Tento rok se jistě zapíše do historie – světových i osobních dějin. Každý z nás má co vyprávět o tom, jak pandemie ovlivnila nás a ty, které známe. Štěstí se týká bezpečí a zdraví; neštěstí je spojeno s nemocemi a umíráním. Jsem vděčný, že ostatní aspekty nejsou tak hrozné, nejsou tak černobílé. V nedávných rozhovorech s přáteli, kteří jsou také kreativní, jsem slyšel různé odpovědi na otázku: „Jak Covid-19 ovlivnil vaši kreativitu?“

Mont Sainte-Victoire a viadukt v údolí řeky Arc (1882-1885), Paul Cézanne. Metropolitní muzeum umění, New York. Zdroj: commons.wikimedia.org/
Někteří se nechali inspirovat k vytvoření nových děl. Jiní hovořili o roce ladem. Je to termín, který v kultuře oddané – nebo lépe řečeno posedlé – neustálé produktivitě slyšíme jen zřídka, ne-li vůbec. Vezměte si například agrobyznys: každý akr a každý tvor musí neustále dávat maximální výnos, i když je to nepřirozené. Příroda funguje v cyklech a jednou z jejich součástí je odpočinek, který vede k obnově. Tradičně tak lidé chápali obdělávání půdy: „Šest let budeš osévat svou zemi a sklízet její úrodu, sedmého roku ji však necháš ležet ladem…“ ( Exodus 23:10-11 )

Flatland River (1997), Wayne Thiebaud. San Francisco Museum of Modern Art, San Francisco. © Wayne Thiebaud. Foto: Katherine Du Tiel. Zdroj: brooklynrail.org/2019/03/
Možná tento rok nabídl některým umělcům čas na zamyšlení, rozvoj nových nápadů, nebo dokonce na to, aby se vydali jiným směrem. V jednom rozhovoru se jedna instalační umělkyně podělila o to, že některé z jejích nejlepších nápadů pocházejí z nudy. Možná je nuda podobná ležení ladem. Pokud nejsme neustále něčím zaneprázdněni, je tu příležitost pro mysl a tělo, aby si oddechly. V této pauze se regenerace stává možností: lze zasadit nová semínka a nakonec je sklidit. Ale protože ladem ležící půda je neproduktivní, je příliš snadné považovat odpočinek spíše za lenost než za protilék na vyčerpání. Občas jsem se přistihla, že si říkám, jestli jsem se najednou nestala slimákem, protože nemám k dispozici celé nové dílo. Příliš často, když nevidíme, že se na povrchu nic děje, si neuvědomujeme, že v podzemní temnotě by mohlo něco tiše růst.

Porträt der Jeanne Hébuterne v dunkler Kleidung (1918) , od Amedea Modiglianiho. Soukromá sbírka, Paříž. Zdroj: commons.wikimedia.org/
Umělcova slova o hledání hodnoty v nudě mě zasáhla, zvláště proto, že se dlouho považuji za někoho, kdo se nikdy nenudí – život je až příliš zajímavý! Navíc, kdy je na nudu čas? Celý rok jsem dostával nepřeberné množství pozvánek na konference, setkání, rozhovory, panely, kurzy, prezentace, výstavy, koncerty a další věci přes Zoom. Mnohé z nich byly jistě zajímavé, poučné, informativní, ba dokonce zábavné. Velmi si vážím bezprecedentního přístupu k tolika věcem, které by jinak vyžadovaly nákladné cestování. Ale jak se moje schránka denně plní těmito nabídkami, nemohu si pomoct a vyjádřím určitou nedůvěru: „Myslejí si snad, že tu jen sedím se založenýma rukama a nudím se k smrti?“

Nuda s lekcemi, August Heyn (1831-1920). Zdroj: commons.wikimedia.org/
Přesto poté, co jsem si přečetl recenzi knihy, ve které autor odkazuje na kapitolu o „adaptivních výhodách nudy“, mě tento termín zaujal a rozhodl jsem se zjistit, jaké tyto výhody to jsou. Z výzkumu v behaviorálních vědách jsem se dozvěděl o pozitivní stránce nudy. Jeden konkrétní přínos mě zaujal: nuda může zvýšit kreativitu a umožnit řešení problémů tím, že dovolí mysli bloudit a snít, což je něco, co nemůžeme dělat, když jsme neustále soustředění. Zdá se, že bez vnější stimulace (kde se dnes bez ní ocitneme?!) s větší pravděpodobností používáme svou fantazii a myslíme nezvyklými způsoby.

La Tasse de chocolat (Šálek čokolády) (cca 1912), od Pierra-Augusta Renoira. Nadace Barnes, Filadelfie. Zdroj: commons.wikimedia.org/
Přesto jsem si všiml/a, že když ležím ladem, někdy mi to dělá nepříjemné, protože když se do projektu ponořím, zažívám velké uspokojení. Připomínám si, abych se na chvíli nebál/a ladem. Albert Einstein řekl: „Kreativita je zbytkem promarněného času.“ Vykládám si to tak, že ve skutečnosti neztrácíme čas jen proto, že se nezabýváme tvorbou něčeho hmatatelného.
Přestože se věci zpomalily, překvapilo mě, jak rychle rok utekl, i když jsem vytvořila jen pár malých kousků a spoustu dětských prošívaných dek jako dary neziskovým organizacím. I když jsem nemohla cestovat, ponořila jsem se hlouběji do svého nitra a prozkoumala to, na co bych si jinak nenašla čas. To, že jsem letos nikam nejela, vedlo k nečekané nečinnosti a cítím, jak se v tom něco mění.

Nuda (1914), Walter Sickert. Tate, Londýn. Zdroj: commons.wikimedia.org/
Pokud jste letos zažili období ladem, doufám, že přinese kreativní ovoce, až na něj budete připraveni. Pamatujete si tyto často citované verše? „Všechno má svůj čas a každá činnost pod nebem má svou sezónu… čas objímat i čas se zdržovat objímání, čas hledat i čas se vzdávat, čas šetřit i čas zahazovat…“ ( Kazatel 3:1-8 ) Rok 2020 byl jistě dobou zdržování se mnoha věcí. Kdo ví, kam nás to všechno zavede? Stejně jako nikdo nedokázal předvídat, že renesance bude následovat katastrofální dýmějový mor – „černou smrt“, která zničila polovinu obyvatel Evropy – nedokážeme předvídat, co by mohlo vzkvétat po pandemii covidu-19.

La Nuit étoilée (Hvězdná noc) (1888), Vincent van Gogh. Musée d'Orsay, Paříž. Zdroj: commons.wikimedia.org/
Svůj příspěvek v tomto bláznivém roce zakončím slovy anglického básníka Davida Whyta:
Naším géniem je pochopit a stát pod hvězdnou oblohou, která byla přítomna při našem narození, a z tohoto místa hledat skrytou jedinou hvězdu za nočním horizontem, o které jsme nevěděli, že ji sledujeme.
Kéž rok 2021 bude rokem, ve kterém najdete tu svou hvězdu, svou hvězdu. A kéž je to šťastný a zdravý nový rok pro všechny. Pokud jste ještě neviděli toto video o karanténě skrze umění, doufám, že vám vykouzlí úsměv na tváři, když se budete loučit s rokem 2020 a vítat rok 2021.
Otázky a komentáře:
Jaký pro vás byl rok 2020 z kreativního hlediska?
Co vás inspirovalo k tvorbě nových děl?
Nebo to bylo období úhoru – úmyslně či neúmyslně?
Rodí se nápady na nové projekty?
COMMUNITY REFLECTIONS
SHARE YOUR REFLECTION
5 PAST RESPONSES
I began a pandemic spiritual poem writing practice last March and continue it today, although not daily as I did for many months. I posted these poems the same or next day, both on my wall at Facebook and on the blog at my new website pennyharterpoet.com.
I hoped to offer oases of hope and calm during all the chaos on social media. Facebook friends (and friends of friends) can find these poems by scrolling back on my Facebook wall. Or, you can visit my new blog. I also enjoyed participating in online readings.
I liked this. Truly reflected some of my feelings of this year. I especially liked the video of art depicting the last year. I truly recognized myself in that. Thanks!
Learning even more deeply about holding great suffering and trials in and with greater LOVE. }:- a.m.
After a slow start, I became very productive, completing projects I had started previously. Since I write historical fiction, I was able to retreat into "the good old days." I didn't produce much new work at first, but gradually began writing poetry inspired by nature. Meeting with other writers online helped make one day different from the next.
2020 was a year of diving into Narrative Therapy training & the offering of trauma
recovery sessions for people struggling with, through, by the pandemic.
It was also a year if immersing back into the performative Storytelling world with more performances and attendance at virtual events than in the previous 5 years.
Creatively, it was a rekindling of poetic & narrative writing. Though truth, in guts and starts
It was also a year of creative connections and a few profound aha moments. A new project in the works melding the philosophy of the art of Kintsugi with Narrative Therapy Practices; I am so ignited and enthused to share as it continues to coalesce.
Grateful.... and grieving loss too. ♡