Epická Cesta Toma Cartera přes Čínu

Americký fotožurnalista Tom Carter cestoval přes 35 000 mil, zasáhl 33 provincií, s omezeným rozpočtem, jen s batohem a digitálním fotoaparátem. Setkává se s 56 různými etnickými menšinami, z nichž každá má své vlastní odlišné jazyky, zvyky a životní styl, které zkatalogizoval ve své nové knize CHINA: Portrait of a People , která obsahuje přes 800 snímků z jeho cesty. Prostřednictvím fotografií dokáže zachytit podstatu starověké země a moderní velmoci. Dowser s ním mluvil, aby zjistil, jak rozběhl tento projekt…

Jak se vám podařilo tento projekt uvést v život? Jaký byl váš rozpočet a získali jste podporu od nějakých nadací, organizací atd., abyste to mohli uskutečnit?

ČÍNA: Portrét lidu byl financován zcela z vlastní kapsy a vznikl čirou náhodou. Do Číny jsem přijel v roce 2004 jako učitel angličtiny a pracoval jsem 2 roky bez dovolené, abych si ušetřil plat, abych mohl cestovat po 33 provinciích v Číně. Cestou jsem fotil, jen tak pro zábavu, a po dalších 2 letech a 35 000 najetých mílích jsem nashromáždil mezipaměť fotek, které mě přátelé vyzvali, abych je proměnil v knihu. Našel jsem nezávislého nakladatele v Hong Kongu, který viděl potenciál v mé práci, a tak jsme společně vytvořili CHINA: Portrait of a People, která se stala nejobsáhlejší knihou o fotografii o moderní Číně, kterou kdy vydal jediný autor.

Co vás přimělo navštívit každý kout Číny – existovala však nějaká specifická touha, která vás přivedla na tuto cestu?

Než jsem přišel učit do Číny, strávil jsem 1,5 roku cestováním po Mexiku, Kubě a Střední Americe, takže jsem měl touhu dál poznávat svět, ale neměl jsem finanční prostředky, a proto jsem se rozhodl učit angličtinu v zahraničí, což je ideální způsob, jak cestovat A dostat za to zaplaceno. Jakmile jsem přijel do Číny, cítil jsem se nucen to všechno vidět, protože země, která je tak rozlehlá a bohatá na historii, si zaslouží, abychom se na ni napili ve volném čase, ne jen na rychlou dovolenou na známá místa. Až poté, co jsem svou cestu dokončil, jsem zjistil, že jsem jedním z mála cizinců, který tak rozsáhle procestoval celou zemi, takže se to nevědomky změnilo v průlomovou cestu. Ale samotná cesta nebyla snadná: nejednou jsem málem přišel o život a můj omezený rozpočet mě vyžadoval, abych spal na těch nejhorších místech, jaké si lze představit, živil se pouličním jídlem a cestoval všemi možnými prostředky, abych se dostal z vesnice do vesnice, z města do města. Mnohokrát se mi chtělo brečet a jít domů, ale trval jsem na tom.

Jak byste jednou větou shrnul Čínu, zemi, která se v USA stala tak fascinující vzhledem k ekonomickým vazbám?

Shrnu-li Čínu pro mě osobně, označil bych ji za skutečnou zemi příležitostí, kde může kdokoli, včetně zahraničních přistěhovalců, začít znovu a jít za svými sny. Amerika tento titul bohužel ztratila.

Jaká místa/regiony/lidé vás na cestě překvapili? Našli jste v některých částech Číny věci/tradice/zvyky, které vás přivedly k zamyšlení nebo vás pobavily?

Nejvíce mě překvapilo, že Číňané nejsou jen jedna jediná homogenní rasa; v Číně je více než 56 etnik, fyzicky a kulturně rozmanitých jako kterákoli západní země. Fotografie v mé knize se pokoušejí zachytit tuto rozmanitost tak, jak jsem byl schopen při driftování napříč zemí.

S čím chcete, aby divák/čtenář této knihy odešel, až ji uvidí? Jaký byl váš cíl, váš bod, kterého jste se snažili dosáhnout – máte pocit, že jste byli úspěšní?

Když jsem cestoval a fotil, neměl jsem žádný bod ani program. Jediné, co jsem dělal, bylo vidět zemi a cestou potkávat lidi. Fotky byly dodatečný nápad. Ale poté, co jsem prošel tisíce snímků, které jsem pořídil, jsem zjistil, že jsem skutečně zachytil téměř každý aspekt života a lidskosti čínské společnosti, od každodenního běžného života lidí až po jedinečný průmysl a subkultury národa. Možná proto byla tato kniha tak dobře přijata: protože profesionální fotografové a novináři mají příliš často specifický program, zatímco moje fotografie jsou zcela neutrální, upřímné a upřímné.

Co byste poradil dalším mladým novinářům, kteří mají takové projekty na mysli, ale snaží se je uvést do života – kde mohou získat finance, podporu nebo jak mohou své projekty strukturovat tak, aby byly praktické a možné?

Nemyslím si, že už existuje mnoho finančních prostředků pro fotografa, pokud nejste spojeni s tiskovou agenturou nebo firemním vydavatelem. Průmysl je přesycen fotkami; každý má teď digitální fotoaparát. Jsem si jistý, že je potřeba získat granty, ale to vyžaduje čas a spoustu papírování. Ale nevěřím, že peníze jsou pro cestování a umění nezbytné. Moje cesta a moje kniha dokazují, že odolnost a opravdová úcta k vašim poddaným jsou stejně důležité. Pokud chcete cestovat, ale nemáte peníze, zvažte výuku v zahraničí. Máte-li na návštěvu země jen krátký čas, zvažte, zda se vydat mimo vyšlapanou cestu; vyhýbat se turistickým místům. Chodit po ulicích celý den jako já nestojí žádné peníze a vždy se tak naučíte a uvidíte více z kultury, než kdybyste utratili všechny své peníze za nějaké turné.