Musíme si uvědomit naši úzkost. Musíme si uvědomit naši úzkost. Ale nesmíme se bát. A vděčnost je...
PANÍ TIPPETTOVÁ: Musíme si uvědomit naši úzkost, ale nesmíme se bát.
BR. STEINDL-RAST: Ne strach. Je v tom velký rozdíl. Víte, úzkost nebo úzkost, být úzkostný, toto slovo pochází z kořene, který znamená „úzkost“ a dušení, a původní úzkost je naše porodní úzkost. Všichni přicházíme na tento svět tímto velmi nepříjemným procesem narození, pokud nejste císařským řezem. Je to skutečně boj na život a na smrt pro matku i dítě. A to je originál, prototyp úzkosti. V té době to děláme nebojácně, protože strach je odpor proti této úzkosti. Víte? Pokud s tím souhlasíte, přivede vás to k narození. Pokud se tomu vzpíráte, zemřete v děloze. Nebo vaše matka zemře.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Úzkost je tedy – nejen pochopitelná, ale rozumná reakce na mnoho lidských zkušeností.
BR. STEINDL-RAST: Je to rozumná reakce a měli bychom ji uznat a potvrdit, protože popírání naší úzkosti je další formou odporu.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Správně. A to je tedy rozumné, ale strach je ve skutečnosti ten okamžik odporu.
BR. STEINDL-RAST: Ale strach ničí život.
PANÍ TIPPETTOVÁ: A je to úplně jiný krok a vede nás, naše těla, naše mysli, úplně jiným směrem.
BR. STEINDL-RAST: Ničí to, ano. A proto se můžeme ohlédnout za svým životem, nejen za svým narozením, ale i za všemi ostatními situacemi, kdy jsme se dostali do opravdu těžkých situací a trpěli úzkostí. Úzkost není v životě volitelná. Je součástí života. Do života přicházíme skrze úzkost. A díváme se na ni, vzpomínáme si na ni a říkáme si, že jsme to zvládli. Zvládli jsme to. Zvládli jsme to. Ve skutečnosti se ty nejhorší úzkosti a nejhorší těžká období v našem životě, často po letech, když se na ně ohlédnete zpět, odhalí jako začátek něčeho úplně nového, úplně nového života.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Správně, správně.
BR. STEINDL-RAST: A to nás může naučit a dodat nám odvahu, když o tom teď přemýšlíme, dívat se dopředu a říkat si: ano, je to těsná situace. Je to asi ta nejtěsnější situace, v jaké se kdy svět, nebo alespoň lidstvo, ocitlo. Ale pokud s tím půjdeme – a to bude vděčný život – pokud s tím půjdeme, bude to nové zrození. A to je důvěra v život. A tohle jít s tím znamená, že se podíváte, jaká je příležitost...
PANÍ TIPPETTOVÁ: Takže si myslím, že pro vás, k čemu se snažíte, pro vás vděčnost znamená být přítomni v daném okamžiku, ale také vidět příležitost v daném okamžiku. Za hranicemi...
BR. STEINDL-RAST: Vidím tu příležitost.
PANÍ TIPPETTOVÁ: ...současné okolnosti.
BR. STEINDL-RAST: A využíváte této příležitosti.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Dobře. Takže je to velmi aktivní…
BR. STEINDL-RAST: Ano.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Je to velmi aktivní.
BR. STEINDL-RAST: A to je velmi obtížné, protože úzkost nás dokáže paralyzovat. Víte? Ale co nás doopravdy paralyzuje, je strach. Není to úzkost, ale strach, protože se brání. V okamžiku, kdy se tohoto odporu vzdáme – a tak se vše odvíjí od této důvěry v život. Důvěry. A s touto důvěrou, s touto vírou, se můžeme do té úzkosti vžít a říct, že je to hrozné, že se cítíme hrozně. Ale možná – věřím, že je to jen další zrození do větší plnosti.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Řekla jste, že Bůh je spíše směr než něco.
BR. STEINDL-RAST: Směr. Ano, ale ne neosobní směr, chápete?
PANÍ TIPPETTOVÁ: Mhm.
BR. STEINDL-RAST: Existuje nádherný verš od Rilkeho, ve kterém se modlí k Bohu. Umíte německy, takže to řeknu nejdřív německy...
PANÍ TIPPETTOVÁ: A já miluji Rilkeho, stejně jako vy. Ano, řekněte to německy, prosím.
BR. STEINDL-RAST: Říká: "Ich geh doch immer auf Dich zu, mit meinem ganzen Gehen. Denn wer bin ich und wer bist du, wenn wir uns nicht verstehn?" Takže říká: "S každým krokem, který udělám, jdu k tobě. Protože kdo jsem já a kdo jsi ty, když si nerozumíme?" Vidět? To je řečeno k tomu velkému tajemství, ale když říkám tajemství, nemám na mysli něco vágního, mám na mysli něco velmi jasného.
PANÍ TIPPETTOVÁ: To nás vrací k pocitu sounáležitosti. K té sounáležitosti, která je jádrem...
BR. STEINDL-RAST: Je to přímo tam. Jdu k tobě, chápeš? V okamžiku, kdy lidská bytost řekne „já“, v tom okamžiku jsem si kladl „ty“. To znamená, že říkám „já“, protože jsem ve vztahu k „ty“, k tomu tajemnému „ty“, které je tu vždy. A v tomto smyslu toto tajemství není něco neosobního.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Hmm. Je to vztahové.
BR. STEINDL-RAST: Je to vztah – nakonec se všechno scvrkává na vztah.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Ano. Také jste řekla, že mi to přišlo velmi zajímavé – „Mysticismus je zážitek neomezené sounáležitosti.“
BR. STEINDL-RAST: Ano.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Ten mysticismus – protože si myslím, že je to slovo – když v západní kultuře používáte slovo „mysticismus“, lidé si pod ním mohou představit něco velmi abstraktního a velmi elitního.
BR. STEINDL-RAST: Ne, ne. Věřím, že každý z nás je mystik, protože občas, zničehonic, zažijeme sounáležitost – ženy často říkají, že když porodí dítě, mají ho, nebo když se zamilujeme, máme tento pocit sounáležitosti. Nebo někdy, bez jakéhokoli zvláštního důvodu, se v přírodě najednou cítíte jako jeden se vším. A to má každý člověk. Ale ti, kterým říkáme velcí mystici, nechávají tuto zkušenost určovat a formovat každý okamžik svého života. Nikdy na to nezapomněli. A my, lidé, zbytek z nás, máme tendenci na to zapomínat. Prostě na to zapomínáme. Ale pokud si to uchováme v paměti, pak jsme s tímto velkým tajemstvím skutečně spojeni. A pak v tom můžeme najít radost.
[ hudba: „Fünf Klavierstücke, op. 3: I. Andante“ od Richarda Strausse, provedení Glenn Gould ]
PANÍ TIPPETTOVÁ: Jsem Krista Tippettová a toto je O bytí . Dnes v převorství Gut Aich v rakouském St. Gilgenu s bratrem Davidem Steindl-Rastem.
[ hudba: „Fünf Klavierstücke, op. 3: I. Andante“ od Richarda Strausse, provedení Glenn Gould ]
PANÍ TIPPETTOVÁ: To, že říkáte, že každý může být nazýván mystikem, je velmi troufalé. Že mysticismus pro vás není doménou profesionálů. Že mysticismus je něco, co je vrozeným právem každého člověka.
BR. STEINDL-RAST: Ano. Mystik není zvláštní lidská bytost. Každá lidská bytost je zvláštním druhem mystika. A nikdy jsem se nesetkal s takovým konkrétním druhem mystika, jakým můžete být vy, protože jste jedineční. Nikdy nikdo nepřinesl talenty a zároveň nedostatky, které mu také patří. A to velmi úzce souvisí s tím, co myslím, když říkám „tajemství“. Není to nic tajemného, když říkám toto velké tajemství, toto božské tajemství, se kterým jsme konfrontováni.
A v mystické zkušenosti je to něco, co nemůžeme uchopit. Víte, nemůžeme to vyjádřit slovy, nemůžeme si to představit v obraze, nemůžeme to vyjádřit v konceptu. Nemůžeme to uchopit. Ale můžeme to pochopit. Je velký rozdíl mezi uchopením a porozuměním. A chápete to tím, že jste uchopeni. Něco s vámi dělá. A mnoho lidí to s hudbou prožívá na jiné úrovni. Rozumíte hudbě, ale hudbu nemůžete pochopit. Nemůžete. Co je na tom uchopit?
PANÍ TIPPETTOVÁ: A o tom se vlastně nedá mluvit. Nemůžete…
BR. STEINDL-RAST: O tom ani nemůžete mluvit, protože nemáte žádná slova a pojmy. Ale můžete to pochopit, když dovolíte, aby vás to uchvátilo, a odevzdáte se hudbě. A to velké tajemství s – můžete to nazvat životem, Bohem nebo jakkoli – tím velkým tajemstvím, se kterým jsou všichni lidé neustále konfrontováni, a které samozřejmě také nemůžeme pochopit, ale můžeme mu porozumět, když mu dovolíme, aby s námi něco udělalo. A tato otevřenost může být naprosto tichá. Tichá otevřenost je úžasná forma modlitby.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Jeden ze způsobů – mluvíte o modlitbě také v kontextu vděčnosti, jako o čemkoli, co vám pozvedne srdce, že? To je způsob, jak začít mluvit o zážitku modlitby.
BR. STEINDL-RAST: Ano. A když jsme vděční, zažíváme, že nám něco pozvedá srdce, tu radost, která je vděčností, a tou radostí je modlitba, protože to pozvedá naše srdce. Cokoli, co pozvedá naše srdce. A k tomu jsme stvořeni.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Ano, a řekla jste: „Pokud je to rybaření, co vám povznáší srdce, pak je rybaření vaší modlitbou.“
BR. STEINDL-RAST: Ano.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Nebo část vaší modlitby. Vím, že musím skončit. Asi, možná konečně – studovala jste psychologii. A mám pocit, že si velmi dobře uvědomujete, jak je pro nás instinktivní zpochybňovat vděčnost. Možná to platí i v západní kultuře, že? Zpochybňovat její vhodnost nebo čistotu a také podezřívat motivy druhých – když vstoupíme do tohoto území vděčnosti, stáváme se velmi komplikovanými – a vděčnost před ostatními zadržovat.
Mluvíte o odvaze ponořit se do hlubin, které otevírá vděčnost. A zajímalo by mě, jestli byste o tom mohl říct něco víc, a třeba jak jste se k tomu dostal, jak jste prožíval ponoření se do těchto hlubin.
BR. STEINDL-RAST: Ano. Když mluvím o hloubce a tak dále, jsou to všechno jen obrazy, poetické obrazy, které člověk nesmí...
PANÍ TIPPETTOVÁ: Ale myslím, že je to velmi magnetický jazyk.
BR. STEINDL-RAST: Ano. No, básnický jazyk má větší moc než většina ostatních jazyků. Takže jste chtěl, abych byl osobní. Když se například setkám s něčím, o čem musím říct: „Proboha, za tohle samozřejmě nemůžu být vděčný. A kde v tomhle najdu příležitost?“ To je až příliš povrchní a musím se na sebe vykašlat.
Pak se toho všeho, všech těchto myšlenek a všeho tohohle zbavím – a jen se snažím tiše sedět. Je to, jako byste vzali celou tuhle hromadu věcí, se kterými se vám zrovna nelíbí, a hodili je do jezera. A ony padají a padají a padají. A pak se prostě uklidníte. A když se dostatečně uklidníte, může to trvat dlouho, nebo to nemusí trvat moc dlouho, a nemusí to být najednou, může to trvat dny nebo týdny. Ale když se dostatečně uklidníte, pak se bez nutnosti vymýšlet něco nového objeví nějaká odpověď. To je nejlepší, co to dokážu vyjádřit. Ale nějak najdeme cestu dál. Tohle házení do jezera je jako žádný odpor. Nedáváte...
PANÍ TIPPETTOVÁ: Dobře, takže necháváte...
BR. STEINDL-RAST: ...necítím.
PANÍ TIPPETTOVÁ: ...zbavte se toho strachu, toho impulsu...
BR. STEINDL-RAST: Zbavte se strachu.
PANÍ TIPPETTOVÁ: ...bát se.
BR. STEINDL-RAST: Prostě to přijměte. Tuto odvahu, toto tiché držení, držení a – to vede k novému zrození. Nemohu to dokázat, ale mohu vás povzbudit, abyste to zkusili, každý, ať to zkusí. A myslím, že to také najdete.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Dobře. Myslím, že lidé cítí, cítí, že žijeme ve velmi temné době. Za co jste v tomto světě vděční? Co vám dává naději? Kde vaše vděčnost nachází hojné uplatnění?
BR. STEINDL-RAST: No, jednu věc jsem už řekl, a to v širším měřítku, když se ohlédneme zpět a uvidíme, že všechny ty nejtěžší zkušenosti vždy vedou k něčemu novému a dokonce i k něčemu lepšímu, pokud důvěřujeme.
PANÍ TIPPETTOVÁ: I kulturně, i geopoliticky.
BR. STEINDL-RAST: Na každé úrovni, na každé úrovni. Ale abychom se udrželi v chodu, stačí být vděční za další nádech, protože to nemá být samozřejmost. Že se můžu znovu nadechnout. A když pomyslím na miliony lidí, kteří mají dýchací potíže, a tady můžu dýchat. Jen si to pamatovat. Prostě být vděční za další nádech.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Dobře. Moc vám děkuji.
BR. STEINDL-RAST: Není zač.
PANÍ TIPPETTOVÁ: Bylo opravdu, opravdu úžasné být tady.
[ hudba: „Valčíky 6-10, op. 7“ od Johanna Strausse, provede Napoléon Coste ]
PANÍ TIPPETTOVÁ: Br. David Steindl-Rast je zakladatelem a hlavním poradcem organizace A Network for Grateful Living (Síť pro vděčný život). Mezi jeho knihy patří Vděčnost: Srdce modlitby , Sounáležitost s vesmírem a Naslouchající srdce: Spiritualita posvátné smyslnosti .
Pokud chcete více vděčnosti, webová stránka bratra Davida je gratefulness.org a je jednou z osob, které se objevily v souhrnu výzkumu a reflexí na elementofgratitude.org.
Na onbeing.org se můžete přihlásit k odběru týdenního e-mailu od nás, Dopisu z Loring Parku . Každou sobotu ráno ve vaší schránce – seznam toho nejlepšího, co čteme a publikujeme, včetně textů našich hostujících přispěvatelů. Tento týden si můžete přečíst knihu Scholar of Race and Belitting John Powell. Jeho texty a mnoho dalšího najdete na onbeing.org.
V pořadu On Being hrají Trent Gilliss, Chris Heagle, Lily Percy, Mariah Helgeson, Maia Tarrell, Annie Parsons, Marie Sambilay, Tess Montgomery, Aseel Zahran a Bethanie Kloecker.
Díky zvláštnímu daru od Nadace Johna Templetona jsme mohli jet do Rakouska navštívit bratra Davida.
Zvláštní poděkování tento týden patří také Margaret Wakeleyové, Kristi Nelsonové, bratru Thomasovi Hesslerovi a ostatním zaměstnancům převorství Gut Aich v rakouském St. Gilgenu.
Našimi hlavními finančními partnery jsou:
Nadace Johna Templetona.
Nadace Ford Foundation, která na fordfoundation.org pracuje s vizionáři v první linii sociálních změn po celém světě.
Fetzerův institut, který podporuje povědomí o síle lásky a odpuštění, jež může proměnit náš svět. Najdete ho na fetzer.org.
Nadace Kalliopeia, která přispívá organizacím, jež vpíchávají úctu, reciprocitu a odolnost do struktury moderního života.
Nadace Henryho Luce na podporu projektu Public Theology Reimagined.
A Nadace Osprey, katalyzátor pro zdravý, sebevědomý a naplněný život.