Zimní slunovrat: Požehnání Na nejdelší Noc

Požehnání na nejdelší noc

To vše během těchto měsíců
jako stíny
se prodloužily,
toto požehnání bylo
samotné shromáždění,
příprava,
příprava na
tuto noc.

To se nacvičilo
chodit ve tmě,
cestování s
má zavřené oči,
cítit svou cestu
podle paměti
dotykem
tahem měsíce
i když ubývá.

Tak mi věř
když ti řeknu
toto požehnání bude
dostat se k vám
i když ty
nemají dost světla
číst to;
najde si vás
i když nemůžete
vidět to přichází.

Budete vědět
okamžik jeho
přijíždějící
vaším propuštěním
dechu
jste drželi
tak dlouho;
uvolnění
sevření
ve tvých rukou,
spojky
kolem tvého srdce;
ztenčení
temnoty
která se nakreslila sama
kolem vás.

Toto požehnání
neznamená
vzít noc pryč
ale to ví
jeho skryté cesty,
zná místa odpočinku
podél cesty,
ví, co to znamená
cestovat
ve společnosti
přítele.

Tak kdy
přichází toto požehnání,
vzít jeho ruku.
Vstát.
Vydejte se na cestu
nemůžete vidět.

Tohle je noc
když můžeš věřit
že jakýkoli směr
jdeš,
budete chodit
směrem k úsvitu.

– Jan Richardson
z The Cure for Sorrow: A Book of Blessings for Times of Grief