Buddhové Na Death Row: Most umění a přátelství

Buddhas on Death Row se zrodil ze spolupráce dvou přátel z pera, kteří sídlí ve Spojených státech a ve Finsku. Jejich jména: Moyo a Maria

Následuje přepis dopisu, který Moyo napsal Marii z Death Row. Pomocí stránek vyřazeného atlasu na papírnictví odpovídá na její otázky týkající se jeho vztahu k umění, sdílí svůj pohled na samovazbu a důstojně a výmluvně sděluje proměnu, které je lidský duch schopen i uprostřed temnoty...

Vždy jsem byl fascinován uměním a tím, jak ostatní uměli dělat obrázky, ale moje představa o umění před mým uvězněním a po celou dobu mého uvěznění byla omezena na tvorbu obrázků, abych dělal obrázky, které byly přitažlivé. Nikdy jsem si nepředstavoval, že umění může být použito jako most mezi dvěma body na mapě života nebo dvěma lidmi.

Když jsem přišel do vězení, byl jsem docela nevýslovný a složil jsem si přísahu, že už nikdy nedovolím, aby někdo jiný vyprávěl můj příběh. Byl bych ten, kdo to odteď řekne.

Začal jsem číst, co mi přišlo pod ruku – včetně starého slovníku s obálkou a mnoha vytrženými stránkami, které mi někdo dal. Začal jsem zkoušet nová slova, která jsem získal při svých rozhovorech s kluky tady, k jejich velké zlosti, protože nechápali, proč bych pro konverzaci za dva centy používal to, co by nazvali pětidolarovým slovem.

Ale věděl jsem, že to, co chci dělat, je ovládnout umění komunikace.

O několik let později jsem začal psát poezii a články, ale začal jsem si všímat, že přemýšlím v obrazech, které nelze vyjádřit slovy. Přesto jsem postrádal jakoukoli míru vizuálního jazyka. Začal jsem škrábat kolem a snažil se najít svůj hlas.

Někteří z mých raných vlivů a lidé, kteří mě povzbuzovali, byla moje dobrá přítelkyně Ingrid a knihy o Franzi Marcovi, Kandinském, Basquiatovi a knihy o dějinách umění, které mi poslala, stejně jako umělecké části novin tajně předávané z vězně na vězně, protože předávání novin je zde nezákonné.

Dlouhou dobu jsem trávil čas řešením obtížných emocí v prostoru svého umění. Většina z toho byla plná bolesti, vzteku a smutku a v žádném případě jsem nemohl říct, že by dílo posloužilo jako balzám nebo inspirace. V obrazové podobě to bylo prostě moje nejhorší.

Potom, po několika letech a po přečtení knihy Alexe Greye The Mission of Art, jsem si uvědomil, že umění lze použít k povznesení a léčení.

Četba Graye mě přiměla rozvinout svou představu o umění dále za gumovou místnost, kde jsem se divoce proháněla, k nalezení posvátného prostoru v sobě a pak k tomu, abych tuto posvátnost, tu zvláštnost života, kterou jsem našel uvnitř, přinesl do světa.

Tehdy jsem začal vyrábět Buddhy.

Když mě státní zástupce u soudu namaloval jako někoho nezpůsobilého k životu, značně to nahlodalo mou již neexistující sebehodnotu a nechtěl jsem nikomu dovolit, aby určoval, jak se na mě potom ostatní dívají.

To, co to pro mě nakonec udělalo, je, že mi to ukázalo, že navzdory mým vážným životním chybám a všem škodám, které jsem způsobil druhým, ve mně stále bylo něco, co si zaslouží.

Snažím se ve svém umění využívat odhozené nebo ignorované kousky, protože každý máme něco, co stojí za to druhého, jen to musíme najít – a trvalo mi přijít do cely smrti, abych našel svou hodnotu jako člověka a jako občana světa.

Spáchal jsem v životě několik vážných činů a nikdy je nebudu moci odčinit. Přesto to nejmenší, co mohu udělat, je zlepšit sám sebe.

Doufám, že někdo jiný také převezme kontrolu nad jejich vyprávěním a vypráví si nový příběh, větší příběh o sobě samých. Pro náš veškerý prospěch.

Náčrt barevnou tužkou od Moyo s názvem „ Společnost“

Moyo o samovazbě

Reggie mi jednou řekl, že bychom tyto buňky mohli použít jako meditační buňky používané mnichy v klášterech.

Ale vězení není klášter. A i když se mohu ze všech sil snažit využít příležitostí, které mám ke skutečné praxi v mezích této cely, ztratit kontakt s tím, k čemu je cela určena, by byla chyba.

Nejprve bych to byl já, abych neviděl věci takové, jaké jsou, k čemuž mě moje praxe neustále povzbuzuje: vidět věci správně.

Také by to neposloužilo mému závazku zvyšovat povědomí o nelidskosti a ničivosti samotářské cely. Jsem odhodlán pomoci udržet tuto konverzaci v chodu, dokud neuvidíme nějakou změnu.

***
Legrační, že věc, která vás má zabít, je věc, kterou používáte k vyléčení. Osamělá cela je nejlepším sparing partnerem pro vězně, kterého drží. Je to nejlepší guru, nejlepší učitel.

Zvláštní, já vím, ale je to tak.

V této cele jsem se naučil umění trpělivosti, umění mlčet a jeho ovoce je tak sladké. Naučil jsem se umění introspekce a toho, co může udělat pro zlepšení sebevědomí.

Naučil jsem se vyčkat této cely s trpělivostí, kterou na mě vnutila. Už nekřičím v agónii v sevření ticha cely.

Vím, že kdyby odsud někdo po čtyřech dekádách odešel, měl bych se mít v půldruhém desetiletí dobře. Právě se zahřívám.

Ale i tato buňka.

***

Neočekávám, že mě někdy propustí živou ze samovazby.

Mohl bych zemřít příští rok, mohl bych zemřít letos. Necítím z toho přehnanou úzkost.

Nejvíce mě zajímá trávit čas důstojným způsobem. Vadí mi, že jsem tady pro ostatní odpad. Ve filmu Matrix lidé stále sloužili nějakému účelu. Byly to palivo! Tady můj účel není žádný.

Postav mě před kameru a nech mě mluvit s nějakými ohroženými dětmi. Nauč mě plést, abych mohl vyrobit nějaké přikrývky pro bezdomovce. Dovolte mi darovat krev nebo nějaké orgány!

Jsem zdravý muž. Až budu popraven, nebudu moci darovat žádný ze svých orgánů, protože v tu chvíli budou zničeny chemikáliemi [...].

Takže moje protesty jsou mé darované orgány. Můj projev jsou mé darované orgány. Mým uměním jsou mé darované orgány.

Multimediální skica od Moyo s názvem 'Release'

Ve věku 18 let zabil Moyo dva lidi. Byl odsouzen k smrti a posledních patnáct let byl držen na samotce v Death Row. Tam, podle svých vlastních slov, pracuje na „vyleštění své duše, odstranění skvrn ze svého srdce a otevření oken své mysli“. Moyo, uzamčený v cele menší než parkovací místo, začal hledat sebeobjevování. Ve snaze porozumět a získat zpět své vlastní vyprávění se stal vášnivým čtenářem, ponořil se do knih o černošské historii, umění, soudním systému, psychologii, duchovních textech, beletrii a dalších. Začal dělat umění jako prostředek k prozkoumání vlastních zážitků a emocí. Zbavený téměř všech forem sociální interakce, začal komunikovat s lidmi ve vnějším světě prostřednictvím dopisů. Jednou ze sousední klece na rekreačním dvoře spoluvězeň seznámil Moyo s jógou a meditací. V následujících letech se Moyo zavázal k pravidelnému cvičení.

Moyo (svahilsky srdce / duch) je název štětce, který umělec přijal.