Poslední Rozhovor Poutníka míru

Poslední rozhovor Peace Pilgrim: WKVI v Knoxu, 6. července 1981

Dirigoval Ted Hayes, manažer rozhlasové stanice WKVI v Knox, Indiana, den předtím, než byla zabita při automobilové nehodě. Tento rozhovor lze nalézt na konci audiokazety Campbell House a v příloze V knihy Peace Pilgrim Book.

Ted Hayes: Míro, pojďme si trochu promluvit o tomto putování, které jsi udělal pro mír. Jak to celé vzniklo?

Peace Pilgrim: No, začalo to 1. ledna 1953 z Los Angeles v Kalifornii. Toho roku jsem se vydal projít celou zemi, což jsem udělal: klikatě přes 5 000 nepřetržitých mil. A pak jsem jen pokračoval. Nyní jsem na své sedmé poutní cestě, která je mým sedmým přechodem země. Pokryl jsem padesát států, deset kanadských provincií, části Mexika. Je to snaha udělat vše, co může jeden malý človíček udělat pro mír. Kráčím s modlitbou a jako příležitost mluvit s mnoha lidmi a možná je inspirovat, aby také udělali něco pro mír svým vlastním způsobem.

TH: Peace, co tě přivádí do Knox konkrétně?

PP: Pozvala mě do Knoxu moje stará přítelkyně Gertrude Wardová. Potkal jsem ji jinde, takže toto je moje první návštěva v Knoxu. A samozřejmě to dělám pořád. Je to součást mé pravidelné pouti za mírem. nemám peníze. Nepřijímám žádné peníze. Nepatřím k žádné organizaci, takže za mnou nestojí žádná organizační podpora. A vlastním jen to, co nosím a nosím. Jen chodím, dokud nedostanu úkryt, postím se, dokud nedostanu jídlo. Ani se neptám, je to dáno bez ptaní. Říkám vám, lidé jsou dobří. V každém je jiskra dobra, bez ohledu na to, jak hluboko je pohřbena. Teď to bývalo tak, že moje pozvánky byly jen na popud. Od úplně cizích lidí mi byla nabídnuta postel asi ze tří čtvrtin času. A málokdy jsem vynechal více než tři nebo čtyři jídla za sebou, ale teď moje pozvání často chodí předem. A to byl samozřejmě případ mého pozvání do Knoxu.

TH: Míro, dovol, abych se tě zeptal na toto: Byl to vždy Poutník míru, nebo jsi měla jméno jako malá holka?

PP: Ach, to není moje staré jméno, ale kdybyste mi adresovali dopis na moje staré jméno, ten dopis bych ani nedostal. Jsem teď velmi mírový Pilgrim. Bylo mi řečeno, že je to profesionální název, důsledně používaný, viďte. Je to moje legální jméno už nějakých deset nebo dvanáct let, protože to bylo samozřejmě přijato v roce 1953, když jsem poprvé začal na své pouti. Věci se od té doby hodně změnily, ale řeknu, že jedna věc se nezměnila, a to je mé mírové poselství. Stále zůstává: Toto je cesta pokoje – překonejte zlo dobrem a lež pravdou a nenávist láskou. To je po všech těch letech stále poselství, které v sobě nosím. No vidíš, ještě jsme se to nenaučili žít. Klíčovým slovem pro naši dobu je opravdu praxe. Není to více světla, které potřebujeme, je to uvádění do praxe toho světla, které již máme. Když to uděláme, budou se v našich životech a v našem světě dít úžasné věci.

TH: Peace Pilgrime, víš, že existuje určitý počet lidí, které by to ani nenapadlo dělat, které by pravděpodobně považovali někoho, jako jsi ty, za blázna nebo cvoka. Máte u některých lidí problém tuto bariéru překonat?

PP: No, jsem si docela jistý, že někteří z těch, kteří o mně právě slyšeli, si musí myslet, že jsem úplně mimo. Koneckonců, dělám něco jiného. A na průkopníky se vždy koukalo jako na trochu divné. Ale vidíte, miluji lidi a vidím v nich to dobré. A jste schopni dosáhnout toho, co vidíte. Svět je jako zrcadlo: když se na něj usmějete, usměje se na vás. Rád se usmívám, a tak obecně úsměvy na oplátku rozhodně dostávám. Bylo mi poskytnuto vše, co jsem na své pouti potřeboval, aniž bych o to žádal.

TH: Procházíte se touto naší zemí bez jediného centu v kapse. Jdeš jen o víru sám, víru, že se o tebe někdo postará, a vždycky se to zdá být. Musíte mít určitou intuici, na koho se obrátit, na koho se usmát a kdo na vás bude dobrý, že?

PP: Usmívám se na všechny. Nikdy se k nikomu nepřibližuji. Mám na sobě svou krátkou tuniku s Peace Pilgrim na přední straně a 25 000 Miles On Foot For Peace na zádech, takže se lidé zastaví a popovídají si, a spousta z nich to dělá. Vytváří mi všechny kontakty tím nejlaskavějším způsobem. A ti, kteří přijdou, jsou velmi zvláštní. Buď mají opravdový zájem o mír, nebo mají dobrou, živou zvědavost. Vidíte, o mír je teď velký zájem. Když jsem začínal, lidé přijímali válku jako nezbytnou součást života. A teď samozřejmě hledáme alternativy k válce. Je to vlastně zisk – je to lepší, než to bylo. Když jsem začínal, byl velmi malý zájem o vnitřní hledání. Nyní existuje téměř všeobecný zájem o vnitřní hledání, což je pro mě největší zisk ze všech. A samozřejmě, protože většinou mluvím o míru v nás samých jako o kroku k míru v našem světě, je o mé téma stále větší zájem.

TH: Mír, Bible nám říká, že války s námi budou vždy. Co říkáte lidem, kteří to říkají? Myslíte si, že tato malá námaha může něco změnit?

PP: Ve skutečnosti to říká, že budou ‚války a fámy o válkách‘. Ale toto proroctví se během staletí bohatě naplnilo. Nevidím důvod, proč bychom měli chtít další naplnění tohoto proroctví. Také se tam říká: ,Své meče přetlučou v radlice a oštěpy v zahradnické háky. Národ nepozvedne meč proti národu, ani se již nebudou učit válce.“ Možná nadešel čas, aby se toto proroctví naplnilo. Věřím, že ano. Myslím, že tohle je samozřejmě to, po čem všichni opravdu toužíme. A přesto je tu tolik pesimismu. Mluvil jsem s dámou, která řekla: "Modlím se s vámi za mír, ale samozřejmě nevěřím, že je to možné." Řekl jsem: "Nemyslíš, že mír je v souladu s Boží vůlí?" "Ach ano," řekla, "vím, že je." Řekl jsem: "Jak mi můžeš říkat, že to, co je v souladu s Boží vůlí, není možné?" Je to nejen možné, je to nevyhnutelné. Je jen na nás, jak brzy. Nyní vím, že každé dobré úsilí přináší dobré ovoce, a tak se stále snažím, jak mohu. Výsledky nechávám v Božích rukou. Možná se neprojeví za mého života, ale nakonec se projeví.

TH: Míro, v normálním slova smyslu není dobré jít za ženou, kterou jste právě potkali, a říct "kolik je vám let?" Ale dnes tomu dám šanci. Zeptám se tě, kolik ti je let.

PP: Mohu vám jen říct, že nevím, a je to z mé strany záměr. Tvoříme neustále prostřednictvím myšlení, včetně toho, že vytváříme svůj věk. Vytvořil jsem si dostatečný věk, když jsem 1. ledna 1953 začal, a řekl jsem: "To stačí." Od té doby jsem si o sobě myslel, že jsem nestárnoucí a v zářivém zdraví, a jsem. Neomládl jsem, ale nevidím smysl v tom, abych byl mladší. Dokážu spolu dobře vycházet tak, jak jsem, a pokud jste se naučili lekce z období života dříve, opravdu si nepřejete vracet se do předchozího období života.

TH: Peace Pilgrim byl dnes mým hostem. Ve své literatuře říká: ‚Poutník míru je na mých zádech, 25 000 mil pěšky za mírem.' A ona ušla ty míle, ale pokračuje v chůzi pro svůj slib zní: ,Zůstanu tulákem, dokud se lidstvo nenaučí cestě míru, kráčet, dokud mi nebude poskytnuto přístřeší, a postit se, dokud nedostanu jídlo.' Zdá se, že je to nejšťastnější žena.

PP: Určitě jsem šťastný člověk. Kdo by mohl poznat Boha a nemít radost? Chci vám všem popřát mír.