Bez lítosti: Žít S umíráním

[Autor Kitty Edwards, vlevo a Patti Pansa, vpravo]

V květnu 2013 mě kontaktovala Patti Pansa, profesionální inženýrka a životní koučka, abych jí pomohl na její cestě ke smrti. Postarala se o všechny doslovné přípravy na smrt: mluvila se členy své rodiny o svých přáních péče na konci života; její poslední vůle a závěť, směrnice o pokročilé zdravotní péči a lékařská trvalá plná moc byly podepsány a doručeny příslušným lidem; seznam jejích důležitých účtů s hesly ležel ve složce vedle jejího počítače. Ale Patti chtěla víc. Chtěla zanechat odkaz své rodině a přátelům. Snad nejvíc ze všeho chtěla objevit způsoby, jak oslavit život, dokud má ještě čas.

Sdílel jsem s Patti několik článků o lítosti umírajících, v nichž jsem zapsal, jak mnozí litovali toho, že příliš pracovali, trávili příliš málo času s rodinou nebo žili život, který nebyl jejich vlastní. Tyto články udělaly na Patti docela dojem; jediné, co slyšela, bylo "Přál bych si... přeji si." Ale s metastázující rakovinou prsu ve 4. stádiu si Patti nechtěla přát. Chtěla vědět, jak žít život bez výčitek. Z Pattiiny vize a pocitu naléhavosti se zrodil projekt No Regrets Project .

Mezi ozařováním, operací páteře a výletem na Aljašku Patti psala eseje, mluvila s každým, kdo poslouchal, snil a tvořil. Nakonec vyvinula pět jednoduchých, osobních praktik, které jí pomohou žít život naplno: být vděčná každý den, důvěřovat – riskovat, odvaha být mnou, zvolit si radost, milovat se a sdílet to. Zatímco fráze mohou být jednoduché, jejich dosažení není. Vývoj projektu No Regrets Project je odkazem Patti Pansa pro nás všechny.

Buďte vděční každý den

"Mám na výběr zaměřit se na vděčnost. Některé dny je bolest téměř nesnesitelná. Když se na bolest zaměřím, zesílí jako tsunami. Když se soustředím na to, za co jsem vděčný, jsem klidnější."

--Patti Pansa, květen 2013

Každý den si Patti psala do deníku vděčnosti. Její pozornost upoutaly ty nejjednodušší věci. „Jsem vděčný za malého ptáčka, který sedí na větvi před oknem mé ložnice,“ „Miluji cítit teplo ve slunečním světle procházejícím mou postelí“ a další. Tato praxe vděčnosti jí pomohla soustředit se na věci, kterých si nejvíce cenila, spíše než na své zhoršující se zdraví a obtížné lékařské procedury, které podstoupila.

Patti chtěla žít. Nechtěla opustit rodinu a přátele. Vždy děkovala svým přátelům za laskavost, kterou prováděli. Ale co je možná důležitější, každému z nich také řekla, jaký jedinečný dárek jí přinesli. Nevím, co říkala ostatním, ale často mi děkovala, že se její nemoci nebojím.

Důvěřujte – riskujte

"Když věřím a jdu vpřed do nového dobrodružství, jsem ohromen podporou, kterou mi vesmír poskytuje. Projekt No Regrets Project je toho dobrým příkladem. Nápad mi přišel jako inspirace během ranní meditace. Podělil jsem se o nápad s přáteli a oni mi chtěli pomoci."

--Patti Pansa, červen 2013

Týden po napsání toho Patti navštívila přátele v Santa Fe, NM. V neformálním rozhovoru se jeden přítel zmínil o šperkařce, která vyráběla úžasné kousky. O hodinu později byla Patti ve studiu Douglase Magnuse, návrháře embosovaných kovových náramků. Chtěla ho zajímat o navrhování náramků s frázemi No Regrets na nich. Místo toho ji povzbudil, aby náramky navrhla sama.

V posledních měsících života Patti navrhla náramek, najala výrobce forem a našla výrobce. Patti věřila, že se objeví pomoc, kterou potřebovala. A stalo se.

To léto se Patti dozvěděla, že důvěra vyžaduje prvek odevzdání. Ne kapitulaci porážky, ale spíše sladkou kapitulaci. S ubývající energií jednoduše sledovala tok návrhů a doporučení, aby našla zdroje, které byly potřeba v krátkém časovém období. Patti důvěřovala a riskovala a bylo vytvořeno dědictví.

Odvaha být mnou

"Umírám. Některým lidem je to nepříjemné a je z toho smutno. Mně je z toho také někdy smutno. Když se ukážu jako osoba, kterou skutečně jsem, vytváří to prostor pro ostatní, aby vstoupili do plnosti svého bytí. Naše rozhovory jsou autentičtější. Masky padají."

--Patti Pansa, červenec 2013

Patti byla odvážná ve svém životě i ve své smrti. Často viděla, jak se lidé rozhodli být neviditelní nebo mistrně odrážet to, co si ostatní přáli vidět. Pro Patti, která měřila šest stop, nebyla neviditelná nikdy volbou.

V červnu 2013 podstoupila Patti radiační léčbu, která měla zmírnit některé příznaky bolesti kostí, léčit zlomeninu obratle a zmenšit nádor na krku. Aby bylo možné přesně zaměřit oblasti pro záření, byla pro Pattiho torzo postavena radiační maska. Proces vytváření masky byl nesnesitelný a děsivý. Na konci ozařování, i když to její sestra chtěla přejet autem, Patti si chtěla vzít masku domů. Poté vstoupila do obřadu se svými přáteli, aby vytvořila transformaci.

S trochou představivosti...s trochou lepidla...a smyslem pro módu...se radiační maska ​​proměnila v symbol síly a krásy; vznikla krásná busta Patti. Pattiini přátelé pak masku vzali na dobrodružství, která sama Patti už nezvládala. Bylo to foceno při východu slunce ve vysokých horách. Bylo spatřeno ve sportovním, červeném kabrioletu. Bylo vidět, jak popíjí jahodovou margaritu. Maska dokonce pózovala pro reklamu v celostátním časopise.

Pattiina radiační maska ​​nyní sídlí na University of Colorado Cancer Center v Denveru, kde se konají workshopy, které pomáhají dětem s rakovinou zdobit jejich vlastní radiační masky.

Vyberte Radost

"Štěstí je volba, kterou mohu učinit bez ohledu na to, jak ponuré okolnosti se mohou zdát. Radost z toho, že jsem naživu, je na určité úrovni vždy dosažitelná."

--Patti Pansa, srpen 2013

Přes léto Patti mluvila o smutku a o tom, jak nás spojuje s těmi, které jsme ztratili. Věděla, že čím větší radost, tím větší smutek. Často mluvila o smutku a radosti, jako by to byly nitě ze stejné látky, osnova radosti neúprosně protkaná útkem smutku. Pattiina látka byla kabátem mnoha barev, bohatým na texturu a hluboce živým.

Když Pattiina nemoc postupovala do své poslední fáze, požádala své přátele, aby pro ni uspořádali večírek na rozloučenou. Hledala příležitosti, jak vyjádřit radost a sdílet ji s ostatními. Na tuto párty každý přítel přinesl květinu, která představovala aspekt Patti, který miloval nebo obdivoval. Byly tam slzy a smích. Nakonec váza s květinami přetékala zářivými barvami Patti.

Miluj sebe a sdílej to

"Pro mě je to o tom, vybrat si, jak chcete žít svůj život, opravdu si vybrat... milovat se natolik, abych se osvobodil, abych mohl být plně já...v celém svém rozšířeném potenciálu."

--Patti Pansa, září 2013

Patti strávila posledních pět měsíců svého života oslavami, sdílením, tvorbou, milováním a žitím. Věděla, že její energie je omezená. Jako pečovatelka o rodinu a přátele by se klidně mohla rozdat. Místo toho si vyvinula praxi, kdy se nejprve živila sama, než se začala starat o ostatní. Ale Patti zjistila, že milovat nejprve sama sebe není snadné; její přátelé od ní chtěli mnohem víc, než mohla dát. Jak pokračovala ve své meditační praxi a psaní do deníku vděčnosti, přidala také novou praxi: uvolňovat lítost.

Patti definovala lítost jako učiněné nebo neuskutečněné jednání a nyní lituje. Nebo to může být také akce, kterou udělal někdo jiný, nebo akce, kterou neudělali, které litovala. Každý den Patti vypouštěla ​​lítost, jen aby zjistila, že v každém z nich je vnořená lekce. Poznala, že každý litovaný čin nebo nečinnost ve skutečnosti v sobě skrývá dar, vhled, sílu. Pochopila, že tyto perly byly způsoby, kterými se milovala po celý život. Čas strávený přemýšlením o jejích silných stránkách, soucitu a moudrosti jí dal prostor k tomu, aby se sama živila.

23. října 2013 zemřela Patti v hospicové péči doma s rodinou.

Zemřela bez lítosti.