Tři způsoby, Jak zabránit tomu, Aby Technologie poškozovaly vaše Vztahy

V knize Triumfy zkušeností George Vaillant píše, že „pětasedmdesát let stará Grantova studie odhalila dva pilíře štěstí. Jedním je láska. Druhým je nalezení způsobu, jak se vyrovnat se životem, který lásku neodstrkuje.“

Všichni děláme věci – možná denně – které od sebe odhánějí lidi, které milujeme. Při hraní her s dětmi kradmo pohlédneme na své chytré telefony. Zapomeneme si třicet sekund vyhradit na to, abychom vřele pozdravili svého partnera, když jsme ho celý den neviděli. Odmítneme hovor od přítele nebo babičky, protože se nám nechce sebrat energii k tomu, abychom jim skutečně naslouchali. Tento moderní svět, ve kterém žijeme, je plný běžných situací a zkušeností, které, pokud se s nimi dobře nezachází, vytvářejí spíše odpor než klid a oslabují sílu, kterou nám vztah přináší. Drobné trhliny v našich vztazích vyhánějí lásku a spojení z našich životů.

Znáte ten pocit: Dáváte si kávu se starou kamarádkou a její mobil pořád vibruje. Nechala doma samotnou třináctiletou dceru, takže si pořád kontroluje telefon, jen aby se ujistila, že je všechno v pořádku. Pak ale přijde zpráva od jedné z jejích kolegyň, která pracuje dlouho do noci na problematickém projektu. Vaše kamarádka cítí potřebu odpovědět na její otázky. Nakonec máte pocit, že jste po většinu jídla měli jen poloviční pozornost. Bylo fajn ji vidět, ale přátelství už není to, co bývalo.

Drobné trhliny v našich vztazích vyhánějí lásku a spojení z našich životů.

Citace na Twitteru

Nebo večeříte s širší rodinou a všichni se těší, až se setkají s doma s vysokoškoláky. Během večeře ale děti neodolají lákadlům Snapchatu, smějí se fotkám, které jim posílají spolužáci, a snaží se je sdílet, než vyblednou. Brzy si i všichni dospělí vytáhnou telefony, jen aby se podívali, co se děje na jejich…   na Twitteru nebo aby zveřejnili fotku vysokoškoláků na své facebookové stránce. Nikdo se s dětmi vlastně ani nepobaví.

V těchto situacích a mnoha dalších, které jsme všichni zažili, naše chytré telefony, notebooky, tablety a všechny sociální sítě, které s sebou nesou, narušují právě ta sociální spojení, která slibují vytvořit. Díky nim jsme k dispozici pro práci 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, což se může zdát jako bonus pro naše vztahy, protože teď můžeme mít – teoreticky – čas i na práci a rodinu.

Ve skutečnosti ale technologie mohou poškozovat naše vztahy i práci. Neprožíváme čas strávený s rodinou a práce, kterou děláme, když trávíme čas s přáteli a rodinou, není ta nejlepší. Nové technologie nás místo toho, aby nás spojovaly, často vytvářejí iluzi sounáležitosti, ale bez radostí, výhod a, upřímně řečeno, i výzev, které skutečné vztahy přinášejí.

Naše závislost na technologiích narušuje naše spojení s ostatními. Pokaždé, když nám zazvoní telefon, dostaneme pěknou dávku dopaminu, neurochemické látky, která aktivuje systém odměn v našem mozku. Cítíme se dobře, ale také nás to činí méně ochotnými vrátit se do mnohem náročnějšího světa živé konverzace. Přátelství v reálném životě má mnoho výhod, ale okamžité uspokojení mezi ně zřídka patří. Naše živé vztahy mohou být vyčerpávající ve srovnání s našimi online „přáteli“. Nakonec je mnohem méně náročné napsat kamarádce SMS, než jí skutečně zavolat. Je mnohem méně vyčerpávající aktualizovat naši facebookovou stránku a sklízet okamžité uspokojení v podobě desítek „lajků“ než sdílet naše nápady a zájmy se skutečnými sousedy. Z krátkodobého hlediska se zdá snazší spojit se s ostatními prostřednictvím technologií, ale musíme si uvědomit, že se jedná o falešnou snadnost. Z dlouhodobého hlediska toto chování vnáší do našich vztahů napětí.

Sherry Turkleová, socioložka z MIT a autorka knihy Alone Together (Sami spolu), píše, že se vyhýbáme zranitelnosti a nepořádku „skutečného“ kontaktu a intimity a zároveň získáváme sladké uspokojení z neurochemického opojení z digitálního spojení s čím dál větším počtem lidí. Můžeme se jeden před druhým skrývat, i když jsme spolu připoutáni.

Toto skrývání se před ostatními (a někdy i před vlastními pocity), které technologie může usnadnit, je zhoubným jedem v našich vztazích. Naštěstí samotná technologie vůbec není problém. Stačí ji jen používat jinak.

Zde jsou 3 způsoby, jak zabránit tomu, aby vaše vychytávky poškozovaly vaše vztahy:

Vyhraďte si ve svém životě zóny a časy bez technologií , kdy můžete věnovat pozornost tomu, co se děje v reálném čase. Být skutečně přítomni s lidmi znamená, že když s nimi telefonujeme, neděláme nic jiného. Znamená to zahájit skutečné osobní rozhovory s lidmi, i když mohou přinést konflikty, i když mohou být únavné. Když jsme skutečně přítomni, přestaneme neustále vyrušovat sebe ani ostatní. Může být uspokojivé nahlédnout do vašich textových zpráv, ale nemusíme neustále reagovat na svá zařízení. Můžeme jim velet, místo abychom jimi vždy nechali velet nám.

Procvičujte si samotu. Když se nenaučíme, jak tolerovat (a dokonce si ji užívat), často se cítíme osamělí. „Samota – schopnost být oddělený, shromáždit se – je místem, kde se nacházíte, abyste se mohli obrátit k ostatním lidem a vytvořit si skutečné vazby,“ vysvětluje Turkle. „Když nemáme schopnost samoty, obracíme se k jiným lidem, abychom se cítili méně úzkostlivě nebo abychom se cítili naživu. Když se to stane, nejsme schopni ocenit, kým jsou. Je to, jako bychom je používali jako náhradní díly na podporu našeho křehkého pocitu sebe sama.“ Trávte čas sami doma a v autě bez spojení. Naučte se tolerovat počáteční nudu, která může přijít; ta přejde. Jděte na túru nebo na pláž bez mobilního telefonu. Hluboko uvnitř si myslím, že všichni máme hluboký, temný strach z toho, že budeme sami, a jsme naprogramováni k tomu, abychom zůstali se svým klanem. Ale když zažijeme svou schopnost obrátit se dovnitř – což můžeme udělat jen tehdy, když potřebujeme ticho a klid samoty – uvědomíme si, že nikdy nejsme doopravdy sami. Cítíme své vrozené propojení. Takže se musíme přistihnout, kdy „sklouzneme k myšlence, že neustálé spojení nám pomůže cítit se méně osamělí,“ píše Turkle. „Právě opak je pravdou. Pokud nejsme schopni být sami, budeme osamělejší.“

Omezte čas trávený ve virtuálních světech – včetně Facebooku a Instagramu . Virtuální realita, videohry a sociální média jsou návykové. Z krátkodobého hlediska může být mnohem obohacující trávit čas ve fantasy světě – obohacující stejně jako sladká limonáda (ale velmi nezdravé, pokud se jí konzumuje příliš mnoho). Sociální média a další virtuální reality nám umožňují podat naše nejlepší výkony a ukázat světu okamžik, kdy jsme vypadali (nebo si o sobě představovali, že vypadáme) hezky nebo se cítili hrdí. Pokud se cítíme osamělí, můžeme se snadno „spojit“ s desítkami online „přátel“. Navíc se můžeme vyhnout problémům skutečných lidí a skutečných vztahů v celé jejich nepořádku, zranitelnosti a bolesti (a také veškeré naší vlastní nepořádku).

Realita je ale taková (bez slovní hříčky), že naše zranitelnosti vytvářejí skutečnou intimitu a sbližují nás, a když se vyhneme chaosu, který skutečné vztahy vyžadují, skončíme izolovaní a odpojení. Buďte proto velmi promyšlení: Používejte online hry, sociální média a virtuální realitu k usnadnění živého spojení se skutečnými lidmi a upřednostňujte skutečná spojení a skutečné lidi před těmi falešnými. Používejte Facebook k prohloubení svého spojení s kamarádkou, která je daleko, sdílením článků, fotografií a videí, o kterých si myslíte, že je ocení. Hrajte online hry se svým synem, a ne s cizím člověkem. Používejte match.com k navazování nových kontaktů, ale pak se s těmito kontakty skutečně setkejte živě, osobně, u kávy, místo abyste své vztahy omezovali na online fóra.