Praktikování Rehumanizace V době, Kdy Se posouváme Do Nejistoty

Toto je účinná praxe, která byla sdílena d se mnou od Johna Paula Lederacha. John Paul je sociolog a specialista na transformaci konfliktů. Působil jako mírotvorce v Nepálu, Somálsku, Severním Irsku, Kolumbii a Nikaragui v otázkách souvisejících s přímým násilím a systémovým útlakem. Svůj život zasvětil zkoumání a zavádění alternativ k dehumanizaci a násilí prostřednictvím procesů, které znovu probouzejí empatii, respekt, porozumění a vzájemnou identifikaci. Tuto praxi nazývá rehumanizací .

Jan Pavel II. vysvětluje, že rehumanizace zahrnuje podporu naší morální představivosti, abychom nejprve viděli druhého jako osobu, poté v druhých viděli sebe sama a nakonec rozpoznali naši společnou lidskost. Znamená to také rozšířit naše vlastní vnímání sebe sama, abychom byli citliví k utrpení druhých a doufejme, že budeme respektovat základní lidskou důstojnost všech.

Jan Pavel II. identifikuje čtyři druhy představivosti, které podporují rehumanizaci. První je „představivost vnoučat“. Tím myslí, že se můžeme promítnout do budoucnosti a vidět, že naše vnoučata a vnoučata našich protivníků by snadno mohli mít intimní a společnou budoucnost. Prostřednictvím tohoto procesu si můžeme představit sami sebe v relační síti, která zahrnuje naše protivníky. Tento druh představivosti nám umožňuje vidět za hranice našich současných konfliktů a předsudků. Povzbuzuje nás k práci pro společné dobro všech. Motivuje nás také k pochopení rozdílů v názorech a hodnotách, a tím může být cestou ven z nenávisti a objektivizace druhých.

Druhým druhem představivosti je vytváření spojenců z nejednoznačnosti, zvědavosti, zkoumání, pokory a „nevědomosti“ v procesu přibližování se našim nepřátelům, těm, kteří trpí, a těm, kteří se od nás velmi liší. Je zapotřebí představivosti, abychom otevřeli srdce nepředstavitelným možnostem a právě těm věcem, které nás ohrožují. Toto učení od Jana Pavla II. mi připomnělo napomenutí mého učitele Bernieho Glassmana, abychom spočinuli v „nevědomosti“, což je jedna ze tří zásad mírotvorce neboli to, co Suzuki Roshi nazýval „myslí začátečníka“.

Třetí druh představivosti nám umožňuje představit si jinou budoucnost. Jan Pavel II. to nazval „kreativní představivostí“, schopností představit si budoucnost způsobem, který rehumanizuje všechny aktéry a vytváří možnost transformativní změny, a to i navzdory všem překážkám. Tento druh představivosti poukazuje na odolný cíl a revoluční trpělivost, schopnost nebát se ani být netrpělivý, když si představujeme širší horizont, než jsme si mysleli, že je možný.

Čtvrtým druhem představivosti je „představa rizika“ – riziko nebýt připoután k výsledkům, riziko setrvání s neznámem, riziko natažení se za hranicemi a setkání s nejistotou se zvědavostí a silou. A také mít odvahu a lásku čelit odporu v našich vlastních komunitách a našich vlastních myslích, když se snažíme ukončit dehumanizaci, objektivizaci a utrpení.

Síla představivosti a zdravé empatie nám umožňuje vidět věci z úplně jiné perspektivy a může nás vést a inspirovat k tomu, abychom odolali normalizaci nesnesitelného.