Arun Dada a Mira Ba

Před dvěma týdny několik z nás navštívilo starší Gándhíanský pár v Barodě -- Arun Dada a Mira Ba. Nyní, v jejich 80. letech, je celý jejich život zakořeněn ve štědrosti. Jako studenti Vinoby nikdy nedávali na svou práci cenu. Jejich přítomnost vypovídá o celoživotní praxi vyrovnanosti, důvěry a soucitu. A stejně tak jejich příběhy.

"Před devíti lety jsme dostali tento dům," řekl nám Arun Dada. V týdnu, kdy se nastěhovali, zjistili, že jejich soused je opilec, náchylný k záchvatům násilí. Jen pár dní po přestěhování si všimli, že jejich předzahrádka je plná jídla a alkoholu.

Ukázalo se, že soused provozoval také pohostinství a napadlo ho, že by mohl využít předzahrádku Aruna Dada jako úložný prostor. Arun Dada přirozeně protestoval. "Pane, tady je teď náš domov, nepijeme ani nekonzumujeme nevegetariánské jídlo, a to je nevhodné." Nějak se mu podařilo přesvědčit obsluhu cateringu o jejich chybě.

Ale té noci, ve 12:30, se brány jeho bungalovu prudce otřásly. "Kdo je Arun Bhatt?" zakřičel hlasitý hlas. Mira Ba je upoutána na invalidní vozík a je imobilní, ale probudila se a podívala se z okna. Arun Dada si nasadil brýle a vyšel k bráně.

„Ahoj, já jsem Arun,“ pozdravil zlověstného opilého muže. Muž okamžitě popadl 73letého Aruna Dádu za límec a řekl: "Poslal jsi dnes ráno můj personál zpět? Víš, kdo jsem?" Byl to soused od vedle, který chtěl způsobit strach a trest. Zatímco vehementně nadával, udeřil Aruna Dádu do tváře a srazil jeho brýle na zem - které pak hodil do nedalekého potoka. Arun Dada se nenechal odradit násilnými akcemi a soucitně se držel své pozice. "Příteli, můžeš mi vyndat oči, jestli chceš, ale teď jsme se přestěhovali do tohoto domu a bylo by skvělé, kdybyste mohl respektovat naše hranice," řekl.

"Ach ano, ty jsi ten Gándhíovský typ, že? Slyšel jsem o lidech jako ty," ušklíbl se vetřelec. Po dalších slovních útocích se opilý soused na noc vzdal a odešel.

Druhý den ráno sousedova manželka omluvně přistoupila k Arunu Dadě a Mira Ba. "Je mi to moc líto. Můj manžel je v noci velmi neukázněný. Slyšela jsem, že včera večer zahodil tvoje brýle, tak jsem ti přinesla tohle," řekla a nabídla nějaké peníze na nové brýle. Arun Dada odpověděl se svou obvyklou vyrovnaností: "Má drahá sestro, oceňuji tvou myšlenku. Ale moje brýle, byly dost staré a můj předpis se výrazně zdražil. Na nové brýle jsem měl každopádně dlouho zpoždění. Takže si s tím nedělej starosti." Žena se snažila naléhat, ale Arun Dada peníze nepřijal.

O několik dní později, během dne, se soused a Arun Dada zkřížili v jejich místní ulici. Soused v rozpacích svěsil hlavu a koukal do země, nemohl navázat oční kontakt. Obvyklou odpovědí může být sebespravedlnost („Jo, radši se podíváš dolů!“), ale Arun Dada z toho setkání neměl dobrý pocit. Šel domů a přemýšlel o tom, jak by se mohl spřátelit se svým obtížným sousedem, ale žádné nápady se neobjevily.

Uplynuly týdny. Být sousedy bylo stále náročné. Za prvé, muž od vedle neustále telefonoval, vyjednával nějakou dohodu, a každé další slovo z jeho úst bylo nadávkou. Mezi zdmi neměli moc zvukovou izolaci, ale Mira Ba a Arun Dada neustále podléhali sprostým řečem, i když jim to nebylo adresováno. Znovu, s klidem, vše tiše vydrželi a dál hledali cestu k srdci tohoto muže.

Pak se to stalo. Jednoho dne, po jednom z jeho rutinních konverzací posetých vulgárními výrazy, soused uzavřel svůj hovor třemi kouzelnými slovy: „Jai Shree Krishna“. Pocta Krišnovi, ztělesnění soucitu. Při nejbližší příležitosti k němu Arun Dada přistoupil a řekl: "Hej, slyšel jsem tě říkat 'Jai Shree Krishna' onehdy. Bylo by hezké, kdybychom si mohli říct totéž, pokaždé, když se zkřížíme." Nebylo možné nenechat se dotknout tak něžným pozváním a muž to jistě přijal.

Nyní, pokaždé, když se míjeli, vyměnili si ten posvátný pozdrav. 'Jai Shree Krishna'. 'Jai Shree Krishna'. Brzy se z toho stal krásný zvyk. I z dálky to byl 'Jai Shree Krishna'. "Jai Shree Krishna." Když pak ráno odcházel z domova, volal „Jai Shree Krishna“. A Arun Dada by volal zpět: "Jai Shree Krishna". A jednoho dne obvyklé volání nepřišlo a přimělo Aruna Dada, aby se zeptal: "Co se děje?" "Ach, viděl jsem, že čteš, tak jsem tě nechtěl rušit," přišla odpověď. "Vůbec mě to neruší! Stejně jako cvrlikání ptáků, tekoucí voda, vanoucí vítr, jsou tvá slova součástí symfonie přírody." Začali tedy znovu.

A praxe pokračuje dodnes, o devět let později.

Při uzavírání tohoto příběhu nám připomněl Vinobovu zásadu hledání dobra. "Vinoba nás naučil, že existují čtyři druhy lidí. Ti, kteří vidí jen to špatné, ti, kteří vidí dobré a špatné, ti, kteří se soustředí pouze na to dobré, a ti, kteří zesilují to dobré. Vždy bychom měli směřovat ke čtvrtému." Když jsme všichni poslouchali příběh, zasáhlo to hlubokou strunu, zejména proto, že přišel od muže, který praktikoval to, co kázal.

Uprostřed moře negativity, fyzických hrozeb a prokletí našel Arun Dada tato tři magická slova pozitivity – a zesílil je.

Jai Shree Krishna. Klaním se božskému ve vás, božskému ve mně a tomu místu, kde je jen jeden z nás.?