Pravděpodobně si píšete SMS a e-maily stejně jako my ostatní?
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano. A dělám to, co všichni ostatní jindy. Nejsem jako nějaký puritán nebo tak něco. V neděli ráno se cítím tak kreativní. Je to šílené. Myslím, já — počkat. Tohle je další věc, která se děje a kterou opravdu fascinuje — když vypnete technologie, zpomalujete čas. Zpomalujete svou mysl. A většina lidí, které potkávám — byla jsem zrovna na Sundance a říkala: „Jak se máš?“ „Ach, mám tolik práce.“ To je reakce všech. Nechci, aby to byla vaše reakce. Řekněte mi něco zajímavého. [ smích ]
Ale všichni se cítí zahlceni. Takže se v pátek večer a v sobotu ráno děje tahle úžasná věc. S manželem – Kenem i já si pořád děláme legraci. Říkáme si: „Kolik je hodin? Proboha, je teprve osm ráno. Udělali jsme čtyři věci!“ Čas prostě letí směšně pomalu, když máte vypnutý telefon.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Ano. Takže k návykovému pocitu našeho vztahu k technologiím, mohla byste říct něco o tom, co se učíme – o neurotransmiterech, jako je oxytocin a dopamin, a o tom, jak tyto věci – a také ne nutně způsoby, které se zdají být hrozné, ale co se uvolňuje v našich mozcích...
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano, jistě.
PANÍ TIPPETTOVÁ: ...při interakci s těmito zařízeními.
PANÍ SHLAINOVÁ: Je to velmi podobné – nejsem na to hrdá, ale ve dvaceti letech jsem se vzbouřila a kouřila. A vím, jaké to je. A někdy jsem měla v puse cigaretu a chtěla jsem další. A byla jsem ohromená, že se mi ta myšlenka mohla stát. [ smích ] A když čtete e-mail a chcete zkontrolovat nový e-mail, myslím, že je to totéž. Ale ano, dopamin – ale dobrou zprávou je, že – a dopamin, to jsou také věci, které vám dělají dobře, věci, které ve vás vyvolávají touhu po dalším, jako je jídlo nebo sex, nebo všechny tyto věci, kterých se nemůžete nasytit.
A pak na druhou stranu, s oxytocinem – to je to, co miluji – oxytocin je hormon lásky. Když ženy kojí, jsou zaplaveny oxytocinem. Nebo vám to dává pocit důvěry. A to ve vás vyvolává touhu spolupracovat. A ukázalo se, že když dostanete textovou zprávu nebo e-mail od někoho, koho milujete, nebo s někým, s kým cítíte spojení, dostanete nával oxytocinu.
Takže si část mě myslí, že důvodem, proč se rozrůstají všechny ty kolaborativní podniky, ať už je to AirBnB, Lyft nebo všechny ty společnosti, které rostou na internetu a jsou všechny založené na spolupráci, je to, že jsme zaplaveni oxytocinem. Jsme jím tak plní, že prostě chceme spolupracovat. [ smích ]
PANÍ TIPPETTOVÁ: Ano. Použila jste to – tenhle jazyk o „participativní revoluci poháněné vším tím oxytocinem, co kolem sebe pípá“.
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano. To platí pro mé nejoptimističtější dny. To je – to je krásná věc. A samozřejmě ne v duchu Pollyanny. Vím, že se ve světě děje spousta velmi špatných věcí, a přemýšlím o nich. Ve svém životě jsem si vybrala – mám pocit, že jsme obklopeni tak špatnými rámci ohledně všeho, co se týká zpráv, obecně.
Mám prostě pocit, že můžu nejlépe přispět, když pocházím z – vlastně tomu s manželem říkáme „opticismus“. [ smích ] Je to spojení a propojení optimismu a skepticismu. Opticismu, protože jsme optimističtí, ale realistického, protože – milujeme historii a zakládáme ji na minulosti. Ale já se opravdu zaměřuji na to, co můžeme udělat, místo abychom se cítili zahlceni a topili se ve všech problémech světa.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Další věc, o které hodně přemýšlím, je – internet je nová a velmi mocná, nadrozměrná obrazovka pro staré lidské podmínky. Že? Nic, co se děje online, nemá i offline důsledky.
PANÍ SHLAINOVÁ: Ne, zesiluje to všechno, čím jsme. A to je na tom úžasné.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Když mluvíte o technologiích, používáte slovo „krása“ často. A já se jen – zajímalo by mě, co – jak vy – taková fráze, ten jazyk „krásy technologie“, jakými konotacemi pro vás vyvolává?
PANÍ SHLAINOVÁ: Myslím, že pravděpodobně – jak jste to říkala, o tom jsem moc nepřemýšlela, ale když jsem vyrůstala s otcem, který psal Umění a fyziku , krása matematiky – poezie úžasné rovnice a kódu a – myslím, že umění je – myslím, že krásu lze skutečně aplikovat na všechno. Umění a vědu vidím tak, jak mě to naučil vidět on, tedy že jsou to jen – něčí obrazy a něčí rovnice a čísla, ale jsou to stejné – ukazují nám stejné myšlenky, ale v různých jazycích. A on prochází celou historií a v té knize uvádí příklady.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Váš otec ano?
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Takže pokud jde o internet, který je teprve v plenkách, a o to, jak jeho základem jsme vlastně my a jak my budujeme jeho základy. Kde si myslíte, že se to děje? Myslím tím, že o tom mluvíte. Kde si myslíte, že se buduje tento nadějný, charakterově orientovaný základ?
PANÍ SHLAINOVÁ: No, když se vrátím k jednomu bodu, který jste řekla, že si myslím, že spousta věcí se stane sebenaplňujícími se proroctvími, pokud je budeme opakovat. Myslím, že s internetem, naprosto o tom přemýšlím s příběhem žen, že vždycky „nejsme“ – nemáme dost toho, nemáme dost – nemáme dost míst v představenstvech, nemáme dost režisérských pozic. Nikdy si nemyslím – je to tak odlišný způsob, jak přemýšlet o světě jako o tom, co nejsme, místo toho, pro mě, kde jsme? Kde se nacházíme na tomto oblouku dějin? A jak ho můžeme formovat do budoucna?
A myslím si – jsem velmi nadšený z okamžiku, kdy budou všichni online, což si myslím, že se stane v příštích pěti letech. Každý, kdo chce být, což bude velmi velká část populace – opět, vraťme se k neurovědě dětského mozku, že ve vývoji dětského mozku existuje bod, kdy jsou všechny různé části mozku propojeny, že dítě může získat svůj první vhled. A extrapolací na internet – myslím, že v tomto bodě jsme propojeni na 60 procent. A v okamžiku, kdy se nám podaří skutečně propojit všechny na internetu, si představte, co to bude – vhled, který bude možný, když se tolik různých perspektiv spojí v jedné síti. A myslím, že výzvou bude vytvořit dostatek nástrojů pro spolupráci, aby se to stalo. Ale to mě neuvěřitelně naděje plní.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Co byste řekla...
PANÍ SHLAINOVÁ: A myslím tím, že já nakonec…
PANÍ TIPPETTOVÁ: Jen tak dál, jo.
PANÍ SHLAINOVÁ: Jen jsem chtěla říct, že věřím v lidstvo. Mám pocit, že už bylo pár okamžiků, kdy jsme mohli vyhladit celé – obrovské části populace. A neudělali jsme to. A myslím, že v širším kontextu nakonec věřím v lidi. A věřím, že se budeme vyvíjet. Myslím si – jako u všeho, s pokrokem jsou to dva kroky vpřed, jeden krok zpět a vždycky tu budou ty části nás, které nejsou skvělé, které jsou hrozné, které jsou násilné, které tu vždycky budou. Ale myslím si, že celkově, až se všichni připojí k internetu, uvidíme úžasné věci, které si ani nedokážeme představit.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Řekla byste, že – spoluzaložila jste Mezinárodní akademii digitálních umění a věd a ceny Webby Awards. Řekla byste, že je to způsob – nástroj nebo platforma pro…
PANÍ SHLAINOVÁ: Rozhodně.
PANÍ TIPPETTOVÁ: ...vyzdvihuje charakter, dobrotu a dokonalost?
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano. Co bylo tak vzrušujícího, když jsem založila Webbys – už dávno, šlo o toto velmi mladé médium, které jsme chtěli nastavit standard excelence a říct, že je to nejlepší. Stejně jako to, co říkáte, když to dáme najevo, tito mají momentálně na webu nejlepší vlastnosti a silné stránky. Tady je excelence a teď ji příští rok překonejte. A příští rok to vždycky – neustále zvyšujete laťku toho, co je excelence a co jsou silné stránky. A pomáháte něco vyvíjet, stejně jako s vaším – jak jste říkala dříve, pokud pozvedáte internet. Pomáháte ho rozvíjet. Je to teď vtipné – protože se jim říká „weboví vývojáři“ a já jsem o tom právě přemýšlela úplně jinak. [ smích ]
PANÍ TIPPETTOVÁ: [ směje se ] Je to taková pravda.
PANÍ SHLAINOVÁ: Weboví vývojáři. Všichni to vyvíjíme.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Ano, no, také – ano, přesně tak, a k tomu bodu, když se nad tím zamyslíte – protože si teď uvědomujete tuto souvislost. Zamyslete se nad dospíváním na internetu z hlediska technik zdravého vývoje dítěte. Máte pravdu. Je to úžasné. A přesně to, co jste před chvílí řekla o sebenaplňujících se proroctvích. Víme, že když vychováváme lidskou bytost ve světě a neustále o ní a její budoucnosti zobecňujeme na základě nejhorší věci, kterou udělala, této chyby, kterou udělala.
PANÍ SHLAINOVÁ: Přesně tak.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Tato vada, tato charakterová vada.
PANÍ SHLAINOVÁ: Děkuji. Ano. To je ta zpráva.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Takhle je ničíme.
PANÍ SHLAINOVÁ: To je to, co zjišťuji – pokud neustále říkáme to nejhorší o lidstvu, což jsou zprávy, tak to slyšíte. A pokud vychováváte dítě, jen ho přinášíte – to by byl nejhorší způsob, jak dítě vychovat, místo abyste – toto je to, čím se můžete stát, kam musíte jít, toto jsou příklady excelence, říkáte to nejhorší. A ano, už mě to nebaví. Co chceme, aby tohle bylo? Pojďme se nad tím společně zamyslet.
[ hudba: „Rain“ od Dustina O'Hallorana ]
PANÍ TIPPETTOVÁ: Jsem Krista Tippettová a toto je pořad O bytí . Dnes se mnou je internetová průkopnice a filmařka Tiffany Shlain.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Všimla jsem si, že jste také vypracovala – nevím, jestli je to formalizované, ale něco jako pravidla etikety pro internetový věk, řekla bych, se Sherry Turkleovou. Můžete se o pár z nich podělit?
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano, když lidé píší opravdu dlouhé e-maily. Kdo si je teď přečte? Ty stoslovné e-maily s odrážkami a jasným předmětem. Taky se směju, když se zeptáte na fotku dětí jednoho z vašich přátel a oni vytáhnou telefon. A najednou se ztratí ve svých fotkách z posledního roku. „Ale ukážu vám to – ach ne, ne, ne. Ukážu vám tohle. Ukážu vám tohle.“ A pak, na konci, jste už nechtěli vidět 20 videí a šest fotek. Chtěli jste vidět, jak jejich dítě vyrostlo, a na vteřinu si jeho dítě vážit.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Co to bylo s tím, že jste museli dokončit textovou zprávu, ne – když do místnosti vejde váš partner/partnerka, vy…
PANÍ SHLAINOVÁ: Vlastně se snažím nevcházet do místnosti a telefonovat. Protože si neuvědomujete, jak moc to pro člověka, který je doma, když jste uprostřed konverzace, není dobrý způsob, jak někoho pozdravit.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Správně. Ale je to taková maličkost, která – máte pravdu. Nepřemýšlíme o tom, jaký vliv máme jeden na druhého. Nebo o naší přítomnosti. Naší přítomnosti.
PANÍ SHLAINOVÁ: To je na tom krásné – i během technologických šabatu si všichni vypnou telefony, všechny obrazovky a vy jste prostě – jste spolu velmi přítomni. Pamatuji si, když zemřel můj otec, na jeho pohřbu bylo spousta lidí, které jsem předtím nepotkala, ale všichni ke mně přišli a sdíleli nějaký příběh. A většina z nich mi různými způsoby řekla, že tvůj otec mi vždycky dával pocit, že jsem nejdůležitější osoba v místnosti. A mám pocit, že dnes už nikdo nikoho nenutí cítit se nejdůležitější osobou v místnosti.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Ano, máme...
PANÍ SHLAINOVÁ: Je to…
PANÍ TIPPETTOVÁ: ...naše zvyky tomu tak trochu brání, že?
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano. Existuje prostě příliš mnoho důležitějších věcí, které se mohou stát každou chvíli. A prostě – musíme věnovat pozornost emocionálnímu propojení. A spousta lidí se o mládež obává a říká: „Ach, ty děti, ty nenavazují oční kontakt,“ a tak – já se o mládež obecně tolik neobávám. Mám pocit, že jsme si prošli tolika různými technologiemi, které změnily způsob, jakým vnímáme svět. A nakonec, jsme lidé a potřebujeme navazovat oční kontakt. To – my…
PANÍ TIPPETTOVÁ: Že s tím nepřestanou.
PANÍ SHLAINOVÁ: ...že matka a dítě musí zajistit, aby mozek dítěte rostl. A pokud jste v manželství, musíte navázat oční kontakt. Musíte se autenticky spojit, jinak manželství nebude fungovat. A skutečné vztahy vyžadují hluboké propojení. A opět, toto se vrací k – věřím v lidi, věřím, že jsme v tomto velmi transformačním období se všemi těmito technologiemi a že se musíme vyvíjet a tvořit – ať už je chcete nazývat zvyky nebo praktikami, které umožňují propojení a zároveň využívají tento úžasný nástroj internetu.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Myslíte si – v poslední době hodně přemýšlím o tom, jak, i když – že mým dětem je teď 17 a 22 let? Ale když byly moje děti malé, měla jsem velký strach, že jim televize zničí mozky.
PANÍ SHLAINOVÁ: Správně.
PANÍ TIPPETTOVÁ: A teď jsou to mladí dospělí, a protože se svět za tu dobu změnil, pokud jsme všichni ve stejné místnosti a sledujeme stejný televizní pořad, je to kvalitní čas. Že?
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano, zrovna jsem o tom přemýšlela, když jsem byla na Sundance – viděla jsem spoustu filmů ve velkém kině s tolika lidmi, což bylo tak lahodné a úžasné prostě zažít všechny tyhle věci s ostatními lidmi. A je taková zábava sledovat to s rodinou, když se do filmu nebo představení opravdu ponoříte. Je to tak úžasné.
Ale televize byla můj největší strach. To byl ten velký strach, což mi teď přijde vtipné, protože jsem se sotva – tolik jsem se dívala na televizi, když se moji rodiče rozvedli. A z toho se stala náhradní rodina, která v té velmi těžké době pro naši rodinu neexistovala. A sledovala jsem Bradyovy Bunch víc, než bych se s vámi chtěla podělit. [ smích ]
PANÍ TIPPETTOVÁ: [ směje se ] Takže mi řekněte – zajímalo by mě, když přemýšlíte o technologiích a lidském propojení, zda existují nějaké poznatky, aspekty, které vás právě teď překvapují, které jste si před pěti lety nebo před deseti lety ani nemohli představit ani znát, a jaké jsou – existují nějaké věci, které jste se učila a které jsou svěží a které vás tak trochu zaujmou…
PANÍ SHLAINOVÁ: Dobře, já...
PANÍ TIPPETTOVÁ: ...dalším směrem?
PANÍ SHLAINOVÁ: Řeknu vám, je jedna věc, se kterou si trochu lámu hlavu, a to, že máme doma nedávno zařízení s názvem Alexa. Je to reproduktor od Amazonu, u kterého můžete slovy říct: „Jaké je počasí?“ nebo „Pusťte si zprávy NPR“ nebo „Pusťte Ninu Simone“ nebo cokoli jiného, a ono to prostě udělá. A hodně jsem přemýšlela o tom, jestli mě trápila obrazovka? Protože najednou je tu tohle slovní ovládání – a je to opravdu intuitivní. Opravdu to funguje. Můžete říct cokoli a stane se to.
A je to uprostřed kuchyně a je to skvělé, když vaříte, protože na to můžete nastavit více časovačů, což miluji. Každopádně jsem přemýšlel o tom, že nemám obrazovku, ale najednou interaguji s touto větší infosférou, a je to moc? Je to – co to znamená? Hodně o tom přemýšlím. Protože si myslím, že to brzy bude prostě běžné, kdy verbálně říkáte všechny tyto věci do éteru a dochází k odezvám. A jak to věci změní?
PANÍ TIPPETTOVÁ: A že se jedná pouze o hlas.
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano, je to jen ten hlas. A hodně přemýšlím o robotice, samozřejmě, protože ji vyrábí můj manžel. A je s ní spojeno tolik obav. A on si s tím opět nedělá starosti. Myslí si, že to bude velmi společný vztah při outsourcingu věcí, které lidé dělat nemusí, a lidé budou i nadále dělat to, co samozřejmě dělat potřebují, což je kreativní myšlení, empatie a všechny tyto další věci.
Takže když se vrátím k vaší otázce ohledně věcí, které mě překvapily, vždycky mě překvapí, jak mocné to je – a opět si myslím, že to má co do činění s technologickými šabaty. Každý týden mě znovu překvapí [ smích ], teď se objevuje nový pohled na překvapení – prostě ten pocit spojení s lidmi, s nápady, a pak se nakonec cítím neuvěřitelně propojený s lidmi, které potkávám online, na Twitteru – vlastně většinou na Twitteru. Cítím se nejvíce vystavený novým, čerstvým nápadům, se kterými bych se nikdy nespojil. Slyšel jsem tu legrační věc, že Facebook je ten, s kým jste chodili do školy, a Twitter je ten, s kým byste si přáli chodit do školy. Což si myslím, že ztělesňuje způsob, jakým přemýšlím o technologiích, ale nemyslím si, že se dostávám k větší otázce ohledně většího překvapení, které – nebo...
PANÍ TIPPETTOVÁ: Ne. Ne, to je v pořádku. Dlouho jsem si z Twitteru dělala legraci, protože jsem ho ještě nezkoušela. A je to tak neintuitivní, že něco...
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano, je.
PANÍ TIPPETTOVÁ: ...že? To, co nutí – což jsem si dělala legraci – co vnucuje cokoli tolika postavám, myslím, že má takové – má – samozřejmě, není to vždycky poetické a hluboké, ale má to neuvěřitelnou schopnost poezie a…
PANÍ SHLAINOVÁ: Opravdu...
PANÍ TIPPETTOVÁ: ...hloubka a propojení.
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano. Mám pocit, že je to – propojuji se s tolika nápady. A je to vzrušující – vlastně se to vrací téměř k té výchozí síti, kde neobvyklá spojení, na která se podívám dolů a vidím nějaký nápad, a já jsem jen přemýšlela o něčem jiném, a pak se to prostě spojilo s tímto nápadem a vznikl nějaký nový nápad. A já si vždycky říkám, ach, to bylo – to je fantastické. Takže to miluju. Miluju to. Generování nápadů, které z toho pramení.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Jak si myslíte – vášně, kterým jste se věnovala a které tolik souvisejí s technologiemi a našimi životy s technologiemi a propojením – jak si myslíte, že to všechno ovlivnilo váš pohled na to, co znamená být člověkem? Jak byste o tom začala mluvit? Je to obrovská otázka, ale jak byste – kde byste o tom začala mluvit?
PANÍ SHLAINOVÁ: Mám pocit, že prostřednictvím technologií je to v jistém smyslu téměř tak, jako věda poskytla základ myšlenkám, které existují už dlouhou dobu. A v mnoha ohledech technologie, která nás všechny propojuje, a hmatatelnost technologie vytváří tento druh základu naší touhy po větším spojení s něčím větším než jsme my sami. Dává to smysl?
PANÍ TIPPETTOVÁ: Ano, je to skvělé. Slyšela jste někdy o Teilhardu de Chardinovi? Znáte jeho...
PANÍ SHLAINOVÁ: Samozřejmě. Samozřejmě. Já...
PANÍ TIPPETTOVÁ: V jistém smyslu myšlenka duchovní evoluce a tato myšlenka – jeho vnímání skrze práci s dlouhodobým pohledem na čas, ano, ale s ohledem na to, jak daleko se lidstvo fyziologicky evoluci dostalo. A jeho pocit, že noos – že tato říše idejí, lidské kreativity, nápadů a myšlenek by jaksi překryla biosféru a transformovala by biosféru, transformovala by realitu. Pro mě je to – je to jeden ze způsobů, jak hovořit o tom, co navrhujete. A myslím, že máte také dlouhodobý pohled na čas, ke kterému bychom měli usilovat, a to velmi praktickými způsoby, pokud jde o to, jak žijeme každý den.
PANÍ SHLAINOVÁ: Ano. Jsou to všechny ty malé momenty, které napojují na tuto větší vzájemně propojenou síť. To, jak do ní napojujeme, nám umožňuje vnést smysl pro charakter do toho, jak internet roste a vyvíjíme. A tento větší vzájemně propojený systém, který vytváříme, nám ukazuje, co už v nás tak hluboce je.
[ hudba: „Fort“ od GoGo Penguin ]
Tiffany Shlain je zakladatelkou cen Webby a spoluzakladatelkou Mezinárodní akademie digitálních umění a věd. Režírovala a spoluautorkou scénáře je 28 filmů, některé s doprovodnými knihami, včetně „The Science of Character“, „Brain Power: From Neurons to Networks“ a celovečerního dokumentu Connected: An Autoblogography about Love, Death, and Technology .
Možná nevíte, že On Being připravuje iniciativu pro zapojení komunity s názvem Your Audio Selfie. Na youraudioselfie.org si můžete poslechnout sbírky zvukových momentek, které odpovídají na jednu, umělecky formulovanou otázku. Tento týden představujeme naši sérii „Co se skrývá za jménem?“ – úvahy o tom, kdo jsme a jak se nám říká. To vše a ještě více na youraudioselfie.org.
V pořadu On Being hrají Trent Gilliss, Chris Heagle, Lily Percy, Mariah Helgeson, Maia Tarrell, Annie Parsons, Marie Sambilay, Tess Montgomery, Aseel Zahran, Bethanie Kloecker a Selena Carlson.
Našimi hlavními finančními partnery jsou:
Nadace Ford Foundation spolupracuje s vizionáři v popředí sociálních změn po celém světě na fordfoundation.org.
Fetzerův institut, který podporuje povědomí o síle lásky a odpuštění, jež může proměnit náš svět. Najdete ho na fetzer.org.
Nadace Kalliopeia, která přispívá organizacím, jež vpíchávají úctu, reciprocitu a odolnost do struktury moderního života.
Nadace Henryho Luce na podporu projektu Public Theology Reimagined.
A Nadace Osprey, katalyzátor pro posílený, zdravý a naplněný život.