Pár Slov O duši

Z polštiny přeložil Stanisław Barańczak   a Clare Cavanagh

Občas máme duši.
Nikdo to nemá nepřetržitě,
pro udržování.

Den co den,
rok co rok
může projít i bez toho.

Někdy
na chvíli se to ustálí
pouze v dětských strachech a nadšeních.
Někdy jen v úžasu
že jsme staří.

Málokdy podá ruku
v náročných úkolech,
jako stěhování nábytku,
nebo zvedání zavazadel,
nebo jít kilometry v botách, které štípou.

Obvykle vystoupí
kdykoli je třeba maso nakrájet
nebo je třeba vyplnit formuláře.

Za každých tisíc konverzací
účastní se jednoho,
jestli i to,
protože preferuje ticho.

Právě když naše tělo přechází od bolesti k bolesti,
vypadne ze služby.

Je to vybíravé:
nerad nás vidí v davech,
naše honba za pochybnou výhodou
a skřípající machinace to dělají špatně.

Radost a smutek
nejsou pro to dva různé pocity.
Navštěvuje nás
pouze když jsou oba spojeni.

Můžeme se na to spolehnout
když si nejsme ničím jisti
a zvědavý na všechno.

Mezi hmotnými předměty
upřednostňuje hodiny s kyvadlem
a zrcátka, která dál fungují
i když se nikdo nedívá.

Neřekne, odkud pochází
nebo když zase vzlétne,
i když takové otázky zjevně očekává.

Potřebujeme to
ale zřejmě
potřebuje nás
taky z nějakého důvodu.