Nemůžeme jíst HDP: Globální Trendy V Oblasti alternativních ukazatelů

Hrubý domácí produkt (HDP) je nejznámějším „číslem“ v oblasti ekonomického řízení. Řídí národní politiky, stanovuje priority v sociálních oblastech (např. existuje poměr mezi HDP a tím, kolik výdajů na sociální zabezpečení je v mnoha zemích považováno za vhodné) a v konečném důsledku ovlivňuje společenskou krajinu dané země (např. určováním vztahů mezi pracovním a obchodním vztahem, rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a typem spotřebních vzorců přijatých občany). Typ průmyslového modelu podporovaný HDP dominuje fyzické a infrastrukturální geografii, od tvaru měst a jejich vztahu k venkovu až po správu parků a přírodních zdrojů. Marketingové strategie, reklama a životní styl jsou prostoupeny jejím vlivem. Přesto nemůžeme jíst HDP: toto číslo je skutečně abstrakcí skutečného bohatství a velmi zkresleným měřením ekonomické výkonnosti, natož lidského blahobytu. Proto byla vytvořena řada alternativních ukazatelů, které podporují různé myšlenky pokroku a zahrnují koncepty jako udržitelný rozvoj a blahobyt.

Hrubý domácí „problém“: proč se HDP nesčítá

HDP není měřítkem „všech“ ekonomických aktivit. Vzhledem ke svému designu počítá pouze to, co je formálně obchodováno na trhu, což znamená, že ostatní ekonomické aktivity vyskytující se v „neformální“ ekonomice nebo v domácnostech, stejně jako různé služby poskytované zdarma, od dobrovolnictví až po ekosystémové služby poskytované přírodou, které umožňují fungování našich ekonomik, se do ekonomického růstu nepočítají (Fioramonti 2013, s.). To vytváří zjevné paradoxy. Vezměme si případ země, ve které jsou přírodní zdroje považovány za běžné zboží a jsou zpřístupněny veřejnosti, lidé si vyměňují zboží a služby prostřednictvím neformálních struktur (např. barterové trhy, bazarové trhy, komunitní výměnné iniciativy, časové banky atd.) a většina lidí vyrábí to, co spotřebovává (např. prostřednictvím maloobjemového zemědělství, systémů distribuce energie mimo síť atd.). Tato země by byla hodnocena jako „chudá“ podle HDP, protože toto číslo zaznamenává ekonomickou výkonnost pouze tehdy, když jsou přírodní zdroje uváděny na trh a služby jsou poskytovány za cenu. HDP nás povzbuzuje, abychom zničili „skutečné“ bohatství, od sociálních vazeb až po přírodní zdroje, abychom je nahradili transakcemi založenými na penězích. Jak uvádí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), "[i]kdyby existovala kontroverzní ikona ze světa statistik, je to HDP. Měří příjem, ale ne rovnost, měří růst, ale ne destrukci, a ignoruje hodnoty, jako je sociální soudržnost a životní prostředí.

Přesto na to vlády, podniky a pravděpodobně většina lidí přísahají“ (OECD Observer 2004-2005).

Nové ukazatele pro svět po HDP

Mezi vědci a tvůrci politik stále roste shoda, že se musíme posunout za hranice HDP. V roce 2004 zahájila OECD na Světovém fóru o statistice, znalostech a politice úvahy o ukazatelích blahobytu. V roce 2007 EU uspořádala konferenci „Beyond GDP“ a o dva roky později vydala sdělení. V roce 2009 komise zřízená bývalým francouzským prezidentem Sarkozym, které předsedali laureáti Nobelovy ceny Joseph Stiglitz a Amartya Sen, zveřejnila komplexní zprávu o měření ekonomické výkonnosti a sociálního pokroku (Stiglitz/Sen/Fitoussi 2009). Řada vlád od té doby podobné komise zřídila.

Alternativní ukazatele v posledních desetiletích přibývaly jako houby po dešti. První pokus učinili laureáti Nobelovy ceny William Nordhaus a James Tobin na počátku 70. let, když vyvinuli index nazvaný Measure of Economic Welfare, který „opravil“ HDP přidáním ekonomického příspěvku domácností a vyloučením „špatných“ transakcí, jako jsou vojenské výdaje (1973, s. 513). Ekonom Robert Eisner zveřejnil v roce 1989 Systém účtů celkových příjmů s cílem integrovat HDP s netržními činnostmi, jako jsou služby pro domácnosti a neformální ekonomiky (1989, s. 13). Tento proces částečných revizí vyvrcholil ukazatelem skutečného pokroku (GPI), který byl zaveden později v 90. letech 20. století, což byl první systematický přepočet HDP měřením široké škály sociálních a environmentálních nákladů/přínosů, které mají vliv na lidský blahobyt (Daly/Cobb 1994, s. 482). GPI bere v úvahu dimenze, jako je volný čas, veřejné služby, neplacená práce (domácí práce, rodičovství a péče), ekonomický dopad příjmové nerovnosti, kriminalita, znečištění, nejistota (např. dopravní nehody, nezaměstnanost a podzaměstnanost), rozpad rodin a ekonomické ztráty spojené s vyčerpáním zdrojů, obranné výdaje, dlouhodobé poškození životního prostředí (mokřady, ozon, zemědělská půda). Dokument publikovaný v roce 2013 jednoznačně ukazuje, že zatímco HDP a GPI sledovaly podobnou trajektorii mezi začátkem 50. a koncem 70. let, což naznačuje, že konvenční růstové procesy korelovaly se zlepšujícím se lidským a ekonomickým pokrokem, svět od roku 1978 zvyšoval svůj HDP na úkor sociálního, ekonomického a ekologického blahobytu (viz obrázek1.3).

Zatímco GPI je nejkomplexnějším příkladem syntetického indexu kombinující ekonomické, sociální a environmentální dimenze, od summitu Rio+20 v roce 2012 je kladen zvláštní důraz na účtování přírodního kapitálu. Příroda přispívá k hospodářskému pokroku a blahobytu mnoha způsoby. Zpřístupňuje zboží, které je následně uváděno na trh, jako je tomu u produkce v zemědělství. Poskytuje také důležité ekologické služby, jako je zásobování vodou, hnojení půdy a opylování, které umožňují hospodářský růst. HDP je vůči těmto vstupům slepý, a tak představuje přírodu jako bez ekonomické hodnoty (Fioramonti 2014, s. 104 a násl.). Kromě toho HDP nebere v úvahu ani náklady, které člověkem vytvořené výrobní procesy uvalují na přírodní systémy, jako je znečištění. Přesto jsou tyto náklady skutečné a mají přímý vliv na blahobyt lidí a ekonomickou výkonnost našich zemí.

Ačkoli se zaměření na přírodní kapitál stalo ústředním bodem debaty „Beyond GDP“, zatím byly vytvořeny pouze dva ukazatele. Nejnovější, Inclusive Wealth Index (IWI) publikovaný Univerzitou OSN International Human Dimensions Programme, rozlišuje mezi produkovaným, lidským a přírodním kapitálem. V pilotní aplikaci pro 20 zemí IWI ukazuje, že přírodní kapitál je nejvýznamnějším zdrojem pro většinu zemí, zejména pro ty nejméně bohaté. Podobný přístup k přírodnímu kapitálu zaujímá i Upravené čisté úspory (ANS) Světové banky, které – na rozdíl od IWI – pokrývají většinu zemí světa a předkládají data za delší období. ŘLP zohledňuje vyčerpání přírodních zdrojů a náklady na znečištění a vyrovnává je s investicemi do lidského kapitálu (vzdělávání) a vyrobeným kapitálem, který neslouží k okamžité spotřebě. Výsledky ukazují, že navzdory působivému růstu v posledním půlstoletí znehodnotila degradace životního prostředí globální ekonomický růst [viz obrázek 2].

IWI i ANS používají pro výpočet hodnoty přírodního kapitálu peněžní jednotky. Ačkoli to umožňuje agregovat různé typy kapitálu (a tím odečíst vyčerpání zdrojů a zhoršování životního prostředí od HDP), není to v žádném případě jediný přístup. Další indikátory měří škody na životním prostředí ve fyzikálních jednotkách. Nejznámějším z těchto indikátorů je bezesporu ekologická stopa vytvořená organizací Global Footprint Network.​

Poslední skupina ukazatelů se konkrétněji zaměřuje na blahobyt, prosperitu a štěstí. Některá z těchto měření využívají také subjektivní hodnocení, obvykle založená na průzkumech veřejného mínění, spolu s „tvrdými“ ekonomickými a sociálními údaji, jako je tomu v případě indexu lepšího života OECD, indexu sociálního pokroku a indexu prosperity Legatum. Jiné indikátory se zaměřují konkrétně na národní úroveň, např. kanadský index blahobytu nebo bhútánský index hrubého národního štěstí, což je komplexní soubor devíti dimenzí, poprvé vypočítaný v roce 2008. Zajímavým pokusem o spojení měřítek blahobytu s ekologickým dopadem je index šťastné planety vyvinutý britskou nadací New Economics Foundation v roce 2006. Index doplňuje ekologickou stopu o životní spokojenost a očekávaný život. Index již od svého vytvoření soustavně ukazuje, že vysoké úrovně spotřeby zdrojů nevytvářejí srovnatelné úrovně blahobytu a že je možné dosáhnout vysoké úrovně spokojenosti (měřeno v konvenčních průzkumech veřejného mínění) bez nadměrné spotřeby přírodního kapitálu Země [viz obrázek 3]. Kostarika byla identifikována jako nejúspěšnější země v generování „šťastných“ a dlouhých životů bez velkého dopadu na zdroje planety. Podobných výsledků dosáhla i Univerzita OSN, když revidovala svůj Index lidského rozvoje (HDI), který se zabývá příjmy, gramotností a očekávanou délkou života a přidává další parametr udržitelnosti na základě vybraných environmentálních indikátorů (UNDP 2014, s. 212 a násl.). Data ukázala, že země jako USA a Kanada, které se těší jednomu z nejvyšších lidských pokroků na světě, tak činí za obrovské náklady na životní prostředí pro ně samotné i pro lidstvo. Konvenčně chudé země, jako je Kuba a další rozvíjející se země v Jižní Americe, jako je Ekvádor, patří mezi ty, které dosahují nejvyšší úrovně lidského rozvoje s přijatelnou a opakovatelnou stopou.

Závěr

Tento stručný přehled trendů v alternativních ukazatelích není v žádném případě vyčerpávající. Nová čísla jsou vytvářena bezprecedentním tempem, protože nová data jsou zpřístupňována a sdílena po celém světě. Zhodnotili jsme dosud nejvýznamnější ukazatele a rozdělili je do tří volných kategorií: pokrok, udržitelný rozvoj a blahobyt. Všechny tyto ukazatele vykazují podobný vzorec: zvýšení HDP často odpovídalo klesajícímu blahobytu (alespoň po určité hranici) a přineslo obrovské environmentální a sociální náklady. Když se vezmou v úvahu tyto náklady, většina růstu, který svět zažil od poloviny 20. století, zmizí. Tato čísla zároveň ukazují, že je možné dosáhnout dobré úrovně blahobytu a sociálního pokroku, aniž by byla ohrožena přírodní a sociální rovnováha. Některé z těchto ukazatelů se používají v celé řadě oblastí politiky. Indikátory sponzorované OSN (od IWI po HDI) byly začleněny do globálních summitů. V současné debatě o cílech udržitelného rozvoje po roce 2015 vystupuje především přírodní kapitál. GPI byl přijat v několika státech v USA s cílem navrhnout politiky lépe přizpůsobené skutečnému pokroku. Více než dvacet zemí provedlo národní hodnocení své ekologické stopy.

Nyní je zapotřebí společné úsilí o využití množství informací poskytovaných prostřednictvím alternativních ukazatelů k nahrazení HDP jako hlavního ukazatele v globálním ekonomickém řízení. Zatímco na straně měření se zdá, jako by debata „Beyond GDP“ dosáhla značné úrovně propracovanosti, je to na politické úrovni, kde jsme ještě neviděli koherentní iniciativu k přepracování globální ekonomiky založené na novém systému metrik.

Reference

Daly, Herman E./John B. Cobb 1994 Pro obecné dobro. Přesměrování ekonomiky směrem ke komunitě, životnímu prostředí a udržitelné budoucnosti, 2. vydání, Boston.

Eisner, Robert 1989: Total Incomes System of Accounts, Chicago.

Fioramonti, Lorenzo 2013: Hrubý domácí problém. Politika stojící za nejmocnějším číslem světa, Londýn.

Fioramonti, Lorenzo 2014: Jak čísla vládnou světu. Využití a zneužívání statistiky v globální politice, Londýn.

Kubiszewski, Ida/Robert Costanza/Carol Franco/Philip Lawn/John Talberth/Tim Jackson/Camille Aylmer. 2013: Beyond GDP: Measuring and Achieving Global Genuine Progress, in: Ecological Economics, Vol. 93/září, str. 57-68.

Nordhaus, William D./James Tobin 1973: Je růst zastaralý?, in: Milton Moss (ed.), The Measurement of Economic and Social Performance (Studies in Income and Wealth, Vol. 38, NBER, 1973), New York, s. 509-532.

Pozorovatel OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) 2004-2005: Je HDP uspokojivým měřítkem růstu?, č. 246-247, prosinec 2004-leden 2005, Paříž (http://www. oecdobserver.org/news/archivestory.php/ aid/1518/Is_HDP_a_satisfactory_measure_of_growth_.html, 11.10.2014).

Stiglitz, Joseph E./Amartya Sen/Jean-Paul Fitoussi 2009: Zpráva Komise o měření ekonomické výkonnosti a sociálního pokroku, Paříž (http://www.stiglitz-sen-fitoussi.fr/documents/rapport_anglais.pdf, 22.10.2014).

UNDP (United Nations Development Programme) 2014: Human Development Report 2014. Udržování lidského pokroku: Snižování zranitelnosti a budování odolnosti, New York.