Rozdíl Mezi vzděláváním a Odbornou přípravou

Pro mě je proces vzdělávání úzce spjat s procesem uzdravování. Kořen slova vzdělávání – educare – znamená vést k naplnění skryté celistvosti v jiném člověku. Skutečné vzdělávání podporuje sebepoznání, sebedůvěru, kreativitu a plné vyjádření vlastní jedinečné identity. Dává lidem odvahu být něčím víc. Přesto mi v průběhu let tolik zdravotnických pracovníků řeklo, že se svou zkušeností s odbornou školou cítí osobně zraněni a hluboce oslabeni. To byla i moje zkušenost.

To mě přimělo k zamyšlení. Možná to, co jsme všichni zažili, není vůbec vzdělávání, ale spíše školení, což je něco zcela jiného. V medicíně se školicí rozměr vzdělávání stává stále ústřednějším a nabývá na významu s tím, jak se rozvíjejí mnohé techniky vědeckého přístupu. Cílem školení je kompetence a replikovatelnost. Jedinečnost se často nedoporučuje a může být dokonce vnímána jako nebezpečná.

Školení se točí kolem správného a špatného způsobu, jak dělat věci. V rámci školení se váš vlastní způsob, jak něco dělat, může často stát irelevantním. V takovém prostředí studenti často prožívají své učení jako neustálý boj o to, aby byli dostatečně dobří. Školení vytváří kulturu neúnavného hodnocení a soudů. V reakci na to se studenti snaží stát se někým jiným, než kým jsou.

Na konci učení Léčitelského umění se studenti postaví do velkého kruhu, tiše si zopakují své vzpomínky na kurz a identifikují nejdůležitější věc, kterou se během kurzu naučili nebo si zapamatovali. Tento vhled pak promění v afirmaci: krátkou frázi, která začíná jedním ze tří způsobů: Já jsem... Já můžu... nebo Já udělám. Jeden student po druhém obcházejí kruh a každý nahlas říká svou frázi. Letos to bude 24. rok, kdy budu kurz učit na své lékařské fakultě. Nejčastější věcí, kterou studenti při tomto sdílení říkají, je jednoduchá tříslovná fráze: JSEM DOST. Rok co rok je to ta samá fráze, kterou říkám i já sám. Je to začátek všeho.

V medicíně je školení nezbytné pro technickou kompetenci. Skutečnou otázkou je, zda je školení dostatečně dobré?

[...]

Mým snem v medicíně nebylo stát se kompetentním. Mým snem bylo stát se přítelem života. Právě tento sen mi umožnil vydržet neúnavnou snahu o kompetenci, která se ode mě vyžadovala. Kompetence mě ale tehdy nenaplňovala a nemohla by mě naplňovat ani po celou dobu mého lékařského života. To dokáže jen sen.