Laura Grace Weldonová: Čtyři básně

Všechno, cokoli

  „Našli jste vše, co hledáte?“ ptá se prodavačka.
a já říkám: „Stále hledám světový mír.“
„Mohu vám ještě něco přinést?“ ptá se sestřička.
a já říkám: „Ano, bezpečné útočiště pro uprchlíky.“
Na milisekundu jejich tváře změknou
když se zhluboka nadechnou a představí si
pak se zasmějí nebo zavrtí hlavou
nebo soucítit. Na pár minut
mohli bychom dokonce prodiskutovat
nejvyšší možnosti naší planety.
Možná ten hluboký nádech,
ta představa,
je výchozím místem.

*********

Post Hoc, tedy Propter Hoc

Samantha škubnutím nosu dokázala
zastavit nemoci, navštívit jiné říše, vrátit čas.
Místo toho se rozhodla vydávat se za smrtelnou hospodyňku
skládání prádla, plánování večeří.
V devíti letech jsem viděl lepší využití jejích schopností,
vášnivě jsem škubal nosem, ale nemohl jsem
ukončit válku ve Vietnamu, nemohl ani
rozepsat rozmazané úkoly na tabuli.

Teď jsem devětkrát šest, a kdybych mohl
Seslal bych na tuto planetu kouzlo.
Chamtivost by byla vymazána, příběhy by byly slyšet,
sdílená odvaha, oslavovaná divokost,
láska odhalená jako skutečné kouzlo.
Přání tohle nezpůsobilo.

Přesto od začátku Okouzlení ,
Holčičky dostaly více jmen Samantha
než kdykoli v historii. Žádné hlášené škubnutí nosem,
ale Země vidí více vzdělaných dívek, více
zvolené ženy, více zákonů respektujících naše práva.
Přivolání vůle , tak ženy nazývaly čarodějnice
vždycky rodily lepší realitu.
Dnes jsou všude. Vydávají se za tvé sestry,
tvoje tchyně, tvůj přítel na Facebooku, tvoje vlastní slavné já.

*********

Připoutaný k zemi

Máme se spokojit s planetou?
zaostává za našimi očekáváními?
Chceme reverzibilní čas,
vstup do minulosti nebo budoucnosti
snadné jako změnit názor.
Chceme teleportaci, abychom mohli
odpoledne kamkoli uteč,
možná Island nebo Argentina,
kde si najdeme nové přátele,
domluvíme se na obědě
příští týden v Řecku
s pouhou hodinovou přestávkou.

Chceme se dostat přes
chamtivost, utrpení a válka,
už dost.
A smrt? To je strašně primitivní.
pro duše, které se toho tolik musí naučit.

Nicméně tato planeta dělá hodně věcí správně.
Ptáci, například.
Voda ve všech svých dokonalých projevech.
Ty živé básně zvané stromy.
Způsob, jakým chvilkový pohled
může odhalit spřízněnou duši.

Což vlastně všichni jsme.
Jednota mezi sebou a vším
je tajemstvím této planety, nedokonale utajovaným.
To je víc, než bychom možná očekávali.
I když cestování časem by bylo fajn.

*Původně publikováno v ročence Writing for Peace

**********

Připomenutí Clarionu

Mocní provokují bezmocné
tlačit se jeden proti druhému.
Jejich moc roste tím, že nás udržuje
ve všech druzích věznic.

Přesto nejsme bezmocní.

Vzpomeňte si na černého medvěda
potulující se po okrese Clarion v Pensylvánii,
jeho hlava uvězněná měsíc nebo déle
v kbelíku s kovovým kroužkem.

Vzpomeň si na ty, kdo to hodiny pronásledovali,
chytil ho v nebezpečném objetí,
opatrně přeřízl ty pevné pouta.
Představte si, co cítili jako medvěd
volně utíkal do lesa.

Představte si také medvěda.

*Původně publikováno v časopise Writers Resist .