrpení a připomínalo to utrpení mé vlastní rodiny během holocaustu. Moji rodiče přežili koncentrační tábory v Polsku a Maďarsku a po válce jsme museli uprchnout a do USA jsme dorazili jako uprchlíci bez státní příslušnosti. Když jsem tedy viděl zničení Aleppa, vybavila se mi Budapešť, město mého narození, vybombardované město mého narození. A když jsem četl o hladovění v Sýrii v důsledku obléhání, vzpomněl jsem si na svou vlastní matku, která potratila a vlekla domů pytel shnilých brambor, protože neměla co jíst. A když jsem viděl vykuchané a vyhublé mrtvoly Syřanů, kteří byli mučeni v damašských věznicích, viděl jsem také chodící kostry z Osvětimi, Mauthausenu a Bergen-Belsenu, kde tolik členů mé rodiny doslova shořelo v dýmu. A když jsem viděl syrské uprchlíky, kteří se hrnuli přes hranice, vzpomněl jsem si také na své vlastní vysídlení jako dítě uprchlíka.

Takže jako jeden člověk... Co můžete jako jeden člověk dělat dál? Když se setkáte s něčím, o čem víte, že je třeba to změnit, musíte najít vstupní bod. Pro mě to byla mobilizace židovské reakce a její rozšíření na mezináboženskou reakci v USA, zaměřenou výhradně na Sýrii. Jmenuje se Multifaith Alliance for Syrian Refugees (Multináboženská aliance pro syrské uprchlíky). A dnes máme více než 100 partnerských organizací.

(Potlesk)

Viděl jsem příležitost stavět mosty a zároveň zachraňovat životy. A tady je návod. Jihozápadní část Sýrie byla velmi obtížně dostupná, protože byla obklopena silami režimu. To byla mezera. Izrael sdílí s touto částí Sýrie hranici. A hádejte co? Je snadné dostat pomoc do jihozápadní Sýrie z izraelské strany Golanských výšin. To nám dalo něco proveditelného, ​​čím tuto mezeru zaplnit. Potřebovali jsme jen vědět, jak. A proto jsme se s kolegy ocitli na tajných schůzkách po celé Evropě. Tvrdili jsme, že Izrael by měl být využíván jako shromažďovací oblast pro dodávky mezinárodní humanitární pomoci. Lobbovali jsme v parlamentu Spojeného království, parlamentu EU, kanadském parlamentu. Bušili jsme na dveře v Kongresu. Setkali jsme se s vládou na všech úrovních v Izraeli. A... Nikam jsme se nedostali. Ale pak se to stalo.

V září 2016 zahájila izraelská vláda operaci Dobrý soused. Oficiální vládní politikou se nyní stalo otevření hranic, aby mohla být usnadněna a zasílána pomoc z jiných zemí do Sýrie. Takže brzy poté, jakmile se nám podařilo spustit operaci Dobrý soused, začali izraelští vojáci v izraelských přístavech vykládat obrovské nákladní kontejnery s pomocí – mnohé z nich nesoucí zboží od syrských organizací – a posílat je na Golanské výšiny. Odtud naši partneři v Sýrii pomoc vyzvedávali a distribuovali ji do oblasti s 1,3 miliony obyvatel.

Tímto způsobem jsme dodali pomoc v hodnotě 120 milionů dolarů. Podpořili jsme tři zdravotnická zařízení a pekárnu, která denně vyráběla 15 000 pita. Izraelci poskytli vodu, palivo, elektřinu. Dodávali jsme zdravotnické vybavení, sanitky, potraviny, oblečení, hygienické soupravy, léky a cokoli dalšího, co bylo potřeba. A díky spolupráci s místními zastupitelstvy jsme byli schopni stabilizovat celý region. Dva roky to byla jediná fungující část Sýrie. Pak ale kvůli vpádu režimu a jeho spojenců byla tato oblast kompletně obsazena a zničena. To nás ale nezastavilo. Rozšířili jsme naše dodávky do dalších těžko dostupných částí Sýrie. Dnes jsme dodali pomoc v hodnotě téměř 245 milionů dolarů.

(Potlesk)

Nebylo to snadné a nebylo to bez zádrhelů. Ale díky spolupráci s těmito nepravděpodobnými partnery jsme dokázali pomoci více než dvěma a půl milionu obětí války a jejich počet stále roste.

(Potlesk)

A teď ta skvělá zpráva. Nemusíte k tomu jet do válečné zóny. Svůj vzorec jsem aplikoval v mnoha dalších prostředích. Dovolte mi tedy, abych se s vámi podělil o pár rychlých historek. Na začátku své kariéry, přesněji řečeno v roce 1971, jsem žil kriminálním životem. Tedy prevencí kriminality.

(Smích)

Byla jsem také hluboce ponořená do ženského hnutí. Takže kde jsem mohla něco změnit? Mým vstupním bodem bylo policejní oddělení města New York. S oběťmi sexuálního napadení se zacházelo velmi špatně. To byla mezera. Realizovatelným způsobem, jak tuto mezeru zaplnit, bylo zřídit první jednotku pro sexuální zločiny v zemi. No, dnes tu máme „Zákon a pořádek: SVU“, která nám říká, jak se to dělá. Ve skutečnosti nám to říkají už posledních 23 sezón. Ale tehdy, tehdy, to byl nový nápad.

Totéž jsem udělal s velkými korporacemi. Když se blížilo nové tisíciletí, oblast lidských zdrojů se laserově zaměřovala na pracovní prostředí 2000, přičemž klíčovým cílem byla diverzita. Náboženství se však jen velmi zřídka považovalo za aspekt diverzity na pracovišti. Přesto, když jste se podívali na měnící se demografické údaje, bylo zřejmé, že to bude velký problém. Takže to byla mezera. Další organizace, kterou jsem založil, Tanenbaum Center for Interreligious Understanding, našla proveditelný způsob, jak tuto mezeru zaplnit, tím, že vedla velké korporace k zohledňování náboženského přesvědčení na pracovišti.

No, od mých prvních pokusů o profesionální změnu to byla dlouhá cesta do Sýrie. Ale když jsem viděl, jak se syrská tragédie odehrává, v hlavě mi neustále zněl biblický verš, Leviticus 19:16. „Nebudeš nečinně přihlížet, když krev tvého bližního křičí ze země.“ Proto jsem se dal do práce. Doufám, že i vy.

Děkuju.