Požehnání Pro vyčerpaného člověka

Když se rytmus srdce stane hektickým,
Čas nabírá na síle, dokud se nezlomí;
Pak se na vás srazí všechen ten bezohledný stres
Na mysli jako nekonečná, rostoucí tíha,

Světlo v mysli se stává tlumeným.
Věci, které jste si předtím mohli dovolit zvládnout s lehkostí
Nyní se staňte namáhavými událostmi vůle.

Únava napadne tvého ducha.
Gravitace začíná do tebe dopadat,
Táhne dolů každou kost.

Příliv, kterého sis nikdy nevážil, se odebral.
A ty jsi opuštěný na nejisté půdě.
Něco v tobě se uzavřelo;
A nedokážeš se sám dotlačit zpět k životu.

Byl jsi nucen vstoupit do prázdného času.
Touha, která tě hnala vpřed, pominula.
Teď nezbývá nic jiného než odpočívat
A trpělivě se učit přijímat sebe sama
Opustil jsi pro závod dnů.

Zpočátku se tvé myšlení potemní
A smutek se zmocňuje jako beznadějné počasí.
Proud nevyplakaných slz tě vyděsí.

Cestoval jsi příliš rychle po falešné zemi;
Teď si tě tvá duše přišla vzít zpět.

Uchýlejte se ke svým smyslům, otevřete se
Na všechny malé zázraky, kterými jsi prospěchal/a.

Mějte sklon sledovat cestu deště
Když padá pomalu a volně.

Napodobuj zvyk soumraku,
Věnuji čas otevření studnice barev
To podpořilo jasnost dne.

Kresli vedle ticha kamene
Dokud si tě jeho klid nevezme na své místo.
Buďte k sobě přehnaně laskaví.

Vyhýbejte se těm, kteří jsou v duchu zarmouceni.
Naučte se trávit čas s někým, kdo vám dělá radost
Kdo si myslí, že má všechen čas světa.

Postupně se vrátíš k sobě,
Naučil jsem se nové úctě k tvému ​​srdci
A radost, která dřímá hluboko v pomalém čase.

-- John O'Donohue z filmu „Požehnání“