Pokyny Pro Cestu Na západ

Nejprve si musíte uvědomit, že se vám stýská po všech životech, které nežijete. Pak se musíte oddat cestě a rostoucí osamělosti. Upřímnému vzrušení z rozpadu. Odpoutejte se od rutiny a kontroly. Místo toho si najděte poušť a padněte do ní. Jděte po stezce, která slibuje výhled. Ztraťte se. Zlomte si prsty na nohou. Pohmožděte si kolena. Pokračujte. Sledujte, jak se fialová louka chvěje. Zastavte se. Pohlaďte psy na stezce. Kupte si klobouk. Ať vám dojde benzín. Spřátelte se s cizími lidmi. Pasujte se každé ráno za svou novorozenou odvahu na rytíře. Dejte zármutku její vlastní ukolébavku. Pijte whisky vedle stoleté kaktusu. Ctěte vše. Modlete se k něčemu nepojmenovatelnému. Zamilujte se do někoho nepraktického. Seznamte se znovu s touhou a všemi jejími štíhlými rukama. Snášejte krásu tak dlouho, jak jen budete moci, a pokud zahlédnete pěnici zářící jako hranol, připomeňte si – radost není trik.

- J. Sullivan

Nepsal jsem skoro 8 let. Abych byl spravedlivý, psal jsem e-mailové kampaně, landing pages a okázalé odstavce zvané brand narativy, které se četly jako špatné básně, ale občas i tak dojaly mé klienty k slzám. Pracoval jsem tvrdě, dostával jsem povýšení a vždycky jsem se cítil trochu impozantně, když jsem si na firemní vizitku objednal Manhattany.

Pravdou ale je, že se mi po více než 60hodinovém pracovním týdnu začaly objevovat chronické bolesti v rukou. Na stres jsem si tak zvykla, že jsem jeho hučení nedokázala vypnout – ani ve spánku. Psala jsem tolik pro ostatní lidi, že jsem zapomněla svůj vlastní jazyk. Mé měkké hrany se začaly kroutit dovnitř jako lastury, i když jsem oceán neviděla už léta.

Někdy uprostřed pandemie jsem začal jet na západ . Instinkt byl stejně překvapivý jako nenasytný. Lapal jsem panoramata jako med po hladomoru. Pak následovalo šest týdnů šplhání po horách, vyhýbání se klientům a polykání co nejvíce slunečního svitu.

Jednoho rána uprostřed Arizony jsem se posadil k notebooku. Z kuchyňského okna se vznášel pouštní kolibřík – celé tělo ve tvaru zářící čárky. Řekl jsem si, abych psal, opravdu psal – pro sebe. Žádní klienti. Žádné strategické sdělení. Žádná klíčová slova ani SEO.

Jen pravda mého života se chvěje na stránce.

Toho rána jsem si napsal báseň s názvem Pokyny pro cestu na západ. Napsal jsem ji jako rozkaz, jako zaklínadlo.

Napsal jsem svůj život, abych našel odvahu ho žít. [...]

***

Celý příběh této básně si můžete přečíst v příspěvku Joy Sullivan zde.