Mary Oliver & the Witchery of Living

„Na začátek, sladká tráva“

Bude hladový vůl stát na poli a nebude jíst
ze sladké trávy?
Ukousne si sova vlastní křídla?
Zapomene skřivan zvednout tělo do vzduchu popř
zapomenout zpívat?
Potečou řeky proti proudu?

Hle, říkám – hle
spolehlivost a paráda a učení
tohoto drsného zemského daru.

2.
Jezte chléb a pochopte pohodlí.
Pijte vodu a pochopte rozkoš.
Navštivte zahradu, kde troubí šarlatové
otevírají svá těla pro kolibříky
kteří pijí sladkost, kteří jsou
napínavě nenasytný.

Jedna věc totiž vede k druhé.
Brzy si všimnete, jak se kameny lesknou pod nohama.
Nakonec budou jediným kalendářem, kterému věříte, příliv a odliv.

A tvář někoho, koho miluješ, bude jako hvězda
jak intimní, tak ultimátní,
a budete otřeseni srdcem i respektem.

A uslyšíte samotný vzduch jako milovaný šeptat:
ach, nech mě ještě chvíli vstoupit do těch dvou
krásná těla vašich plic.

3.
Čarodějnictví života
je celý můj rozhovor
s vámi, moji milí.
Vše, co vám mohu říci, je to, co vím.


Podívejte se a znovu se podívejte.
Tento svět není jen malým vzrušením pro oči.


Je to víc než kosti.
Je to víc než jemné zápěstí s osobním tepem.
Je to víc než tlukot jediného srdce.
To je chvála.
Je to dávání, dokud dávání není cítit jako přijímání.
Máte život – jen si to představte!
Máte tento den a možná další a možná
ještě další.

4.
Jednoho dne se zeptám svého přítele Pauluse,
tanečnice, hrnčíř,
aby mi udělal žebráckou misku
kterému věřím
moje duše potřebuje.

A když k tobě přijdu,
ke dveřím vašeho pohodlného domu
s nepraným oblečením a nečistými nehty,
dáš do toho něco?

Rád bych využil této šance.
Rád bych vám dal tuto šanci.

5.
Děláme jednu nebo druhou věc; zůstáváme stejní, nebo my
přeměna.
Gratuluji, pokud
změnil jsi se.

6.
Zeptám se vás na to.
Také si myslíte, že pro některé existuje krása
báječný důvod?

A pokud vás toto dobrodružství neučarovalo –
tvůj život -
co by pro tebe udělalo?

7.
To, co jsem na začátku miloval, jsem, myslím, byl hlavně já sám.
Nevadí, že jsem musel, protože někdo musel.
To bylo před mnoha lety.
Od té doby jsem odešel ze svých uvěznění,
i když s obtížemi.
Myslím ty, kteří si mysleli, že vládnou mému srdci.
Vyhodil jsem je, dal jsem je na hromadu kaše.
Budou nějak živit (všechno je výživa
nějak nebo jinak).

A stal jsem se dítětem mraků a naděje.
Stal jsem se přítelem nepřítele, ať už je to kdokoli.
Stárnul jsem a vážím si toho, co jsem se naučil,
Stal jsem se mladším.

A co riskuji, abych vám to řekl, což je vše, co vím?
Miluj sám sebe. Tak na to zapomeň. Pak milujte svět.

- Mary Oliverová