Představte Si obličej

Uprostřed noci vám zvoní telefon. Když se poslepu natahujete, abyste ho zvedli, bojíte se, že někdo, koho milujete, měl nehodu? Náhle zemřel?

Nějakou dobu, na začátku mého manželství s Jihongem, nás takové hovory často budily. Telefon byl na Jihongově straně postele. Zvedl si sluchátko k uchu a omámeně zamumlal pozdrav.

„Vraťte se do Japonska!“ křičel hlasitý mužský hlas, nebo něco horšího.

Jihong zavěsil. Schoulili jsme se v náručí. Platíš smutnou cenu za život „ve svobodě“, řekl jsem mu v duchu.

Jihong se narodil v Číně, nikoli v Japonsku. Byl mezi úplně prvními studenty, kterým čínská vláda po Kulturní revoluci (1966-1976) povolila studium v ​​zahraničí. Na Marylandskou univerzitu dorazil v roce 1982, na studium chemie tam nebyl připraven. Anglicky mluvil jen velmi málo a západní kulturu neovládal vůbec. („To je slabé slovo,“ říká se smíchem.)

Pak přišla tragédie na náměstí Nebeského klidu. Čínští studenti náměstí okupovali měsíce a požadovali demokratické reformy ve vládě. 4. června 1989 tato bouřlivá epizoda skončila masakrem spáchaným Lidovou armádou. Odhady počtu obětí se pohybovaly od stovek do několika tisíc.

Po masakru si prezident George H. W. Bush uvědomil, že čínské úřady budou na všechny studenty vracející se z USA pohlížet s krajním podezřením. Studenti by mohli být dokonce v nebezpečí. Naštěstí jim z víz odstranil požadavek na opuštění země po promoci. Udělil jim nárok na zelené karty.

To byl Jihongův první krok k získání amerického občanství. Přijal ho s vděčností, i když to znamenalo opustit svou biologickou rodinu.

Potkal jsem ho jen o pár let později. V té době mluvil a psal anglicky lépe než většina domácích Američanů. Pracoval tvrdě. Platil daně. Dodržoval zákony. Byl živoucím ztělesněním „dobrého člověka“.

Po svatbě, když nás v noci budily ty divné hovory, jsme si říkali: Vyhledal si volající naše jméno v telefonním seznamu? Nebo nás nějak zná?

Někdy, když jsme se procházeli naším předměstím, jsem zíral na domy. Bydlíš tady? zeptal jsem se tyrana. Bydlíš tam?

Ať už to byl kdokoli, pravděpodobně vypadal stejně bílý a „obyčejný“ jako já. Sakra, ti, kdo ho znali nejlépe, ho pravděpodobně považovali za „dobrého člověka“… stejně jako ten člověk, který mě v předvečer mé svatby nazval „rasistkou“, protože jsem očekávala, že od něj snadno přijme můj sňatek s mužem narozeným v Číně. Nebo jako ti v mé rodině, kteří se prostě nemohli naučit, jak se píše nebo vyslovuje jméno Jihong.

„Není to těžké,“ chtěl jsem jim říct. „JIHONG. V první hláskovací zkoušce jsi hláskoval mnohem těžší slova. Mnohem těžší jména říkáš při čtení Bible nebo sledování fotbalového zápasu.“

Posledních dvacet jedna let Jihong vyučuje chemii na South Dakota State University. V jeho laboratoři pracuje několik studentů. Jeden z nich (budu mu říkat Kendra) je Afroameričan.

Minulý týden Kendra oslovila Jihonga. „Jsem si vědoma,“ řekla, „narůstajícího násilí v zemi páchaného na Američanech asijského původu. Mohu pro vás a ostatní něco udělat?“

To byla ale laskavost!

„Kung-chřipka“, „čínský koronavirus“, „wu-chanský virus“… takové hrozné xenofobní výrazy pro Covid-19 jen roznítily protiasijské nálady, které v USA již dlouho existují. V roce 2020, kdy počet trestných činů z nenávisti v celé zemi celkově klesl, se trestné činy proti Američanům asijského původu zvýšily téměř o 150 procent. Skutečné číslo je pravděpodobně mnohem vyšší, ale oběti (většinou ženy a starší lidé) se zdráhají hlásit trestné činy.

Faktem je, že Američané asijského původu jako skupina prožívají obzvláště traumatizující období své historie. Rasismus je již dlouho velkou skvrnou na charakteru této země. Současná úroveň šikany a násilí páchaného na osobách asijského původu je však nová.

To, že se Kendra, Afroameričanka, ozvala a nabídla Jihongovi aktivní podporu, je zářivým paprskem naděje. Její znepokojení ho dojalo. Její otázky mezi nimi zahájily důležitý rozhovor.

Dalším paprskem naděje je skupina Compassion v Oaklandu . Sedm set dobrovolníků z různých ras a prostředí se zorganizovalo, aby doprovázeli a chránili starší Američany asijského původu. Nabízejí také překladatelské služby a technologické znalosti Asiatům izolovaným jazykovými rozdíly a složitými informačními systémy.

* * *

A teď bych vás rád pozval, abyste nabídli svůj vlastní paprsek naděje. Přímo tam, kde jste.

Udělejte si pohodlí. Zavřete oči. Nalaďte se na rytmus svého dechu.

Až budete připraveni, představte si asijskou tvář, ať už cizího člověka nebo někoho, koho znáte. Tvář může být dokonce i ta vaše.

Co by daná osoba mohla v této době neklidu cítit? Dovolte svému tělu, aby se o tuto emoci podělilo. Vdechněte si neklid, strach, hněv, bezmoc, zradu, zármutek…

Nyní vydechněte. S výdechem pošlete dané osobě jemné světlo léku: lásku, klid, uzdravení, odvahu, odolnost, naději…

Pokračujte v tomto cyklu chvíli, vdechujte bolest a vydechujte klid.

Nakonec byste mohli chtít tuto praxi prohloubit tím, že do své meditace budete postupně zařazovat více lidí: každého člověka asijského původu… každého člověka jiné barvy pleti… každého člověka, který někdy utrpěl trauma… každého člověka, který někdy ze strachu ublížil… všechny, kteří jsou naživu… všechny bytosti všude…

Vše.