Paní Tippettová: Tohle je velmi důležitý bod, který zmiňujete jako profesionální posluchač, a já to také vím, že skutečné naslouchání spočívá v tom, být zranitelný.
Pan Hempton: Ano.
Paní Tippettová: Správně, a ale – chci říct, ani nevím, jestli vím, jak to vysvětlit. Chci říct, jak – jak to vysvětlit?
Pan Hempton: No, když opravdu nasloucháte, když opravdu udržujete svou mysl otevřenou a nasloucháte druhému člověku – a mimochodem, vřele doporučuji, aby pokud si člověk chce zlepšit schopnost porozumět druhému člověku, začal naslouchat přírodě, protože se do jejích výsledků vůbec nezapojíte. Můžete prostě vstřebat všechno, všechny její projevy. A není úžasné, že když pták zpívá, slyšíme to jako hudbu? Pták nezpívá pro náš prospěch. Takže v tomto naslouchání je spousta radosti a když se staneme lepšími posluchači přírody, staneme se také lepšími posluchači jeden druhého, takže když s vámi mluví jiný člověk, nemusíte hledat, co chcete, aby řekl. Můžete se odvážit riskovat to, co se vám skutečně snaží říct, a také se ho zeptat: Je to opravdu to, co říkáte? A vnímejte svou vlastní emocionální reakci, když mluví o riskantních tématech, jako je například to, jaké je být rodičem v dnešním světě.
Paní Tippettová: Takže si myslím, že se tady v kultuře obecně něco vytváří. Nevím, v The New York Times byl článek od Pica Iyera, který je, ehm…
Pan Hempton: Ano, ano.
Paní Tippettová: Víte, a viděli jste to? „Radost z ticha“?
Pan Hempton: Ano.
Paní Tippettová: Je to novinář, spisovatel knih, intelektuál. A to – to byla prostě poslední věc, kterou jsem viděla. Není to jediná věc. Ale bylo to o lidech, kteří žijí velmi moderním životem, víte; uvedl spoustu příkladů. Končí to tím, že narazí – jde do kláštera a narazí na někoho, kdo pracuje v MTV a kdo tam bere své děti. A končí to slovy – Pico Iyer to končí slovy: „Dítě zítřka, uvědomila jsem si, může být ve skutečnosti napřed před námi, pokud jde o vnímání ne toho, co je nové, ale toho, co je podstatné.“ A mluví o tichu, a ticho je prvkem, jak jste řekla, rozpoznávání toho, co je podstatné.
Pan Hempton: Mhm. Ano, a proto je tak vzrušující být dnes naživu, protože děláme tato rozhodnutí, místo abychom žili život založený na předpokladech, kde klid není důležitý. Není to tak dávno, co se předpokládalo, že čistá voda není důležitá, ale teď ano a my to napravujeme; že vidět hvězdy není tak důležité. A teď si myslím, že si uvědomujeme, že klid je důležitý a že ticho potřebujeme, že ticho není luxus, ale je nezbytné. Je nezbytné pro kvalitu našeho života a pro to, abychom mohli myslet jasně.
Paní Tippettová: To mě také nutí přemýšlet o něčem, co sleduji, a to, jak naše starověké duchovní tradice získávají nový druh relevance, některé z nich v tomto ultramoderním světě, protože Pico Iyer také odešel do kláštera. Víte, existují náboženské prostory, některá z těch posledních míst, která jsou vyhrazena pro klid, a to je velmi kontrakulturní, ale možná zase méně. Nevím.
Pan Hempton: Mhm. Nedávno se objevily například jeskynní malby ve Francii, které zobrazují roztříštěné obrazy bizonů a dalších loveckých zvířat, a které se nacházejí v akusticky jedinečném prostředí jeskyně. A věří se, že nasloucháním jejich ozvěnám bylo možné komunikovat s duchovním světem.
Paní Tippettová: Zajímavé.
Pan Hempton: Ale nadnesl jste pro mě něco opravdu důležitého, a to se týká naší dávné minulosti. Když jdu na klidné místo, mohu zpochybnit předpoklady. A jedním z hlavních předpokladů je, že lidské ucho je naladěno na slyšení lidského hlasu. Pokud by to byla pravda, pak je to předpoklad, kterému audiologové, vědci studující lidský sluch, věří už dlouho, že se naše uši vyvinuly tak, aby slyšely lidský hlas.
Paní Tippettová: Správně.
Pan Hempton: Ale kdyby, kdyby — ano, já vím. Ale kdyby to byla pravda, byli bychom prvním druhem na planetě Zemi, dobře, který by se vyvinul tak odděleně a chráněně od zbytku přírody.
Takže mou přirozenou zvědavostí bylo podívat se na rozsah lidského sluchu a tyto kontury stejné hlasitosti. A máme velmi diskrétní šířku pásma supercitlivého sluchu, a to mezi 2,5 a 5 kilohertzy v rezidentních frekvencích zvukovodu. Existuje v prostředí našich předků něco, co odpovídá naší špičkové lidské sluchové citlivosti? Protože většina z toho, co právě říkám, s výjimkou hlásek „s“ a vysokých tónů, spadá hluboko pod tento rozsah. A skutečně, existuje dokonalá shoda: ptačí zpěv. Ptačí zpěv [smích].
Paní Tippettová: Mhm.
Pan Hempton: Proč by pro naše předky mělo nějaký přínos, kdybychom mohli slyšet slabý ptačí zpěv? Proč se naše uši mohly vyvinout tak, že bychom mohli chodit ve směru slabého ptačího zpěvu? Ptačí zpěv je primárním ukazatelem prostředí prosperujících pro lidi. Není to úžasné? Když jste na klidném místě, jaký je horizont poslechu? Pokud se zeptáte člověka, který žije ve městě, mohl by hádat a říct: „Aha, můžete poslouchat na míli.“ Vědí, že je to záludná otázka, takže si vyberou něco opravdu velkého. Můžete poslouchat na míli. Zeptejte se někoho na venkově? Aha, můžete poslouchat na tři nebo čtyři míle. A já jsem slyšel zvuky až do vzdálenosti 20 mil. Když si to spočítáte, je to o velikosti 1 276 čtverečních mil. Víte, jaké to je poslouchat 1 276 čtverečních mil, když vychází slunce?
(Zvukový dojem ptačího zpěvu)
COMMUNITY REFLECTIONS
SHARE YOUR REFLECTION
5 PAST RESPONSES
I hiked in the Hoh rainforest when I was stationed in Washington in the mid1970's. There was a moment when, lying on my back in a grove of trees and looking up at the sky. Save for the light movement of wind through the trees, it was the quietest place I've ever been. Some 40 years later, that memory haunts me. What I wouldn't give to be back there again.
Wonderful. I find that as I grow older, silence is more important to me. I appreciate a quiet home, peaceful surroundings. I'm lucky living In Scotland where there are still many remote places and some not too remote, that can be visited to taste complete silence. When you walk up into the hills not too far away, there comes a point where the presence of the silence embraces you.
After literally stumbling upon this article, and after reading only the first few sentences, I thought that my "quiet place" was the best I have found, and one of the reasons I'm moving closer to it.
I was pleasantly surprised to see that our beautiful Olympic National Park and Rainforest was considered by others to be as much of a treasure as I've always thought it was.
Thank you for giving words to that which I've never been able to adequately explain to others.
Lovely article and gives me an even greater love of the Olympic National Park. I have been blogging about a recent trip there and calling it the "Faerie Wood", a bit further down near Lake Cushman and the Skokomish River. I need to get up to the Hoh very soon AND I need to practice a bit more silence while I am there. www.justonlyjudy.com
I love, love, love this article. My friends tease me all the time because of how often we'll drive somewhere, and I'll turn the radio off, or I'll just be sitting somewhere staring out the window. I love and need silence.