Časové Konfety a porušený Slib volného času

Je to pravda: máme více času na volný čas než před padesáti lety. Volný čas ale nikdy nebyl méně relaxační, hlavně kvůli efektu našich obrazovek, který vylučuje zprostředkovatele. Technologie nám čas šetří, ale také nám ho bere. Tomu se říká paradox autonomie. Mobilní technologie využíváme k získání autonomie v tom, kdy a jak dlouho budeme pracovat, a přesto ironicky nakonec pracujeme pořád. Dlouhé bloky volného času, které jsme si dříve užívali, jsou nyní neustále přerušovány našimi chytrými hodinkami, telefony, tablety a notebooky.

Tato situace nás kognitivně zatěžuje a fragmentuje náš volný čas tak, že je těžké tento čas využít k něčemu, co nám uleví od stresu nebo nás udělá šťastnými. Vědci tento jev nazývají časové konfety, což jsou malé kousky sekund a minut ztracené neproduktivním multitaskingem. Každá kousek sama o sobě se nezdá být tak špatná. Dohromady se však všechny ty konfety sčítají do něčeho zhoubnějšího, než byste čekali.

Každé vyrušení samo o sobě je všední a trvá jen několik sekund. Dohromady však vytvářejí dva negativní efekty. Prvním je samotné množství času, které vám z hodiny uberou. Druhým, invazivnějším efektem časových konfet je způsob, jakým fragmentují hodinu volného času. Je velmi pravděpodobné, že tato vyrušení jsou v průběhu hodiny náhodně rozložena.

Když se snažíme vychutnat si narozeninovou večeři, oznámení o fotkách našich přátel z tropické dovolené nám zhoršují chuť těstovin. Když se snažíme vybrat restauraci pro naše další rande, nekonečný oceán recenzí a hodnocení nás vede k tomu, že trávíme více času výběrem jídel než jejich vychutnáváním. Když se snažíme strávit smysluplný volný čas s přáteli a rodinou, upozornění z práce vyvolávají pocity viny a strachu z toho, co nestíháme.

Přemýšlení o práci a zároveň snaha o relaxaci vyvolává paniku, protože pocity časové nouze jsou způsobeny tím, jak dobře do sebe jednotlivé aktivity v naší mysli zapadají. Pokud se snažíme být oddaným rodičem, zatímco nám běží pracovní e-mail, nemůžeme si pomoct a myslíme si, že bychom se měli soustředit na další termín, místo abychom byli přítomni se svým dítětem. Tento konflikt v nás vyvolává pocit, že jsme špatní rodiče („Proč myslím na práci, když se snažím trávit čas se svým dítětem?“) a špatní zaměstnanci („Netrávím čas se svými dětmi příliš často? Dostane se povýšení někdo jiný?“).

Také trvá, než se kognitivně zotavíme z přesunutí mysli od přítomnosti k nějaké jiné stresující aktivitě. Lidé si nakonec méně užívají svůj volný čas a když jsou požádáni, aby se nad ním zamysleli, odhadují, že měli méně volného času, než ve skutečnosti měli. Tak invazivní je technologická časová past: časové konfety v nás vyvolávají pocit, že máme ještě větší časovou chuděru, než ve skutečnosti jsme.

Když máme nedostatek času, pustíme se do malých, snadno splnitelných úkolů, protože nám pomáhají cítit větší kontrolu nad naším časem. Říkáme si: „Tady! Udělal jsem si proteinový koktejl a dokončil tu pochůzku. Dělám věci!“ V tomto případě jde o falešný pocit kontroly, který nezmírňuje základní příčinu naší zaneprázdněnosti.

Časová chudoba se vnímá u každého stejně, ale časový blahobyt vypadá u každého jinak. Může to znamenat strávit patnáct minut déle brnkáním na kytaru místo procházení telefonu, nebo to může být deset minut meditace, nebo sobotní ráno učením se, jak investovat své úspory, místo flákání se o pracovních drbech. Bez ohledu na to, jak pro vás časový blahobyt vypadá, ti nejšťastnější a nejbohatší z nás nakládají se svým volným časem vědomě. Práce na časovém blahobytu spočívá v rozpoznání a překonání časových pastí v našich životech a záměrném vytváření si šťastnějších a smysluplnějších okamžiků každý den.

Výňatek odtud .