Betty Peck ve věku 92 let je plná zářivé půvabnosti, která připomíná vílu 
kmotry a začarované zahrady. Navštívit ji je trochu jako spadnout do Aliciiny králičí nory. Kolem jejího domu v Saratoze vede vlaková trať se skutečným vlakem. Jsou zde zdi porostlé břečťanem, bláznivé klikaté stezky, domy na stromech, dokonce i věž Rapunzel a amfiteátr pod stromy s balkonem Romea a Julie. Stovky dětí si zde hrály ve sluncem zalitém potoce, byly nadšené z pocitu půdy pod bosýma nohama a radovaly se ze světa překypujícího kreativitou, krásou a zázraky. Toto je svět, který Betty Peck obdarovala několik generací dětí.
A nyní má tato úžasná učitelka nový projekt, ze kterého je hluboce nadšená. Projekt, který níže popisuje svými vlastními slovy a který začíná jednoduchou, ale hlubokou otázkou...
Chci vědět, jak ses naučil číst.
Naučit se číst je to nejdůležitější, co se nám děje, a stává se (většině) v dětství. Můj manžel Willys Peck se naučil číst metodou Pú. Zde jsou jeho slova o této úžasné události:
Pú metoda naučeného čtení
Když jsem byl malý, rodiče mně a mému bratrovi četli knihy. Moje oblíbené byly knihy Medvídek Pú a Dům v koutku Pú od AA. Milne. I když jsem se vědomě nesnažil zapamatovat si příběhy, zjistil jsem, že jsem je několikrát slyšel, že dokážu zpaměti odříkat úvodní odstavce. Jednoho dne, když jsem si knihu prohlížel a recitoval jsem ji zpaměti, zjistil jsem, že zachycuji slova, která přesahují ta, která si skutečně zapamatuji. V tu chvíli jsem si uvědomil, že čtu! Proto tomu říkám naučit se číst metodou Pú.
Moje učení se číst bylo to nejdůležitější, co mě v první třídě potkalo; to mi pomohlo stát se tím, kým jsem. Napsal jsem to ve své knize: Vzdělávání v mateřské škole – Uvolnění kreativního potenciálu dětí (Hawthorne Press).
Moje babička mi vyprávěla všechny pohádky a říkanky. Šťastné je dítě, které obsahuje všechna tato slova starověké moudrosti. Já bych se na oplátku stal vypravěčem příběhů pro své bratry a sestry.
Pamatuji si den, kdy jsem se naučil číst. I já věřím spolu s Johnem Steinbeckem: "Je to možná největší jednotlivá snaha, kterou člověk vynakládá, a musí to dělat jako dítě." Vzpomínám si na den, kdy jsem si jako v první třídě nesl svou brožovanou knihu domů, abych četl své matce. Naučil jsem se číst! Vzrušení z tohoto očekávání, že budu moci číst své matce, ve mně stále zůstává.
V mé paměti jsme si spolu sedli kousek od domovních dveří. Přečetla jsem jí celou knihu s velkým potěšením a radostí. Když jsem skončil, řekla mi: "Teď si to přečti pozpátku." Nevěřila, že jsem se naučil číst! S větší radostí než předtím jsem přečetl celou knihu pozpátku. V tu chvíli jsem měl pocit, že si přijdu na své. Stal jsem se víc, než jsem si myslel, že jsem. Nyní bych pro tuto příležitost použil slovo 'překonaný', protože teď jsem věděl, co moje matka vědět nemohla. Já a jen já jsem znal toto úžasné tajemství: naučil jsem se číst. Oslavu jsem nepotřeboval; naučit se číst byla dostatečná oslava.
Když se moje vnučka Sarah naučila číst, zeptal jsem se, zda by obrázek, na kterém čte své sestře Merině, mohl být umístěn do dětského pokoje v naší vesnické knihovně na oslavu toho, jak se naučila číst. Obraz byl pověšen na oslavu jednoho z nejdůležitějších životních kroků, které se v dětství shodly.
Byla to knihovna v Los Angeles poblíž našeho domu, která živila mou lásku k literatuře. Moje matka by mi četla. Četli jsme do poslední chvíle, že má kniha přijít, a pak jsem spěchal do knihovny na bruslích, vždy sám. Ale byla to paní Laverne Perrinová, moje učitelka v sedmé třídě na škole Bel Pasi, která mě seznámila s velkou literaturou světa. Každý týden jsme se museli naučit básničku. Četla by dílo sira Waltera Scotta a v jiném duchu „Kabinu strýčka Toma“; byl ten, kde jsme drželi každé slovo. Přečetla nám, tím jsem si jist, všechny věci, které milovala, protože si pamatuji její velkou vášeň pro tyto knihy. Každý příběh byl víc než jen jeho slova: byla to celá říše historie, kultury, přírody, filozofie, náboženství a psychologie. Kvůli tomuto dědictví nyní čtu a znovu čtu z několika knih denně, z nichž všechny vlastním ve své knihovně.
Čtení je jednou z nejdůležitějších událostí v životě člověka a děje se tak v dětství. Přemýšleli jste někdy o všech dovednostech, které se musí spojit, abyste mohli číst? Tato vzrušující událost je darem od bohů.
To, co děláme s tímto darem, pomáhá určit, kdo jsme, a jako učitel se cítím poctěn pomáhat rodičům školky vybudovat základ pro produktivní občany, kteří vyrůstají s láskou ke čtení. Doufám, že se kolem události, kdy se dnešní dítě naučí číst, podaří vybudovat oslavy a rituály. Trvalo tak dlouho, než jsme si uvědomili, že jde o magický okamžik, který potřebuje uznání.
Jak jste se naučili číst? Rád bych slyšel váš příběh.
COMMUNITY REFLECTIONS
SHARE YOUR REFLECTION
12 PAST RESPONSES
My best friend taught me how to read. He was three years older than me. Every day after school in his first year he would come over and show me what he'd learned at school that day using the book Green Eggs and Ham. He died two years ago at age 58, I will miss him for the rest of my life.
I remember walking in to kindergarten and straight for the bookshelf. My beautiful new teacher (who was really 80 years old) said to my mother "oh I see we have a reader on our hands, how wonderful is that"? From that day forward, I have always considered myself just that "a reader" and have always lived up to the expectation of my kindergarten teacher. Thank you Mrs. Quaker!!
Satya Narain Goel
In India Ramayan written by Tulsidas is the most read book. For centuries, generations after generations, the women learned to read to enable them to read the story of Ram and Sita in Ramayan. Apart from religious and spritual side of the epic, which Ramayan is, it has made a tremendous contribution to the reading habits of women in India.
Satya Narain Goel, Jodhpur, Rajasthan. India
I cannot remember a time that I wasn't being read to by my parents. My mother had a gift for reading with accents and regional dialects which enthralled me and my siblings. I had numerous children's stories memorized and then I "read" those to my siblings (I have no recollection of the moment when the memorization became truly reading on my own). My father found children's books read over and over and over quite tedious, but he noticed that children love to sit with you and be read to, no matter what is being read (the special attention given the child is the most important part). So, he read what he liked aloud to me and thus, I heard the Wall Street Journal each evening and learned incredible language skills that have served me all my life! My vocabulary skills were enhanced all while I was having a wonderful time. Two of the ladies who babysat my siblings and me would bring stacks of books and read and read until they were hoarse and on the verge of losing their voices! We all three gathered on the couch and were enthralled all evening long. My, we were so blessed! I still love books and reading and stopping wherever there is a bookstore; bookstores even smell wonderful!
[Hide Full Comment]In Eastern India there is a annual festival called Saraswati Puja which revolves around the deity of learning, Saraswati. When a child is about 3 or 4 years old he or she sits down with other children of the same age and they are shown how to write the first alphabet in the Bengali script. Each child has her/ his own miniature handheld blackboard and chalk and it is a occasion of celebration that the child is progressing away from babyhood and getting ready for formal education. The child feels part of a group and seeing the adults reaction they are also enthusiastic about starting to read the alphabet.
Hi Betty,
My mother read to us from early on. She and I would sit in a big chair together, and she would read to me, annunciating each word clearly. So, I learned to read early on. she took delight in showing me off to the family at christmas time, when I recited "twas the night before christmas," from memory. I believe her strong focus on enunciation helped me learn how to read and spell well.
I was 4 years old. My mother was pregnant with my first little brother and she would take a hot bath every morning. I would sit on the bathroom floor with the newspaper spread out on the floor in front of me with my right hand on her tummy to feel the baby move. She would teach me about roots, prefixes and suffixes, how most words were Greek or Latin in origin. I would stumble through the article she chose and she taught me how to find meaning of words I didn't know through context. She was very strict and a very difficult woman to please, but she raised a true reader. I never read children's books. She never talked "baby talk". She felt that if you learn that way, then you would have to un-learn that to learn "real" language. I was an extremely gifted child and she challenged me, constantly. I don't ever remember anyone reading aloud to me, I read aloud to them.
Amazes me that people can remember when they learned to read. The earliest memory I know of is in second grade for me. I am sure I learned to read before then. Sorry.
Beautiful!
Books were my friends. My father was career Army so we moved every year until I was in high school. I learned to read early. My mother still talks about the day when I was in first grade and the teachers asked me to read a story to the third graders. In high school I spent my summers reading from books picked out from the Book mobile. I loved the Book mobile. I can still visualize the driver who would patiently help me find my books and the coolness of the air inside on those hot days. I read all of the available Agatha Christie novels that summer. Today I am the organizer of a neighborhood book club. We have 13 members. We all have been together for 10 years. We lost one member to cancer and we honor her memory by donating books to a needy cause. Reading has shaped my life.
I was four years old. My Grandmother Quigney taught me to read. Every day she would take a break from work cuddle up in her recliner by the living room window and read. Often she would read aloud to me from Reader's Digest or The Education of Hyman Kaplan or Cheaper by the Dozen. And she would read children's picture books, nursery rhymes and of course Winnie the Pooh. I would follow along trying to decipher the swirls on the page. And then one day it just clicked and I read a book about a pony who tries to keep up with the horses; how fitting. Thanks to my Grandmother's efforts I read Every book in my elementary school library. In adulthood (after jobs in women's health & cancer research), I was a Children's Librarian. I had the blessing of creating an entire program and helping thousands of children develop an appreciation for books and reading.
Today I am a Cause-Focused Storyteller & Literacy Advocate. I sold my home & possessions in 2005 to create/facilitate a volunteer literacy project in Belize; the initial thrust was book drives & reading activities. Since then I've donated programs for 33,000 children & trained 800 teachers how to use their own cultural stories in school. I've just returned from Ghana where I donated literacy training for librarians at 6 library/community centers. All because my Grandma instilled a Passion for books & taught me to read. Thank you for your Passion & sharing the Love of reading.
[Hide Full Comment]I learned to read in school, very early in the first grade. I loved the individual letters and their sounds, so I was using phonics before anyone had even coined the term. I like music and language seemed the same thing to me. The individual letter-noises could be combined to make familiar and unfamiliar words, so when I struck an unfamiliar word I knew that had happened, and wanted to learn what those sound patterns were for. It was all very easy and effortless. I was ready in the first grade, and those were the years before child care and kindergarten. We had a lot of kids in the first and second grades (in one room with one teacher) so I had lots of time to myself to play with the sound combinations and see where they went. I am glad I predated the hubbub of day care and kindergarten. We went to school because we were grown up enough to be allowed to, and it was a huge thrill!