Poučení Ze zahrady: Hadi a Jahody

ALANDA GREENE prožívá dopad, který má změna na dynamiku v její zahradě, a přemýšlí o tom, o kolik více si musíme být vědomi rozhodnutí, která děláme, a jejich dopadu na Zemi.

Jahody jedli tvorové. Nejenže okusovali jasně červené šťavnaté plody, ale také okusovali kořeny, což rostlině způsobovalo stres a několik z nich zabilo. Rostliny s okousanými kořeny byly rozházené po záhonu.

Podezříval jsem hraboše, protože když jsem zvedl slaměný mulč kolem záhonu, uviděl jsem v měkké černé zemi zjevné díry. Dalšími podezřelými byly veverky, kterých několik pravidelně poskakovalo mezi záhony a okusovalo fazole, maliny a mladý květák. Díky své roztomilosti se jim hodně daří; roztomilost by mohla být evoluční výhodou.

Něco narušilo rovnováhu a já měl tušení, že někdo vyrušil zahradní hady. Zachvělo mě uvědomění, že tím něčím bych mohl být já.

Hadi si v zahradě udržují stabilní populaci po celá desetiletí. Žijí hlavně podél kamenné zdi, kde rostou bylinky. Živí se slimáky, hraboši, myšmi a pravděpodobně i těmi rozkošnými veverkami. Tímto způsobem ale udržují počet těchto zahradních tvorů na rozumné úrovni. Vzhledem k tomu, že se populace hadů v průběhu let příliš nemění, něco je také udržuje v rovnováze.

Před pár lety jsem ve snaze omezit růst bylin a ještě více plevele mezi nimi přesadil rostliny do velkých květináčů. Pak jsem odstranil vrchní vrstvu zeminy a květináče obklopil pilinami. Tím jsem ale neúmyslně narušil domovy a stezky hadů. Bez hadů je více těchto tvorů, kteří sežerou jahody a zničí celou rostlinu.

Nevím, kam se hadi poděli, a chybí mi. I když jsem byl sebevíc připravený na setkání s jedním z nich, ležícím na teplém kameni na konci dne, když se vzduch ochladil, vždycky jsem se s úžasem srazil, když jsem na nějakého narazil. Následovalo rychlé zotavení a radost z jejich pohledu. Věděl jsem, že hadi jsou citliví na vibrace, a tak jsem s nimi pravidelně mluvil nahlas a začal jim zpívat. Tam, kde se dříve rychle odplazili z dohledu do listí echinacey nebo šalvěje, se začali vzdalovat pomaleji a pak se zastavili, když jsem si broukal nebo zpíval.

Had často zvedl hlavu a vyplazoval červený jazyk, když se snažil zjistit více podrobností o tom, co ten zvuk vydává. Možná si jen zpíval. Když jsem si vzpomněl, že mám v dané části zahrady předvídat hada a pomalu se k němu přiblížit, broukat nebo zpívat, had dál odpočíval na skalní stěně, uklidněný sluncem i zpěvem.

Hadi jsou někdy nároční a ne vždy se setkávají s uznáním a zpěvem. V horkých dnech rádi chodí k rybníku plavat a osvěžit se. Také rádi jedí zlaté rybky, které tam najdou. Přesto se cítím líto, že jsem jim narušil domov a možná je tím učinil zranitelnými vůči predátorovi, se kterým jsem se dříve nesetkal.

Neměl jsem v úmyslu hady rušit, a to i přes jejich chování k rybám. Nedokázal jsem ale zvážit důsledky svého jednání a předvídat dopad své touhy po snazším hospodaření v bylinné oblasti.

K narušení rovnováhy došlo, protože mi chyběla předvídavost. To mi dává vhled do ekologických problémů na naší planetě, které jsou důsledkem lidské činnosti. Cílem nebylo způsobit škodu, ale dosáhnout zlepšení.

Slyšel jsem, že Irokézské národy předtím, než učinily rozhodnutí a podnikly kroky, zvažovaly, jaký by mohl být dopad rozhodnutí až na sedm generací dopředu. Už jen schopnost přemýšlet o tom, jaký dopad by mohl mít čin tak daleko do budoucnosti, naznačuje značné povědomí o jejich světě, pochopení vztahů a vzájemné závislosti. Přírodní zahrada je minisvět interakcí a rovnováhy.

S mými plány bylinkové zahrady by bylo rozumné představit si více než jednu úroveň zahrady. Zaměřoval jsem se na to, co roste nad zemí, co je viditelné. Bill Devall, profesor sociologie na Humboldtově univerzitě, píše: „Příroda ale není jen soubor scenérií... Příroda je proces vzájemně se ovlivňujících událostí.“ Jde o interakci viditelného a neviditelného. Příliš často je zahrnuto pouze to viditelné. Hadi mají doupata a tunely pod povrchem. Ve skutečnosti se 80 % rostlinné biomasy planety nachází pod zemí.

Neexistuje mnoho argumentů proti tomu, že náš svět čelí ekologické krizi, která je výsledkem lidské činnosti. Krize však nebyla zamýšlena, plánována ani si ji nikdo nevymyslel. Lidé úmyslně neplánují ničit environmentální udržitelnost Země. Nesnažili se vyhladit zástupy zpěvných ptáků, ropuch zlatých ani gazel červených. Ale udělali to. Nesnažil jsem se narušit chov hadů. To neznamená, že nejsem zodpovědný.

V tom vidím hodnotu a potenciál každodenní reflexe – ohlédnout se za činy daného dne a zhodnotit jejich účinnost, jejich možné dobro či škodu. Nedělám to proto, abych se metaforicky sebebičoval. Cílem je vnést do toho, co dělám, péči a ohleduplnost a v důsledku toho rozvíjet jemnější vnímání. Cílem je rozpoznat, kde se staly chyby a kde chování nebo řeč nebyly mou ideální reakcí. Poté jde o to, abych si prosadil preferovaný postup, viděl ho v duchu, abych měl příště, až nastane podobná situace, větší šanci si svůj ideál vzpomenout a jednat v souladu s ním.

V zahradě se objeví další rovnováha. Ta, kterou jsem přerušil, se nevrátí a já nemohu vrátit zpět následky svého nedostatku přemýšlení, svých činů založených na tom, co jsem chtěl, aniž bych dal čas na širší a hlubší přemýšlení. Můžu se pokusit napravit škodu ochotou učit se a poté toto poznání uvést do praxe.

Zahrada není mým vlastním územím; jsem součástí systému. Mé úsilí je úsilím správce blaha všech členů komunity. Proto musím před jednáním zvážit dopad svých činů, stejně jako Irokézové. Musím chápat vztahy, pozorovat, co se děje viditelně i neviditelně, a rozšiřovat svůj obzor za hranice zjevného. I já musím se zahradou růst.