Preferoval Bych prázdný život

Moje existence je sama o sobě protikladem. Postavili ho muži, kteří vedli válku, aby se uživili. Postaveno, aby chránilo děti před smrtí stejnou válkou. Jsem protiletecký kryt.

Jsem prostor vykopaný hluboko pod kampusem dívčí základní školy St Bakhita v Jižním Súdánu. Jako hrob, ale mnohem větší; dost velký na to, aby pojal tucet mladých dívek, které vyběhly ze svých tříd, když zaslechly děsivé dunění blížícího se válečného letadla Antinov.

Každý tady zná ten zvuk, který se k nám dostane dlouho předtím, než se letadlo objeví. Každý zde viděl kaskádu bomb, které následují, zaplňují oblohu, narážejí do země, rozřezávají stromy na poloviny, oddělují končetiny od životů, srovnávají domy se zemí a zdá se, že celý náš svět pohltí ohněm.

Každý tady ví, že nabízím jediné možné útočiště. Po pravdě bych raději zůstal prázdný. Přál bych si, aby mě nikdy nic nepotřebovalo.

Takové bomby dopadly na tento kampus během občanské války dvakrát. Moje betonové zdi chránily dívky před smrtí, ale jen proto, že žádná bomba nespadla přímo na mě. Beton se těm obrovským výbušninám nevyrovná. Moje hloubka se však může chránit před šrapnely. Jedna mladá dívka, její kroky příliš paralyzované panikou, než aby dosáhla mého vyhloubeného bezpečí, přišla o nohu kvůli horkému létajícímu kovu.

Na tento kampus spadlo několik bomb. Jeden dopadl sotva co by kamenem dohodil ode mě, ale nevybuchl. Náraz ho zarazil asi 10 stop do země. Tam to odpočívá i dnes. Školní administrátoři opakovaně prosili vládu: "Prosím, přijďte odstranit tuto bombu nebo ji alespoň zneškodnit." Navzdory prosbám bomba zůstává. Minulá hrozba. Současné nebezpečí pro 853 dívek, které pobíhají po kampusu.

Od oficiálního konce války uběhly roky. Antinovové už přes Jižní Súdán nelétají. Ale já jsem stále tady v kampusu spolu s půl tuctem dalších jako já, pro případ, že by nás bylo zase potřeba. Konflikty v Jižním Súdánu pokračují, živené nepřátelstvím, podvody, záplavami a hladomorem, ale bojovalo se většinou se zbraněmi, nikoli s bombami.

Moji prázdnotu zatím narušují jen pobíhající krysy a občas hadi. Nejšťastnější jsem, když jsem prázdný.