Osm veršů Pro trénink Mysli

Posláním Prison Mindfulness Institute je poskytovat vězňům, vězeňskému personálu a vězeňským dobrovolníkům nejúčinnější nástroje založené na důkazech pro rehabilitaci, sebetransformaci a osobní a profesní rozvoj. Zejména poskytují a podporují používání osvědčených účinných intervencí založených na všímavosti (MBI's). Jejich dvojí zaměření je na transformaci individuálních životů i na proměnu systému náprav jako celku s cílem zmírnit jeho extrémně destruktivní dopad na rodiny, komunity a celkový sociální kapitál naší společnosti.

Níže uvedený text je k dispozici ke stažení ve formátu PDF na jejich webových stránkách.

Složil buddhistický mistr Langri Tangpa (1054-1123), Osm Verše pro trénování mysli jsou vysoce uctívaným textem z tradice mahájána lodžong (trénink mysli). Tyto pokyny nabízejí základní postupy pro kultivaci probouzející se mysli soucitu, moudrosti a lásky. Tento osmiveršový lojong zakotvuje samotné srdce Dharmy a odhaluje pravou podstatu mahájánové cesty k osvobození. I jediná linie této praxe může být chápána jako zapouzdření celého Buddhova učení. Neboť i jediné prohlášení o této praxi tréninku mysli má neuvěřitelnou moc pomoci nám podmanit si naše sebestředné chování a duševní trápení.

Základním tématem praxe tréninku mysli je hluboké přeorientování našeho základního postoje, a to jak vůči sobě samému, tak vůči našim bližním, stejně jako vůči událostem kolem nás. Cílem cvičení mysli je radikální transformace našich myšlenek, postojů a návyků. V současné době máme tendenci pečovat o blaho svého vlastního já na úkor všech ostatních. Učení tréninku mysli nás však vyzývá, abychom tento proces zvrátili. To zahrnuje hluboké pochopení druhých jako opravdových přátel a uznání, že náš skutečný nepřítel leží uvnitř nás samých, ne venku.

Když praktikujeme tato učení lojong v každodenním životě, trénujeme mysl, aby přijala realitu zcela zdravým, moudrým a soucitným způsobem. Tyto vynikající praktiky nám pomáhají očistit naši negativitu a probudit srdce tím, že nám dávají způsob, jak proměnit nepřízeň osudu, konflikty a těžkosti v přímou příležitost k duchovnímu růstu. Tímto způsobem, spíše než abychom vnímali obtížné lidi nebo nepříznivé okolnosti v našich životech jako překážku, tragédii nebo trest, se nyní setkáváme s těmito zkušenostmi s hlubokým soucitem, moudrostí a dovedností – používáme je jako naši skutečnou praxi na cestě k osvícení.

Prostřednictvím těchto cenných praktik odstraňujeme naši soutěživost, sobeckost a emocionálně reaktivní povahu, stejně jako naše falešné a přehnané představy o sobě (také nazývané sebeuchopení a sebeláska). Je důležité pochopit, že chamtivost, žárlivost, hněv, pýcha, sobectví a připoutanost, které nám způsobují tolik utrpení, jsou ve skutečnosti nesprávným vnímáním reality, nikoli přirozenými podmínkami naší mysli. Proto tyto vzácné lojongové praktiky mohou zcela očistit naše mylné vnímání a iluze a odhalit přirozenou záři, jasnost, moudrost a soucit naší skutečné podstaty.

S upřímnou touhou a odhodláním dosáhnout osvícení pro blaho všech živých bytostí, které jsou pro dosažení nejvyššího cíle vzácnější než drahokam naplňující přání, kéž si je vždy vážím a vážím si jich.

Verš I – Vážení a péče o druhé je zdrojem veškerého štěstí.

Vážit si sebe nad druhými je zdrojem všeho utrpení a negativních podmínek v tomto světě. Proto by naše odhodlání dosáhnout osvícení mělo být vždy motivováno naší upřímnou touhou sloužit blahu všech živých bytostí. Nejvyšším cílem je dosažení osvícení. Naše osvícení pochází z kultivace bódhičitty (probouzející se mysli lásky, soucitu a moudrosti). Bódhičitta vzniká z našeho nejhlubšího soucitu. K rozvoji tohoto soucitu a dosažení nejvyššího cíle potřebujeme druhé. Tímto způsobem jsou všechny živé bytosti hlavním zdrojem pro náš duchovní rozvoj a pro dosažení nejvyššího cíle osvícení. Navíc každý z nás někdy byl a bude zdrojem velké laskavosti a vzájemného prospěchu. Nesmírná laskavost všech živých bytostí je nedílnou součástí naší vlastní lidské existence. Když to vezmeme v úvahu, můžeme pochopit, jak jsou živé bytosti ještě vzácnější než drahokam plnící přání a že bychom si jich měli vždy vážit a chovat je jako drahé.

Kdykoli jsem s ostatními, mohu si o sobě myslet, že jsem nejnižší ze všech, a z hloubi svého srdce mohu s úctou považovat druhé za nejvyšší .

Verš 2 – Tento verš nás vyzývá, abychom trénovali mysl ve správné pokoře, eliminovali naši navyklou aroganci a pýchu tím, že „se budeme považovat za nejnižšího ze všech“. To rozhodně neznamená, že bychom se měli podceňovat; měli bychom mít sebeúctu a sebevědomí. Spíše se nabízí praxe, jak zkrotit náš přehnaný pocit vlastní důležitosti a pěstovat skutečnou pokoru a úctu k druhým. Trápení arogance, nadřazenosti, pýchy a soutěživosti vytvářejí mezi lidmi disharmonii a brání nám učit se a vyvíjet se. Když tedy uctivě považujeme druhé za nejvyšší, stáváme se pokornějšími, mírnějšími a otevřenějšími. To přirozeně přináší harmonii a soucit do našich vztahů a do nás, abychom dosáhli skvělých vlastností, ctností a duchovních realizací.

Kéž při všech činnostech pozorně prozkoumám svůj stav mysli a ve chvíli, kdy se objeví znepokojivá emoce nebo negativní postoj, protože to může způsobit újmu mně i ostatním, mohu tomu pevně čelit a odvrátit to.

Verš 3 – Tento verš vyzývá k upřímné praxi všímavosti, bedlivému zkoumání našeho stavu mysli během všech našich činů. Prostřednictvím této praxe všímavosti nás učení povzbuzuje k tomu, abychom pevně čelili a odvrátili jakékoli znepokojivé emoce nebo negativní postoje v okamžiku, kdy se objeví. Důvodem je to, že naše iluze, rušivé emoce a negativní postoje nás mohou vyprovokovat k myšlení, mluvení nebo jednání nectnostnými způsoby, které mohou poškodit nás i ostatní. Toto chování přináší karmické následky a udržuje naše klamy a utrpení. Proto bychom během dne, při práci, řízení, chůzi, studiu, rozhovoru s druhými atd., měli pozorně zkoumat stav své mysli a srdce. Trénováním naší mysli tímto obratným způsobem budeme schopni pevně čelit znepokojivým emocím a negativním postojům a odvrátit je, jakmile vyvstanou a než vyvinou další hybnost nebo sílu.

Kdykoli potkám lidi nepříjemné povahy nebo ty, kteří jsou zavaleni negativitou, bolestí nebo utrpením, mohu si je vážit a pečovat o ně, jako bych našel vzácný a vzácný poklad, který se těžko hledá.

Verš 4 – Když se setkáme s nepříjemnými lidmi nebo těmi, kteří jsou zavaleni negativitou, bolestí nebo utrpením, často je raději ignorujeme nebo se jim vyhýbáme, než abychom si je vážili a starali se o ně. Můžeme se považovat za důležitější nebo vyvinutější než takové bytosti a obvykle se od nich odvracíme, protože nechceme být obtěžováni, zraněni nebo znečištěni jejich stavem. Tento verš navrhuje obrátit svůj obvyklý sebeláskavý postoj tím, že se naučíme takové lidi milovat a pečovat o ně, být radostní a vděční, jako bychom našli vzácný a vzácný poklad. Abychom překonali klam a egoismus našeho sebeláska, pohlížíme na toto setkání spíše jako na příležitost sloužit druhým a přinášet jim štěstí, než jako na obtíž, které je třeba se vyvarovat. Tímto způsobem se naše sebeláskavá mysl zmenšuje a náš soucit se prohlubuje, abychom objali všechny živé bytosti bez výjimky.

Kdykoli se ke mně ostatní kvůli své žárlivosti chovají špatně, nadávkami, urážkami, pomluvami nebo jinými nespravedlivými způsoby, mohu sám přijmout tuto porážku a nabídnout vítězství ostatním.

Verš 5 – Naučit se přijímat prohru a porážku pro sebe a nabízet zisk a vítězství druhým je samotným základem praxe bódhisattvy. I když se na světské úrovni může zdát, že touto praxí utrpíme ztrátu, nakonec praktikující dostává největší výhody duchovního bohatství a ctnosti. Když se učíme přijímat tvrdé nebo nespravedlivé zacházení, neměli bychom si dovolit reagovat hněvem, chovat se na oplátku stejně nectnostnými způsoby nebo opouštět ostatní kvůli jejich jednání vůči nám. To je podstatou přijetí porážky a nabízení vítězství a dosažení nejvyšší trpělivosti a laskavosti. Tím, že přijmeme porážku a nabídneme vítězství druhým, s čistou motivací upřímného soucitu, zničíme nevědomost našeho sebelásky v jejích samotných kořenech.

Když mi někdo, komu jsem prospěl nebo do kterého jsem vložil velkou důvěru a naději, bezdůvodně ubližuje nebo se mnou zachází zraňujícím způsobem, kéž v něm vidím svého vzácného učitele.

Verš 6 – Když jsme k lidem laskaví, pomáháme jim, dáváme jim svou důvěru a naději, přirozeně očekáváme, že s námi bude na oplátku zacházeno laskavě. Když lidé oplácejí naši laskavost a důvěru tím, že nám ubližují nebo se k nám chovají ubližujícím způsobem, často reagujeme hněvem, zraněním nebo zklamáním. Po takové zkušenosti může být pro nás těžké dát jim svou lásku a úctu. Tento typ obyčejné lásky je podmíněný a nečistý. Jako praktikující chceme situaci, jako je tato, přijmout obratnou moudrostí, soucitem a bezpodmínečnou láskou. Proto je nezbytné, abychom měli způsob, jak přeměnit tyto obtížné zkušenosti na skutečnou cestu k osvícení. Abychom toho dosáhli, naučíme se vnímat člověka, který nám ubližuje nebo s námi zachází ubližujícím způsobem, jako svého vzácného učitele. Tato osoba se stává naším vzácným učitelem díky neocenitelným lekcím dharmy, které dostáváme. Skrze jejich laskavost také přijímáme dozrávání a čištění naší vlastní negativní karmy, což je nevyhnutelný výsledek toho, že jsme někomu v minulosti udělali podobnou věc. Tímto způsobem můžeme vidět, jak i naši nejhorší nepřátelé mohou být našimi největšími dobrodinci a vzácnými učiteli.

Stručně řečeno, kéž mohu nabídnout přímo i nepřímo veškerou pomoc, štěstí a prospěch všem bytostem, svým matkám, a kéž bych na sebe tajně vzal všechny jejich škodlivé činy, bolest a utrpení.

Verš 7 – Tento verš odkazuje na podstatu cvičení Tong-len (dávání a přijímání). Máme nabídnout, přímo i nepřímo, naši pomoc, štěstí, prospěch, dovednosti a zdroje v láskyplné službě všem bytostem, které jistě někdy v minulosti byly našimi vlastními matkami. V praxi Tong-Ien si se silným soucitem představujeme, jak přijímáme překážky, problémy, nemoci a utrpení druhých. Pak si vizualizujeme, jak jim dáváme všechno své štěstí, pohodlí, lásku, ctnost, prosperitu a skvělé vhledy. V tomto verši slovo „tajně“ naznačuje, že tato konkrétní praxe soucitu nemusí být vhodná nebo může být příliš obtížná pro začínající praktikující. Znamená to také, že tato praxe by měla být prováděna diskrétně a neměla by se otevřeně zobrazovat nebo o ní mluvit, aby se získala pochvala nebo uznání.

Kéž udržím všechny tyto praktiky neposkvrněné skvrnami osmi světských starostí (zisk/ztráta, potěšení/bolest, chvála/obviňování, sláva/zneuctění), a kéž si uvědomím prázdnotu a iluzorní povahu všech existujících věcí, kéž jsem osvobozen z otroctví připoutanosti a mylných pohledů na realitu.

Verš 8 – Je nezbytné, aby naše duchovní praxe nebyla poskvrněna nebo poskvrněna osmi světskými zájmy. Například účastnit se těchto praktik a doufat, že budete uznáni nebo chváleni jako vynikající praktikující dharmy, není tou správnou motivací. Neměli bychom cvičit ani s očekáváním, že pro sebe získáme něco zvláštního nebo příjemného. Naše motivace k praxi se nesmí znečišťovat nebo zatemňovat světskými zájmy a připoutaností. Správnou motivací je jednat výhradně a soucitně ve prospěch jiných bytostí. Naše praxe tréninku mysli musí být také sjednocena s naším přímým vnímáním konečné pravdy – prázdnoty. Když získáme realizaci konečné pravdy, pochopíme prázdnou, iluzorní a nestálou povahu všech existujících věcí. S tímto uvědoměním se uchopování nebo lpění na vnějších jevech nebo jejich oklamání zmenšuje a my získáváme osvobození z otroctví připoutanosti a mylných pohledů na realitu.