Tanec S nepřítelem

Je mi ctí být zde na této svaté půdě s vámi, svatým lidem... Děkuji vám za všechno, co ve světě děláte. Když jsem byl dítě, miloval jsem tanec. Tančil jsem volně, bez zábran, bez obav, kdo se dívá. A moji rodiče, když jsme po večeři měli hosty, zavolali zábavu, kterou jsem byl já. A já jsem přišel a tančil pro naše hosty. Už tolik netančím. Myslím, že jak jsem stárnul, byl jsem trochu nervóznější z toho, co si o mně lidé budou myslet. Bolela mě kolena. A nevím, někdy se bojím, že jsem ztratil lásku - že ji už v sobě nemám.

V roce 2005 zasáhl jižní část Spojených států hrozný hurikán zvaný hurikán Katrina. Zničil město New Orleans v jižní části naší země, kde přišlo o život téměř 2000 lidí. Byl to nejnákladnější hurikán v historii naší země. 80 % města bylo pod vodou a co je nejhorší, většina životů, které jsme ztratili, se dala zachránit. Nejvíce to však pocítily čtvrti, kde žili černoši, hnědí a chudí bílí lidé. A vedení odkládalo opravy infrastruktury, které mohly tyto životy zachránit. Lidé tady ve vysokohorských oblastech se o lidi tam v nížinách tolik nestarali.

Jak už bylo řečeno, pracuji na univerzitě a mám skvělé studenty, kteří jsou v mnoha ohledech mými učiteli. Skupina našich studentů se po hurikánu rozhodla, že se chtějí vydat do New Orleans a pomoci s obnovou. Nebyli to ale jen tak ledajací studenti. Byla to směs židovských a muslimských studentů. Několik z nich se bavilo a přemýšlelo o způsobech, jak by se mohli jeden od druhého učit a možná i něco udělat společně. Byli z toho ale nervózní, protože týden před naším letem do New Orleans (a já jsem měl tu čest je na této cestě doprovázet) se jeden Palestinec vloupal do ješivy a zabil tam osm lidí. Protože týden předtím Izraelci v Gaze zabili 100 lidí. Studenti se chtěli navzájem spojit, ale cítili tolik a nemysleli si, že by spolu mohli jen tak konverzovat, aniž by jim to bránila bolest. A tak dostali nápad, že kdyby mohli sloužit společně, mohlo by se stát něco krásného. A tak přijeli do New Orleans a začali uklízet, pracovali na opravách a začali malovat zdi. Děly se krásné věci, ale napětí tam stále bylo.

V pátek jsme navštívili modlitební bohoslužby Juma a pak jsme ten večer měli šabat. Ale pořád to byli jen hosté na návštěvě. Nenavazovali spojení. New Orleans – město, ve kterém jsme byli, je známé svou hudbou. Je známé skvělým jídlem, jazzovou hudbou a tancem. A tak ten večer chtěli studenti jít a poslechnout si živou jazzovou hudbu v New Orleans. A tak jsme tam seděli a židovští studenti seděli spolu a muslimští studenti seděli spolu. A pamatuji si, jak jsem seděl a říkal si, že tohle nefunguje.

A kapela hrála dál a oni na sebe zírali, dokud jedna studentka, muslimská dívka v hidžábu jménem Sherry, nevstala a nezačala tančit. A tančila sama několik minut, dokud se s ní nestal židovský chlapec jménem Sam a nezačal s ní tančit a nenašel odvahu. Tančili a on ji roztočil. A pak vstali jejich přátelé a začali s nimi tančit. Z těchto dvou různých prostor, které spolupracovaly ve službě, vzešla krásná věc. Vrátili jsme se na kampus a samozřejmě tam byly protesty, propalestinské a proizraelské protesty a studenti byli na svých stranách. Ale když viděli staré přátele z výletu, vyrazili a objali se.

Je to téměř 20 let a po bolesti, kterou Svatá země zažila, můj kampus opět zažívá protesty. A je to jen pár studentů, kteří se snaží oslovit, kteří se snaží najít někoho, s kým by si mohli promluvit. Takže jsem začátkem tohoto měsíce poslal e-mail staré skupině studentů, kteří jeli do New Orleans. Řekl jsem: „Potřebuji vás. Mohli byste se vrátit na kampus a ukázat těmto dětem, jak se tančí?“ A upřímně, jeden po druhém mi odepsali: „Nevím, možná uplynulo příliš mnoho času. Možná je to teď příliš těžké.“ Sam a Sherry mi oba odepsali s vášnivými svědectvími o tom, kde se právě teď nacházejí. A pak jeden ze studentů, Jonathan, napsal: „Nevím, jestli uplynulo příliš mnoho času, ale pokud práce a služba, kterou jsme vykonávali před 20 lety, tehdy fungovaly, pokud nás tanec, který jsme tehdy dělali v tom klubu, sblížil, pak jsem ochoten to zkusit. Dojímá mě to k tomu, abych také znovu zkusil tančit, a v konečném důsledku je to to, k čemu chci všechny pozvat vás.“ Je snazší sedět na jedné straně. Je snazší sedět a nechtět vstát a tančit, ale když přijdete sem na tuto svatou půdu, kde byly učiněny první kroky, zajímalo by mě, jestli všichni najdete odvahu vyjít na taneční parket a tančit s těmi, kdo jsou našimi nepřáteli. Děkuji vám.

Děkuju.