Tlukot Srdce Bubnu

V Half Moon Bay, kde žijeme, byl jeden chlápek jménem Ken, bezdomovec. Bydlel pod mostem na Main Street. Bydlel ve svém autě a vyráběl dřevořezby. Takže měl všechny své dřevořezby seřazené támhle pod mostem a přes den tam jen tak postával.

V té době jsem právě procházela opravdu bolestivým rozvodem, můj život byl prostě tak trochu nejistý. Cítila jsem se velmi neklidně a nešťastně a přemýšlela jsem, co budu dělat, co bude v mém životě.

Jednou jsem šel po Hlavní ulici se svým synem Adamem, kterému bylo v té době asi 12 nebo 13 let. Zrovna se začínal zajímat o bicí.

Řekl: „Tati, chci ti ukázat jednoho ze svých učitelů hry na bicí.“

Řekl jsem: „Jasně.“

Tak mě vzal pod most, kde byl Ken. A řekl: „Učím se od Kena hrát na bubny.“

Řekl jsem: „Cože?! Učíš se bubnovat od toho bezdomovce, co bydlí pod mostem?“

Řekl: „Jo, pojď se podívat.“

Z celé té věci jsem nebyl moc nadšený, ale přijel jsem tam a potkal Kena. A dozvěděl jsem se jeho příběh.

Ken byl učitelem na střední škole v nedalekém Redwood City a život mu přinesl pár problémů. Přišel o práci, přišel o manželství, přišel o domov, přišel o všechno. Neměl nic.

Ale když jsem tam seděl pod mostem s Kenem, všiml jsem si, že je velmi klidný. Vypadal, že je v pořádku. Život byl prostě krásný.

Zeptal jsem se: „Kene, proč mám pocit, že nejsem se svým životem opravdu spokojený? Mám toho tolik a ty nemáš nic. Co se děje? Jak můžeš být se svým životem tak šťastný?“

Ken vytáhl bubínek a začal do něj bít.

Řekl: „Toto je tlukot srdce, který je vždy přítomný. Tlukot nás samotných; tlukot srdce našich životů.“

A začal hrát na buben.

Pak si Adam -- víte, ve 12 letech -- sedne a taky začne hrát na buben. Byl přítomen. A když byl přítomen, projevovalo se to u něj v rytmu bubnů -- to byl základní tlukot srdce.

Takže se Adam stal součástí skupiny dětí, které každé úterý večer chodily pod most a hrály s Kenem na bicí. V tu chvíli jsem se z toho cítil naprosto v pohodě. Všichni ostatní rodiče dětí se také cítili dobře. Byli jsme si jistí, že jsou děti v dobrých rukou.

Adam a jeho přátelé se naučili, jak se spojit s tímto základním tlukotem srdce.

Rychle dopředu asi o 20 let.

Co Adam dělá teď? Je učitelem hudby v San Franciscu. Navštěvuje školy ve všech možných čtvrtích. Říká, že někdy je to tam velký chaos, obzvlášť v chudých čtvrtích. Některé děti jsou bez domova, nebo si nejsou jisté, kde budou jejich rodiče; v životech těchto dětí se děje tolik věcí. A způsob, jakým učí děti hrát na bicí, je tak, že vejde do místnosti. Pak místo aby se postavil před místnost a poučil je – místo aby řekl: „O tomhle je hudba. Tady je stupnice C. Tady je stupnice D.“ – jen sedí v místnosti a dívá se, jak děti běhají kolem, hází po sobě věci a dělají, co dělají.

Pak začne bubnovat.

Nakonec se děti naučí bubnovat. A najdou rytmus, který je spojí. Tak začíná s lekcemi hudby.

Řekl mi o jedné dívce, která je bez domova a neví, kde je její otec, a její matka má nějaké problémy. Nikdo v jejich rodině nemá maturitu. Začala hrát na housle a je z toho moc nadšená. Chce jít na vysokou školu a stát se hudebnicí. A on ji v tom povzbuzuje.

A je tu Ken, pořád pod mostem v Half Moon Bay. Nevypráví o tom, co mu život udělal. Jenom žije přítomným rytmem.