Wendell Berry: K čemu Jsou lidé?

Výňatek ze sbírky esejů Wendella Berryho „Na co jsou lidé“.

já

Milost, která je zdravím tvorů, může být pouze společná.
Při léčení se rozptýlení členové setkávají.
Ve zdraví je tělo poctěno, svatý vstupuje do světa.

II

Úkolem léčení je respektovat sebe sama jako stvoření, nic více a nic méně.
Tvor není stvořitel a nemůže být. Je jen jedno Stvoření a my jsme jeho členy.
Být tvořivý znamená mít pouze zdraví: udržovat se plně naživu ve Stvoření, udržovat Stvoření plně živé v sobě, znovu vidět Stvoření, znovu přijímat svůj podíl na něm.
Nejkreativnějšími pracemi jsou všechny strategie tohoto zdraví.
Díla hrdosti, samozvaných tvůrců, s jejich prémií na originalitu, redukují Stvoření na novost, slabá překvapení myslí neschopných divu.
Snaha o originalitu, rádoby tvůrce pracuje sám. V osamění přebírá člověk za sebe odpovědnost, kterou nemůže naplnit.
Novinkou je druh osamělosti.

III

Existuje špatná práce hrdosti. Existuje také špatná práce zoufalství, která byla provedena špatně kvůli selhání naděje nebo vize.
Zoufalství je příliš málo odpovědnosti, stejně jako pýcha je příliš mnoho.
Nekvalitní práce zoufalství, nesmyslná práce pýchy, stejně tak zrazují Stvoření. Jsou to odpady života.
Pro zoufalství není odpuštění a pro pýchu žádné. Kdo může v osamění odpustit?

IV

Dobrá práce nachází cestu mezi pýchou a zoufalstvím.
Miluje zdravím. Léčí s grácií.
Uchovává dané, aby zůstalo darem.
Tím ztrácíme osamělost:
svíráme ruce těch, kteří jdou před námi, a ruce těch, kteří přijdou po nás;
vstupujeme do malého kruhu vzájemných paží,
a větší kruh milenců, jejichž ruce jsou spojené v tanci,
a větší kruh všech tvorů, procházejících a odcházejících ze života, kteří se pohybují také v tanci, na hudbu tak jemnou a rozsáhlou, že ji žádné ucho neslyší jinak než v útržcích.

PROTI
A tím vstupujeme do samoty, ve které ztrácíme i samotu.
Pouze neshoda může vzejít ze snahy sdílet samotu.
Skutečná samota se nachází v divokých místech, kde je člověk bez lidských závazků.
Vnitřní hlasy se stávají slyšitelnými. Člověk cítí přitažlivost svých nejintimnějších zdrojů. V důsledku toho jasněji reaguje na jiné životy. Čím koherentnější se člověk stává uvnitř sebe jako stvoření, tím plněji vstupuje do společenství všech tvorů.
Člověk se vrací ze samoty obtěžkán dary okolností.
VI
A před tím návratem není úniku.
Od řádu přírody se vracíme k řádu a nepořádku lidstva.
Z většího kruhu se musíme vrátit k menšímu, menšímu v rámci většího a na něm závislých.
Do většího kruhu člověk vstupuje ochotou být stvořením, do menšího tím, že se rozhodl být člověkem.
A když jsme se vrátili z lesa, s lítostí vzpomínáme na jeho klid. Pro všechna stvoření jsou na místě, tedy v klidu.
Ve svém nejnamáhavějším úsilí, spí a bdí, mrtví i živí, odpočívají.
V kruhu lidí jsme unaveni úsilím a jsme bez odpočinku.

VII

Pořádek je jediná možnost odpočinku.
Udělaný příkaz musí daný příkaz vyhledat a najít v něm své místo.
Pole si musí pamatovat les, město si musí pamatovat pole, aby se kolo života otočilo a umírající potkalo novorozeně.
Rozptýlení členové se musí dát dohromady.
Touha vždy dosáhne možného. Ale splnit možné znamená zvětšit.
Možné, naplněné, je aktuální ve světě, věčné v mysli.
Když vidí práci, která má být vykonána, kdo může pomoci chtít být tím, kdo to udělá?
Člověk se ale bojí, že nebude pokoj, dokud nebude práce hotová a dům v pořádku, farma v pořádku, město v pořádku a všichni blízcí v pořádku.
Ale je to pýcha, která bdí v noci se svou touhou a svým žalem.
Pracovat jen na této práci znamená selhat. Na to není pomoci. Samota je její selhání.
Je to zoufalství, které vidí selhání práce ve vlastním selhání.
Toto zoufalství je nejtrapnější pýchou ze všech.

VIII

Konečně je tu hrdost myslet na sebe bez učitelů.
Učitelé jsou všude. To, co se chce, je student.
V nevědomosti je naděje. Kdybychom znali obtížnost, nenaučili bychom se ani tak málo.
Spoléhejte na neznalost. Učitelé přijdou na neznalost.
Čekají, jako vždy, za okrajem světla.

IX

Učení netušených učitelů patří k úkolu a je jeho nadějí.
Láska a práce přátel a milenců patří k úkolu a jsou jeho zdravím.
Odpočinek a radování patří k úkolu a jsou jeho milostí.
Ať zítra přijde zítra. Ne z vaší vůle se dům nese přes noc.
Pořádek je jediná možnost odpočinku.